sobota 28. června 2014

Loučení s Brnem

Dnešek je mým posledním dnem v Brně a konec jedné životní etapy. Připravovala jsem se na něj už delší dobu, ale i přesto mám teď divný pocit. Přece jen jsem tady prožila skoro sedm intenzivních let, ve kterých se můj život otočil o sto osmdesát stupňů.

Ale ani Brno nezměnilo to, že jsem duší z malého města (a můj manžel taky), takže po dlouhém zvažování nastala chvíle přesídlení. Ono se vlastně ukázalo, že v Brně je sice (skoro) všechno, na co si člověk vzpomene, ale za vším se musí dojet autem nebo šalinou, takže nakonec jsem většinu času trávila na hřišti v blízkosti domu. S malými, energií nabitými dětmi je totiž pobyh po městě docela o hubu a jen přejití přes přechod, vzhledem k provozu, silným adrenalinovým zážitkem. Takže jsme si řekli - takhle ne! To není nic pro nás. Oželíme obchody, divadla, restaurace, možnosti velkoměsta a půjdeme tam, kde se dá dojít pěšky na bazén, do parku, k řece, do dobré cukrárny, kina nebo do lesa.

Určitě mi bude Brno svým způsobem chybět. Budu se muset vzdát toho všeho, co velkoměsto nabízí. V centru města se dají vidět věci a lidé, kde jinde neuvidíte. Třeba nedávno šel proti mě na Masaryčce čtyřčlenný smuteční průvod, nesoucí černou zdobenou rakev:-) Ale to by nebylo až tak typické. Myslím teď spíš různé akce, meetingy, festivaly, trhy, managery v luxusních oblecích i bezdomovce pojídající zbytky přímo z odpadkového koše. Velké město má prostě vždy čím překvapit. Za ty léta v Brně jsem byla většinu času těhotná nebo kojící, zdá se mi:-) ale přesto jsem to základní stihla - byla jsem na představení v Divadle Bolka Polívky i na Provázku, prohlédla jsem si Vilu Tugendhat, obešla brněnskou přehradu, byla na pikniku v Mariánském údolí, viděla Brno z vyhlídky kostela Petra a Pavla, prošla zoo, v létě se koupala na Riviéře a prozkoumala hrad Špilberk a díky Vaňkovce a Olympii naplnila skříň k prasknutí. Mrzí mě, že jsem se neprojela lodí po přehradě a neviděla jsem brněnské podzemí, tak snad někdy příště, až sem přijedu už jako návštěvník.








Teď mi dochází, že nejvíc budu vzpomínat právě na ty dětská hřiště u domu, kde se moje děti učily lézt do výšek a padaly z klouzaček. Tam jsem strávila nejvíce času s kamarádkami a jejich dětmi a byly to ty nejhezčí chvíle. Na kávové a dortíkové dýchánky v naší kuchyni, zatím co děti dělaly binec v obýváku. A vůbec na ty běžné dny, které nebyly ničím zajímavé a přitom skvělé a krásné. Nejtěžší bylo na stěhování právě to loučení s lidmi tady. Loučili jsme se celý týden a pořád mám pocit, že to nebylo dost. Kéž by se dali taky sbalit a vzít s sebou.

Tak Brno, naházím poslední věci do tašek, sedám do auta, otřu slzu a frčím vstříc novému domovu!


25 komentářů:

  1. Krásně napsáno.. přeji dobrý start do nové životní etapy a spokojený život na novém místě!!

    OdpovědětSmazat
  2. Tiež som pred pár rokmi musela odísť z môjho krásneho malého mestečka do veľkomesta študovať a nejako som tu uviazla, ale v mysli sa domov stále vraciam a jedného dňa keď ma to veľkomesto omrzí tak sa určite vrátim. Veľkomesto má svoje výhody ale aj nevýhody, všade je to ďaleko, život je drahší a rodina ďaleko.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Byla doba, kdy jsme mysleli, že v Brně už zůstaneme, ale pořád nás to táhlo vrátit se, tak jsme to nakonec rozsekli.

      Smazat
  3. Držím palec ať se v novém bydlišti daří :o).

    Jak se říká, něco končí a něco nového začíná...
    Úplně chápu ty pocity, stěhovala jsem se zatím dvakrát a vím, že mě to ještě minimálně jednou čeká... A když pominu šílenost jménem balení a připravování všech věcí na odvoz (a taky pokaždé rozbití nějakého oblíbeného kousku nádobí), hlášku od maminky že "je lepší vyhořet" s kterou už dneska skoro souhlasím, vždycky jsem byla zároveň smutná i jsem se těšila...
    Těžko se mi opouští známá a milovaná místa, ale zase se nemůžu dočkat těch nových, toho objevování kde co je...

    Tak ať objevuješ s úsměvem a všem se vám v novém DOMA líbí :o)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Stěhovala jsem se už vícekrát, ale s dětmi poprvé a je to rozdíl:-) Čeká me to asi ještě jednou, ale jen v rámci města, takže už nebudu opouštět svoje lidi, to je to nejhorší. A díky:-)

      Smazat
  4. Loučení to musí být smutné a těžké (Brno je zatím moje srdcovka, tak uvidíme, jestli tu zůstanu napořád nebo mě osud zanese někam dál...), ale každý konec je nový začátek a určitě přinese spoustu dobrého...tak ať se vám všem v novém domově líbí! :))

    OdpovědětSmazat
  5. Chápu Tvé stanoviska. Já teď bydlela pár let na vesnici s pár obyvateli, a předtím celý život v malém městečku, a zvykačka na Ostravu byla docela těžká. A už teď vím, že až budu (jestli budu) mít rodinu, nechci bydlet ve velkém městě :)

    Ať se v novém městečku daří, a děti ať nepadajíí :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky:) V Ostravě jsem studovala, ta by taky nebyla nic pro mě:)

      Smazat
  6. Tak to já jsem pravý opak tebe, jinde než ve velkoměstě bych žít nemohla. A mám to štěstí, že žiju právě v Brně. I když mi občas lezou na nervy lidi, co se zastaví uprostřed ulice a nevšímají si nadávajících lidí okolo, stejně mám Brno moc ráda. Líbí se mi, že je tady spousta obchodů, kaváren, život :) tak ať se ti líbí v novém domově a vzpomínej na Brno jenom dobře! :)
    Young, wild and free

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám kámošku, která taky může existovat jen ve velkém městě a užívá ho i s jedním dítkem. Všude dofrčí autem a je spokojená. Já prostě nejsem ten typ, mě stačí si zajet do pořádného města jednou za čas:)

      Smazat
  7. Taky jsem se letos loučila, po pěti letech divný pocit :( A na Špilberku jsem byla teprve loni, na přehradě nikdy, v jakýmsi klubu jenom jednou...holt to bylo město na studium a ne na zábavu (a teď si to vyčítám žejo :D)...ale přijdou lepší věci :)) A podzemí za nic moc nestojí :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Po klubech jsem toho taky moc nenachodila, byla jsem jen několikrát ze začátku:) Díky za info o tom podzemí, tak to mě už nemrzí:)

      Smazat
  8. Jsem zvědavá na články z nového prostředí! :) A máš silnou vůli, já vím, že pro malé děti být mimo město je lepší, ale nevím, jestli bych to dala! Klobouk dolů!

    A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Články určitě budou. Jen co udělám nějaké pěkné fotky:)

      Smazat
  9. Tak přeji mnoho šťastných chvil v novém bydlišti ;-) SpaceSusi

    OdpovědětSmazat
  10. Při čtení článku jsem musela přemýšlet nad svojí životní situací a jestli i my jsme udělali dobře, že bydlíme tam, kde bydlíme. Dospěla jsem k závěru, že nevím. Mám pocit, že jsme udělali spoustu kompromisů, které mě teď štvou... Vše má svá pro a proti, tak ať vy máte jen samá PRO!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Co se týká bydlení, tak tam asi vždy nějaký kompromis je. V našem případě mám teď pocit, že jsme si splnily dlouhodobý sen, ale jestli to rozhodnutí bylo opravdu dobré, se uvidí až časem. Největší problém může nastat s hledáním práce po mateřské, ve velkém městě jsou přece jen ty možnosti lepší, než v malém, ale to zase nějak půjde, musí:-)

      Smazat
  11. Díky všem za krásné a povzbudivé komentáře:-) Stěhování bylo náročné, ale stálo to za to. Dnes jsem se byla sama projít a něco nakoupit v mém novém městě a když jsem si uvědomila, že už tady zůstávám, tak mě zalil pocit štěstí:-) Brzy vám mé nové město představím!

    OdpovědětSmazat
  12. Evi, držím moc pěsti, ať se vám tam moc líbí!!!
    Já jsem teda typický velkoměšťák. :))) Bydlení na malém městě nevím..., ale na vesnici mě neláká. Ano, domeček by mi nevadil, ale nejlépe na okraji Brna v Žebětíně (ne za Brnem v první vesnici). A důvod není obchod, kino restaurace. Jak píšeš, se dvěma dětmi jsem stejně pořád tady na hřišti. Ale spíš práce, školka, škola a kroužky u nosu. Protože si nedokážu představit, jak stíhám klasickou pracovní dobu na směny, s vožením dětí do školy, ze školy na kroužky nebo vyzvedávání za školky, která zavírá dřív, něž stihnu od dojet z práce. Ono tak žije spousta lidí, tak jsem možná jen pohodlná. Ale mám i dost kamarádů, které týden přežijí s vyplazeným jazykem, s partnerem se skoro nevidí, bo se musí střídat, kroužky nulové, protože je tam prostě nemá kdo odvézt a za benzín utratí majlant.
    Omlouvám se za trochu pesimistický příspěvek :( Ale tak to mám zase já. Jak jsem psala, malé město by mi asi nevadilo, protože tam by bylo asi vše jak tady, ale vesnice mě neláká. Taky to je možná tím, že jsem se narodila v Brně a celý život tu žiji. Kdybych třeba 20let žila na venkově, tak budu mluvit jinak ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky Jani:) Já jsem svých prvních 20 let na vesnici žila a vím, že už nikdy více, i kdyby příroda kolem byla jak z pohádky. To dojíždění všude bylo hrozné. Teď jsme v malém městě, ve kterém je ale všechno, docela blízko, školku máme kousek, kroužky jsou prý tady taky dost dobré, je tu i gympl (prý) a restaurace, kavárny a obchody na dost dobré úrovni, protože to je výletní město, kde se furt něco děje, nějaké akce, takže si tady připadám jako na dovolené:-) Největší úskalí tady může nastat s hledáním práce pro mě, ale zatím sebevědomí mám a nebojím se, že se ztratím, ale to ukáže čas:-)

      Smazat
  13. Přeju pěkné přesídlení! Já taky bydlela na vesnici a nešla bych do toho, ledaže bych měla práci doma, což zatím nehrozí :) menší město možná jo, v Praze je hroznej hluk, i na okraji, kde před třemi lety byl klídek a běhali zajíci před okny.

    OdpovědětSmazat

Moc děkuji za komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...