pondělí 4. prosince 2017

Návrat do práce po 8 letech mateřské aneb jak jsem si prošla očistcem

Mohlo se zdát, že k tomu už nikdy nedojde, že budu rodit jedno dítě za druhým až do konce věků. Každá sranda ale jednou končí a přicházejí nové výzvy a životní etapy.
Vzpomínka na těžkou dobu na mateřské.






Stalo se to 4. září

Ten den svítilo sluníčko nebo možná pršelo, to už nevím, ale co je důležité - poslední nejmladší dítě nastoupilo do školky a mně skončila osmiletá mateřská. Po počáteční euforii a stavech zmatenosti, kdy jsem si nemohla zvyknout, že se po ulicích můžu pohybovat sama a měla jsem tendence organizovat ostatní kolemjdoucí při přecházení přes cestu a při pohledu na štěně jsem jen tak do prázdna zvolala Jé, podívej na toho pěkného pejska!, jsem se vrhla do práce s cílem budovat hodnoty a obohatit rodinný rozpočet.

Tři měsíce po

Dnes je 4. prosincePřipadá mi, jako bych pracovala už roky. Tolik jsem toho stihla, tolik věcí se změnilo a stalo. Ale pojďme zpátky na začátek. Ten nebyl jednoduchý. Jen si to zkuste představit. Zkuste si představit, že 8 let žijete v lunaparku, který nemá nikdy zavřeno (no tak dobře, poslední roky už byly noci vcelku klidné.) A najednou se ocitnete uprostřed zasněženého lesa, kde jediným zvukem je sníh, který vám křupe pod nohama.

První velký úkol 

Který to byl? Zvyknout si na totální změnu denního rytmu. Už žádné pracovní pětiminutovky, vyrušování, dělání deseti věcí zároveň. Najednou mám šest i více hodin denně bez dětí. Snažila jsem se tedy ten čas maximálně využít, protože mi bylo jasné, že odpoledne se vždy vrátí onen lunapark. Co neudělám přes den, to už nikdy.

Byl to porod

Maximálně využít pracovní čas znamenalo být ultra produktivní, optimalizovaná a organizovaná. Byl to porod. I s těmi bolestmi. Začalo to každodenním bolením hlavy. Pak přišlo na řadu pálení očí. Pálení očí vystřídaly bolesti zad. Když skočily bolesti zad, nastoupily potíže se zápěstím. Když už jsem si začala říkat, že asi nejsem stavěná pro práci a raději si pořídím další dítě, všechny potíže zmizely.


Pro ty, kteří nevědí, jaká je moje práce - celý den píšu různé texty. Pro weby, blogy, Facebook nebo newslettery. Texty, jejichž cílem je zvýšit prodej, návštěvnost, povědomí o značce atd. Prostě práce jako každá jiná. Jen tedy pracuji doma na volné noze. Firmy si mě najímají na externí spolupráci. Na mateřské jsem pracovala jen pár hodin denně, od září jsem se do práce mohla vrhnout naplno.

Manžel, vaření a práce

Další kapitolou bylo sladit moje pracovní fungování doma s manželem na homeofficu, který se pasoval do role mého kouče a samozvaného rádce, zahrnuje mě nevyžádanými radami a popohání mě k lepším podnikatelským výkonům. Jak milé. Ve snaze mu brání jeho časté služební cesty. Tak snad to zvládnu i bez něj. Vtipné jsou naše pravidelné porady o tom, kdo zajistí oběd. Já se tohoto úkolu ráda vzdávám. Nerada se vytrhávám z přemýšlení o textech. To pak třeba u cezení špaget zapomenu na cedník, a to není při vaření nejlepší.


Máte taky své zkušenosti s koncem mateřské a návratem do práce? Jak vám to šlo?

úterý 28. listopadu 2017

Recenze knihy Oprawme se (aneb za vším hledej stravu)

Trochu přeháním, strava nemůže za manželské krize a problémy v práci. Nebo může? Říká se přece - láska prochází žaludkem, a naše mentální i fyzická kondice je také o jídle. Pojďme mrknout, co radí tato kniha. 


Kniha plná překvapujících informací a wau momentů


Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu. 

Můžete ji přečíst od začátku a seznámit se s cestou, po které došel autor Stanislav Skřička k novému raw způsobu stravovaní a dozvědět se, co je to ozdravný institut, nebo skočit až na kapitolu o detoxu a základech zdravého jídelníčku.

V knize najdete samozřejmě i recepty a jídelníčky. Zajímavá je i kapitola o vlivu stravy na jednotlivé oblasti života jako je sport, spánek nebo co strava dělá s dětmi.





 

Od začátku nebo od konce?


Pokud začnete 1. kapitolou Proč jsem se rozhodl napsat tuto knihu, třeba vás také zaujme následující odstavec:
Motivační byla i skutečnost, že asi po dvou týdnech šla kila pomalu dolů. Trošku jsem se polekal toho, že jsem se budil brzy ráno a nemohl spát. Okamžitě jsem tuto skutečnost u Salmona "reklamoval". Ten se tomu jen zasmál. Vysvětlil mi, že jsem dostal patřičné živiny a tělo, které v noci regeneruje rychleji, má pak dostatek energie, takže už nepotřebuje tolik odpočívat. 

Žádná omáčka, informace pěkně na husto


Od povídání se dostanete k dalším kapitolám, které jsou doslova nabité informacemi. Dočtete se, co je to raw strava, co s potravinami dělá vaření, co jsou to enzymy, jak funguje náš trávicí systém.

Zajímavá je také část o detoxu a očistě střeva - proč podstoupit detox, proč je půst delší než tři dny nevhodný a jak se projevuje zanesené tlusté střevo.

Dostáváme se dál. Víte, co je to osmotická voda, proč se musí semínka a ořechy před konzumací namočit a jak regenerovat mozek a nervovou soustavu?

Co říkáte na tohle?

Půl roku na živé enzymatické stravě s jedním vařeným jídlem denně - bez lepku, mléka a umělých tuků, by mělo stačit na vyléčení běžné neplodnosti. S vařením jídlem by se měl často konzumovat syrový česnek... 

Podle knihy dokáže enzymatická strava zatočit s řadou nemocí jako je alergie, astma, atopický ekzém, celiakie, osteoporóza, onkologické onemocnění, autismus a mnoho dalších. Některých neduhů se lze zbavit snadno, u jiných jde o běh na delší trať. Výsledky se prý dostaví určitě.

Řeknu vám, psát o takové knize není lehký úkol


Je v ní tolik zajímavostí, které bych vám nejraději všechny předala. Jak vybrat to nejdůležitější, když se mi zdá důležité naprosto všechno? Tak to vezmu namátkou. Nebo jinak - co mě překvapilo nejvíce, vhledem k mým stravovacím zvykům a zásadám.


  • To, že se mouce, cukru a mléku říká bílé jedy, vím. A více méně se podle toho stravuji. Ale že i rýže? Má oblíbená? Rýže je podle autora knihy jen škrobovou hmotou bez živin. Navíc má v sobě arzén. Celozrnnou rýži by prý neměly konzumovat těhotné ženy a malé děti.
  • Z tuků nedoporučuje hlavně palmový a kokosový olej. A to jsem měla za to, že kokosový olej je docela zdravý.
  • Luštěniny nejsou vhodnou součástí jídelníčku. A opět - moje oblíbené.
  • Hrušky jsou výborné pro růst a tkáně dětí. Proto mi nejmenší často říká "Ci hušku." A já ji dám jablko. Chudák.

Moje tělo jako důkaz


Netvrdím, že je nutné dělat razantní změny v jídelníčku a souhlasím s tvrzením, že každý potřebuje něco jiného a něco jiného mu vyhovuje. Zároveň nesouhlasím s tím, že proto, že máte každý den chuť na sladké a cukr,  ho potřebujete a je pro vás dobrý. Je to vše o zvyku. Já jsem toho dobrým důkazem.

Je tomu už dva roky, kdy jsem začala měnit svůj jídelníček a přemýšlet více o tom, co jím. Dokážu se obejít bez pečiva, cukru i mléka. Samozřejmě svá pravidla porušuji, protože jsem líná a nejvíc mi chutná to, co nemusím vařit, takže řízkem od babičky nepohrdnu nikdy. Vím, že se o Vánocích nacpu cukrovím. S tím počítám. Ale nejím takto denně. Největší změny stravování dělám na jaře a v létě si za to děkuji. Na podzim povolím a přes Vánoce se cpu. Na mojí postavě je to znát, jak jinak.


Kniha, která rozvíří diskusi


Tato kniha může rozpoutat vášně, někdo se v ní najde, někdo ji zavrhne, třeba způsobí i rozepře a názorové bouře. I proto si říkám, že bych ji měla koupit k Vánocům tchyni, podle které se děti neobejdou bez litrů mléka.


Knihu koupíte v internetovém obchodě megaknihy.cz, kterému zároveň děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.

Máte rádi knihy o stravování? Necháte si poradit? Nebo si svůj jídelníček sestavujete intuitivně podle své chuti a pocitů?



sobota 28. října 2017

6 knih o osobním rozvoji, které jsou doporučovány na blozích a sociálních sítích

Zapisovala jsem si tipy na knihy, které se objevují na různých blozích a na Facebooku. Nejčastěji se vyskytovaly tyto tituly. Po přečtení jejich popisu tuším, proč jsou tak oblíbené a chci je taky. Ježíšku!







































1. Ukaž, co děláš!


"10 způsobů, jak se dělit o svou kreativitu a nechat se objevit. Byl-li bestseller Kraď jako umělec o vypůjčování si vlivu druhých, tato knížka učí, jak ovlivňovat druhé, aby si půjčovali od vás. Klíčem je proces, nikoli produkt. Sdílejte něco malého každý den (ale nezměňte se v lidský spam). Uchovejte si mysl amatéra – jeho možnosti jsou neomezené. Buďte spojka, učitel, otevřený uzel. Nekřečkujte. Ukaž, co děláš! ukazuje v deseti nových principech, že musíte být otevření, štědří a stateční – umělci, od nichž budou krást jiní umělci. Austin Kleon přesvědčí i ty, jimž vadí nutnost propagovat a prodávat sám sebe a nechtějí se zpronevěřit svým zásadám, ale přitom by rádi představili svou práci i celý proces tvoření."

Knížku najdete tady.

2. Jediná věc - Překvapivě prosté tajemství výjimečných výkonů


"Mimořádných výsledků dosáhnete, budete-li moudře využívat svůj čas. Zaměřte se na jednu jedinou věc. Budete méně chybovat, věci vám půjdou lépe od ruky a zbavíte se tiku v oku. Znáte svou jedinou věc? Znáte svůj směr v práci i v životě? Ať už hledáte malé nebo velké odpovědi, neustálé pokládání ústřední otázky „Co je moje jediná věc?“ představuje nejdůležitější návyk potřebný k úspěchu. Najděte svou nejdůležitější věc a dejte ji na první místo."

Knížku mají třeba tady.

3. Prodávat je lidské


"Překvapivá pravda o tom, jak ovlivňujeme ostatní. Tradiční způsoby prodeje a obchodničení jsou nenávratně minulostí, pro úspěšou prezentaci produktu či služby jsou nezbytné nové schopnosti a dovednosti. Dostupnost informací bere prodejcům náskok, kupující je častokrát stejně dobře nebo i lépe připraven. Již nelze pracovat podle prodejních scénářů, manipulovat nebo cokoliv zatajovat. Z prodeje se stal proces spolupráce partnerů, v kterém je výhodou umění improvizace a jedinou funkční zbraní je pokora. Daniel Pink umně kombinuje poznatky z psychologie a sociologie se zkušenostmi, příběhy a pozorováním těch, kteří umějí prodat, aniž by mnohdy tušili, že to dělají."

Knížku najdete zde.

4. Zázračný úklid - Pořádek jednou provždy


"Poznejte originální umění, díky němuž se spolehlivě zbavíte nepořádku a náležitě si uspořádáte věci. Tato přesvědčivá knížka se právem stala ohromným bestsellerem po celém světě a vyšvihla se na první místo žebříčku New York Times. Proměňte svůj domov pomocí autorčiny inspirativní metody v trvale uklizené prostředí: klíčem je vypořádat se s domácností ve správném pořadí, ponechat si jen to, co opravdu milujete, a udělat vše rychle. Změníte tak svůj život – získáte větší sebejistotu, budete úspěšnější a možná i konečně zatočíte s přebytečnými kily. A především načerpáte energii k tomu, abyste žili podle svých představ."

Knížka je k dostání zde.


5. Jak získávat přátele a působit na lidi


"Kniha Jak získávat přátele a působit na lidi zaujímá významné místo v historii knižního trhu jako jeden z nejúspěšnějších mezinárodních bestsellerů všech dob. Splnila očekávání mnoha lidí a její zásady stále platí.

S legendárním Dalem Carnegiem:

  • Vybřednete z rutinních postupů, získáte nové ambice.
  • Dozvíte se, jak kritizovat, a přesto zůstat oblíbení.
  • Vzroste váš vliv i schopnost dotahovat věci do konce.
  • Naučíte se změnit lidi, aniž byste se jich dotkli.
  • Stanete se zábavnějšími společníky. 
  • Nadchnete své spolupracovníky.
  • Budete skutečná vůdčí osobnost."

Knížku mají třeba tady.

6. Mimo řadu - Anatomie úspěchu


"Nejsilnější stránkou autora mnoha bestsellerů Malcolma Gladwella je podívat se na věci zcela jinak, než je obvyklé. V knížce Mimo řadu svým nenapodobitelným „lehkým perem“, díky němuž si získal zástupy čtenářů po celém světě, píše o úspěchu. Ovšem jako vždy po svém. Zamýšlí se například nad tím, proč někteří lidé v životě uspějí, proslaví se a zbohatnou, zatímco jiní, třeba stejně inteligentní, snaživí a pracovití, nikoli."

Knížku seženete tady.


Jsem knihomol a žere mě vědomí, že nezvládnu přečíst všechny knihy, které bych chtěla. Tyhle mám na seznamu a očekávám, že mi alespoň pár z nich Ježíšek přinese.

Znáte některé z těchto knih nebo máte vlastní tipy? Budu ráda za komentáře. :-)


pondělí 23. října 2017

Starosti se zařizováním domu snů - dětské pokoje II.

Zařizování je během na dlouhé trati plné překážek, zdržení, ale i radostí a malých úspěchů. Jdu se vám pochlubit, jak se nám povedlo vybavit dětské pokoje.

Cíl zněl jasně, pokoje musí být vybavené prakticky, ale zároveň hravě, aby se dětem líbily, podněcovaly jejich tvořivost a rozvíjely fantazii. Jak radí 10 z 9 dětských psychologů.

Po dlouhém a náročném pátrání plném manželských bojů a půtek jsme našli ty pravé a dokonalé pokojíčky až v dalekém zahraničí, v sousedním Polsku. Z Agata meble už pár kousků nábytku máme. Takový výběr dětských pokojů, jako mají tam, jsme nikde jinde neviděli.



Pro syna jsme vybrali nábytek v netradičním stylu, ale do chlapeckého pokoje se hodí parádně. Z celkového vzhledu pokoje i z kvality nábytku jsem nadšená. Skládání skříněk nám sice dalo zabrat (vlastně jen manželovi, na tohle mi chyběly technické buňky), ale stálo to za to. Klučičí nábytek najdete zde.

Barevně nábytek doplňují všudypřítomná autíčka, dinosauři, kostky lega a hračky všeho druhu. Pyšná jsem na svůj úlovek v podobě samolepicí mapy světa, která je moc pěkně barevná. Koupila jsem ji za pár stovek na Vivre.cz.

Protože je chlapecký pokoj dost velký, bylo dost místa na žebřiny na cvičení a posilování. Na vrchní konstrukci se dá zavěsit lano na šplhání, boxovací pytel nebo menší houpačka.





























A tady se už přesouváme na holčičí území. Zadání pro dívčí pokoj zněl takto - romantický, světlý, hodně růžové. Po dlouhém vybírání jsme zvolili tento nábytek. Plocha pokoje není moc velká, proto jsme hledali světlý nábytek. Nechtěli jsme ale bílý, který by splýval se stěnou. Tento světlounce šedý byl skvělou volbou. Vypadá něžně a zároveň je praktický, protože na něm není vidět každá šmouha. Růžovou barvu v pokoji mají na starosti hračky, polštářky, povlečení a samolepka v podobě kvetoucí větvičky, opět z Vivre.cz.


























Protože dcera ráda maluje, přemýšlela jsem o černé magnetické tabuli nebo černém magnetickém nátěru. Po rodinné poradě byla černá barva a prašné křídy zavrženy, a na stěně teď visí velká bílá magnetická tabule, na kterou se dá psát barevnými fixy. Na můj vkus méně zábavná varianta, ale budiž. Účel splní.































Je skvělé, že je možné sehnat a koupit skoro vše, co si člověk vymyslí. Od nábytku přes různé dekorace. Pokojíčky mám v plánu ještě vylepšovat. Například v dívčím pokoji uvažuju o závěsu. Nebo by mohly dobře vypadat vlaječky nad okno? Někdy se v té záplavě možností až ztrácím. Přiznávám, v zařizování se nevyžívám. Pro inspiraci chodím na Favi.cz.




















Zaujaly mě například tyto rolety od Velux. Každý večer promění dětský pokoj na vesmírnou loď, ze které můžete sledovat ostatní mezigalaktické dopravní prostředky. Taková roleta by se líbila i mě samotné. Star Wars je moje srdeční záležitost.

Nebo tyto zářivé hvězdy. Nejsou úžasné? Celý pokoj po zhasnutí světla vypadá jako jasná noční obloha. Pokud má dítě strach ze tmy, rázem na něj zapomene. Hvězdičky vydrží svítit až do usnutí.






































Předchozí článek o našem zařizování domu najdete zde.

Máte zkušenosti se zařizováním dětských pokojů? Kam chodíte pro inspiraci?

*článek obsahuje sponzorovaný odkaz



sobota 14. října 2017

Potřebuju nové boty na podzim!

Pokaždé, když si chci koupit nové boty, nějaké elegantní, skončím nakonec u tenisek. Jste na tom někdo podobně? Vždyť i Simona Krainová prý nosí nejraději tenisky. 

Vyhrávají u mě kotníčkové tenisky. Dají se nosit ke skinny džínám, legínám i k sukni.

Nevím, jestli z této záliby někdy vyrostu. Že by úderem čtyřicítky? Nebo v padesáti? Vyhodím všechny tenisky a už jen lodičky na pořádném podpatku. Ale jak se znám, tak budu v teniskách "běhat" ještě v osmdesáti.

Tenisky jsou věčné a pro věčně mladé!

Jak se vám líbí můj výběr? Já bych brala všechny.


Vans Sk8-Hi Slim Zip Leather Zephyr Blue/ Blanc De Blanc

2 390 Kč -30% 
1 690 Kč s DPH

Najdete je zde.

Vans Sk8-Hi Slim Cutou Square Perf Amberlight

2 250 Kč -30%
1 590 Kč s DPH

Koupíte zde.

Supra Skytop

2 590 Kč -31%
1 790 Kč s DPH

Botky najdete zde.

Nike Air Force 1 Mid (GS) White/ White

2 190 Kč s DPH

Koupíte zde.


Tak které?

pátek 29. září 2017

Na volné noze 2. díl - strasti a slasti freelancera

Je mi trochu trapné nazvat tento článek druhým dílem seriálu o mém  fungování na volné noze, když jsem první díl psala před necelým rokem. Ale co. Rok to byl dlouhý a náročný.

Můj pokus o práci venku. Vše bylo perfektní až na jeden nepatrný detail. Díky slunci jsem na monitoru nic neviděla.

Vlastně ani nevím, co konkrétně vám chci sdělit

Takže budu jen psát a ono z toho něco vzejde. Vše, co mám na srdci, a že je toho docela hodně. Zpráva s velkým Z je ta, že konečně pracuju na plno (díky školko). Už nejde jen o zábavu a přivýdělek na mateřské. Psaní je teď moje plnohodnotná práce. Uživí mě? Bude to fungovat? To ukáže čas. 

Moje pocity jsou jako na houpačce

Jeden den jsem nadšená, druhý s tím chci seknout. Myslela jsem, že jsem expert na organizaci času a můžu dávat rady, ale momentálně bych potřebovala poradit já sama. Myslela jsem si, že zvládnu zakázky, domácnost, vyšetřím čas pro sebe a odpoledne se budu moct věnovat dětem. Budu pracovat v kavárně nebo někde venku. Ha ha. Ráno sednu k počítači a najednou zjistím, že je odpoledne. V kavárně jsem byla za celý měsíc jednou. Na procházce po městě a nákupech ani jednou.

600 stran rad a doporučení od experta Roberta Vlacha. Moje inspirace a čtení před spaním. Knížku koupíte například zde.

Peníze až na prvním místě

V zaměstnání si dohodnete výši platu při nástupu a peníze pak už nemusíte řešit. Naproti tomu na volné noze řeším peníze až moc často. Pořád je pro mě dost nepříjemné určit cenu zakázky. Vím, že tohle je problém mnoha začínajících podnikatelů, a především žen. Na zlepšení pracuju.

Kde je pointa? 

Ani nevím. Asi to vypadá, že si stěžuju. Pravda je, že jsem moc ráda, že můžu dělat to, co mě baví. Píšu články, texty pro nové weby, newslettery nebo příspěvky na FB. Teď třeba tvořím Pinterest jedné restauraci a to si vyloženě užívám.

Výhody vs. nevýhody

Vyhovuje mi svoboda, že je pouze na mě, s kým budu spolupracovat dlouhodobě a s kým po uzavření krátké zakázky nemusím mít už nic společného. Líbí se mi, že si práci můžu sama zorganizovat. Vzít si volno, když potřebuju. Práci dokončit třeba o víkendu. Nemusím dojíždět a být někde na čas.

Na druhou stranu mi nikdo neplatí dovolenou, pojištění a stravenky. Taky mi došlo, že pracovat na volné noze není jen o té samotné práci na zakázkách. Hodně času spolkne dojednávání práce, evidence, fakturování (to je ta příjemná část) a sebeprezentace, která je nutná k získávání další a další práce. A vzdělávání samozřejmě. Bez toho to nejde vůbec. Teda žádný med. Teď se ani nedivím, že by hodně lidí o práci na volné noze vůbec neuvažovali a zaměstnání je pro ně jedinou možnou volbou.

Takže takhle. Zatím to nějak funguje, jsem na začátku, k práci přistupuju s pokorou a jsem ráda za každou novou zakázku. Jak to půjde dál? Zeptejte se mě za rok :-).

Je tady někdo na volné noze? Máte pro mě nějaké tipy a rady?

čtvrtek 10. srpna 2017

Starosti se zařizováním domu snů III. - co se povedlo, nepovedlo a jak dál

Byla jsem naivní. Naivní romantická optimistka, která si myslela, že nastěhováním do domu všechny útrapy a starosti končí a nastane jen užívání. Omyl. Nastěhováním to teprve začíná.




Dokud v domě nebydlíte, těšíte se na stěhování, představujete si, jaké to bude a tlačí vás snad jen čas. Po nastěhování na vás začne tlačit realita. Každý den po probuzení až do usnutí na každém rohu narážíte na chybějící lišty, žárovky místo stylového osvětlení, prázdná místa místo nábytku, hromady věcí, které nemáte kam uložit a další známky toho, že před sebou máte stále plno práce, starostí a hodin vybírání a rozhodování. A co teprve při pohledu z okna. Zahrada připomíná měsíční krajinu a je snad lepší se ven ani nedívat.

Ale aby dnešní článek nevyzněl příliš negativně, přestěhováním do domu jsme samozřejmě získali. Mnohem více prostoru, světla, nové sousedy a v neposlední řadě také myčku a sušičku, což jsou mé nové velké kámošky a nechápu, jak jsem bez nich mohla žít.

V domě bydlíme už 4 měsíce a je načase dům, nebo alespoň některé jeho části, zhodnotit. Sepsat vlastně takovou recenzi, která by vám mohla pomoc s rozhodováním při zařizování vašeho domu nebo bytu.

Čím bych začala. Tak třeba výběrem nábytku. Velkou část nábytku, jako jsou vestavěné skříně, si necháváme vyrábět na míru. Ostatní nábytek jsme se rozhodli pořídit ve standardních obchodech typu Ikea nebo Sconto. Kamarádka mi však doporučila polský řetězec Agata meble a rozplývala se nad nabídkou, která se u nás v obchodech nevidí. Měla pravdu. V Agata meble najdete opravdu mnohem větší výběr než v našich obchodech. Koupili jsme tam rohovou sedací soupravu v neutrální tmavě šedé barvě, žluté křeslo s podnožkou, černé koženkové čalouněné židle k jídelnímu stolu a dvě černé koženkové barovky k ostrůvku v kuchyni. Nábytek jsme si nechali přivést. V Agata máme vyhlédnuté i dětské pokojíky.

Určitě musím zmínit i podlahu. Výběr podlahy byl pro nás velkým oříškem. Přece jen, podlaha se mění těžko, takže jsme si chtěli být stoprocentně jisti, že nám bude dokonale vyhovovat. Dlouhé váhání se vyplatilo, protože podlaha je pro nás perfektní a do našeho domu se skvěle hodí. Ze všech možných materiálů jsme vybrali vinyl kvůli podlahovému topení i odolnosti. Povrch není hladký, ale mírně strukturovaný, proto vypadá podlaha přirozeně, neleskne se a už několik lidí tipovalo, že jde o pravé dřevo. Odstín jsme zvažovali dlouho, já jsem chtěla spíš tmavší, manžel se držel víc světlých barev, nakonec jsme se dostali až k přírodnímu dubu. Podlaha je praktická i na údržbu a i když to s úklidem moc nepřeháním, nepřipomíná mi to do očí bijícími drobky. Na první pohled se na ní všechno ztratí.

Zatím podlahu vytírám mopem Vileda, jde to celkem snadno a rychle, ale samozřejmě uvažuji o ulehčení práce v podobě robotického mopu. Tímto nenápadně naznačuji, že bych nebyla proti otestovat nějakého vytíracího robůtka :-).

A přesouvám se do kuchyně. O barvě linky jsme nemuseli moc přemýšlet. Bílá byla jasnou volbou, pouze úzké vrchní skříňky jsou v dubovém dekoru. Za linkou jsme si nechali nalepit sklo. Všechny povrchy jsou nenáročné na údržbu.  

Výhrady mám ke chromovaným úchytkám. Jde na nich vidět každý otisk prstu a mohla bych je tak leštit denně, aby vypadaly k světu. A to se mi samozřejmě nechce, takže jsou umatlané a nevypadá to dobře. Příště bych určitě volila úchytky broušené. Také si nejsem jistá volbou dřezu. Máme tmavý grafitový dřez značky Franke. I když se ho snažím udržovat a pravidelně čistit, vodní kámen je prevít a na dřezu tvoří fleky. Možná by byl vhodnější dřez ve světlejší barvě.


Nechám vás nahlédnout i do naší koupelny, kterou nám navrhl architekt podle našich představ. Jde o jednoduchou kombinaci přírodního kamene, který doplňují bílé velkoformátové keramické obklady. Moc se mi líbí římsa nad umyvadlem, pro kterou jsme se inspirovali v několika moderních hotelových pokojích. Pod umyvadlem a po jedné straně zrcadla jsou úložné prostory, které ukrývají všechny kosmetické nezbytnosti. Na římse mám jen sbírku parfémů.

Interiér domu potřebuje stále doladit, ale bydlet už můžeme, máme na čem spát a funguje vše, co fungovat má. Bohužel úplně jinak je na tom naše zahrada. Jemně řečeno, je ve velmi neútěšném stavu. Vlastně bych ji ani zahradou nazývat neměla, protože se zahradou zatím nic společného nemá. V jedné z hromad hlíny se mi daří pěstovat šest rostlin brambor, ale to je vše. Všude jinde je jen hlína a kamení nebo plevel. Ideální by bylo upravovat zahradu zároveň se stavbou domu, ale v ideálním světě nežijeme a je úplně běžné, že na zahradu příjde řada až po nastěhování.

Naštěstí máme terasu, na které můžeme být, když je venku hezky, grilovat a v truhlících a květináčích provádět první zahradnické pokusy. Největší úspěchy jsem zaznamenala s bylinkami, kterým se krásně daří. Za menší oslavu by stály i rajčata, která dozrávají na několika keřících, i když se původně zdálo, že uschnou. Vypěstovala jsem i trochu jahod, hrášku a cibulek. Nejvíc jsem však zvědavá na úrodu brambor.


V pěstování jsem objevila zálibu a každodenní zalévání mi vůbec nevadí. Líbí se mi pozorovat, jak rostliny rostou a plody se zvětšují a zrají každým dnem. V článku, který jsem zveřejnila asi před rokem, jsem psala o permakulturní zahradě, která je přirozená a přírodní, bez velkých zásahů člověka. Tento směr se mí líbí pořád stejně. Ani taková zahrada ale není bez práce. Vyžaduje hodně pozorování, co kterým rostlinám v jaké části zahrady vyhovuje, a co jim naopak nesvědčí. Z počátku je to taková metoda pokus-omyl a bude tomu asi odpovídat i úroda. Za zkoušku to ale rozhodně stojí.

Ve zmíněném článku píšu o pracovním oblečení pro děti a manžela, ale teď vidím, že parádní pracovní kalhoty bych si zasloužila v prvé řadě já, protože to vypadá, že zahradničení bude hlavně moje doména, tak ať při okopávání záhonků vypadám k světu. Takové kalhoty musí být i velmi praktické. Mají spoustu kapes na všechny nezbytnosti a člověk se v nich nebojí padnout na kolena do hlíny.

To nejsem já, ale paní z webu Engelbert Strauss. Určitě by mi tyto kalhoty ale slušely stejně :-)

Doufám, že na vás z tohoto textu nepadla deprese, ale prostě přiznávám, že stavba a zařizování domu je velké sousto, sebere hodně sil a energie.

Máte někdo zkušenosti se stavbou, přestavbou, rekonstrukcí nebo něčím podobným? Jak jste vše zvládli? 


*článek obsahuje sponzorovaný odkaz


pondělí 17. července 2017

Velká kosmetická recenze

Tadá! Kosmetika je opět na blogu a rovnou v podobě velké recenze 10 produktů. Přečtěte si, které výrobky mě nadchly a se kterými jsem moc spokojená nebyla.

1. Přírodní pasta Ugly by nature s kokosem - 4/5

Několik přírodních past jsem už vyzkoušela, ale tahle mě opravdu překvapila, protože je černá. Obsahuje jíl a další složky, které společně tvoří tuhle čistící pastu. Pasta nepění, což je dobře, protože nechceme, aby přírodní pasta obsahovala syntetické pěnidlo, tak jako klasické pasty. Zuby vyčistí dobře a osvěží ústa. Jílové složení však stále nepředčilo pasty Urtekram, které mám nejraději.

2. Tužící cukrový sprey na vlasy Bed Head - 2/5

Sprej moc pěkně voní a vlasy dokáže načechrat a vytvořit mokrý vzhled, ale efekt má příliš krátké trvání. Znovu bych si tento cukrový sprej nekoupila.


Tento kondicionér mám moc ráda. Vyhovuje mi dávkování pomocí pumpičky. Je přírodní, bez silikonů, takže nedokáže vlasy úplně uhladit, ale umí je pěkně zjemnit. Mým vlasům vyhovuje. Pozitivní je i to, že balení vydrží velmi dlouho. Pořídila bych si ho znovu.



Nevím, jestli je to náhoda, ale všechny výrobky od Kneipp, které mi padly do ruky, byly dokonalé. Stejně tak je to i u tohoto mléka. V sadě k němu je i sprchový gel, který voní fantasticky, nevysušuje a vůně vydrží dlouho na pokožce i v koupelně.


V případě tohoto deodorantu mám naprosto smíšené pocity. Je přírodní a kupodivu funguje velmi dobře. Ale! Ve složení má oleje, které se otiskují na oblečení, takže když máte třeba červené triko, v podpaží se vytvoří viditelná mastná skvrna, což nechcete. Za mě tedy ne, bohužel :-(. 

 

6.  100% francouzský zelený jíl Saloos - 5/5

Zelený jíl je čistě přírodní namletá hornina s vysokým obsahem minerálů, které pleť hydratují a hlavně vytahují nečistoty a toxiny. Pleť pak působí zdravějším a mladším dojmem. Smícháním jílu s trochou vody si snadno vytvoříte pleťovou masku, kterou necháte působit. Jíl můžete také nasypat do koupele a pročistit si pokožku celého těla. Jíl se mi neosvědčil jako prostředek na mytí vlasů, ale někdo si ho místo šampónu velmi chválí, tak vyzkoušejte.

7. Rtěnka Chubby stick Clinique - 5/5

Pokud jste tuto legendární barvičku na rty dosud nevyzkoušeli, je načase to napravit. Barvy jsou syté jako u rtěnky, ale rty nejsou vysušené, jako tu často se rtěnkami bývá. Takže za mě velká spokojenost. 


Krémy od Havlíka nemají chybu. Ani Krásná paní není výjimkou. Dobře se nanáší, vstřebává a hydratuje. Má čistě přírodní složení. Vše na jedničku.

9. Havlíkův přírodní zázrak - 5/5

Mám už druhé balení a přicházím mu na chuť stále více a více. Obsahuje samé vzácné přírodní ingredience a krásně voní. Používám ho občas - jako balzám na rty nebo oční krém. Koupila bych si ho znovu, nejraději největší balení.

10. Baliste suchý šampón - 5/5

Kosmetická první pomoc a must have pro všechny, kteří občas zapomenou na stav svých vlasů a nemají možnost si je rychle umýt. Než abych se ukázala s masnými vlasy, to si je raději stáhnu do drdůlku. Tento sprej si ale s nemytými vlasy parádně poradí a během chvilky vám vytvoří svěží účes, který vydrží přibližně půl dne. Vlasy si většinou hlídám, ale tento sprej mi už několikrát zachránil reputaci. Skvělá věcička!

A to je pro tentokrát vše. Už mám několik dalších skvělých kosmetických produktů, o kterých vám musím napsat. Tak příště!

Máte zkušenosti s některými z těchto výrobků? Napište do komentáře!

pátek 9. června 2017

Můj super batoh Dakine Garden Hulla

Vždycky jsem si říkala, že ze mě nebude taková ta mamina s batohem, umaštěnými vlasy a vytahaným trikem. A vidíte? Je tady změna - mám batoh!

Už to prostě nešlo. Jedno dítě, druhé dítě, třetí dítě a k tomu ještě tašku. Pořád někam vyrážíme, většinou na koloběžce, takže batoh je jediná možnost, jak mít všechny věci u sebe a mít volné ruce. Ale když batoh, tak pořádný!

Měla jsem takového starého chcípáčka s jednou velkou kapsou, ve které se vše ztratilo jako v černé díře, a malou kapsičkou, do které se vešly nanejvýš klíče a mobil. Postranní kapsa na lahve žádná. A to mě přivádělo k šílenství. Když už jsem byla připravena vyrazit na další kus cesty na koloběžce, tak se nějaké dítě ozvalo - mamííí, já mám žízeň. A zase sundávat batoh a hledat lahev v černé díře. Peklo. Na takové věci je život příliš krátký a krásný. Takže bylo rozhodnuto, chce to nový batoh.

Vybírala jsem důkladně. Chtěla jsem, aby můj nový batoh měl objem 20 litrů, více kapes, pevná záda, postranní kapsy na lahve a taky aby byl nádherný. Našla jsem přesně takový. Seznamte se s mým batohem od Dakine!




Jak se vám líbí? Máte taky svůj super batoh, na který nedáte dopustit?



čtvrtek 4. května 2017

Můj eko objev! Povoskované obaly na svačinu a potraviny EcoEasy Wrap

Ještě nedávno jsem dcerce balila školní svačiny do alobalu a měla jsem při tom nepříjemný pocit, jak to popsat, takový neekologický. Naštěstí jsem objevila opakovaně použitelné, povoskované obaly EcoEasy Wrap.

Velký balíček ukrývá svačinu, obsah druhého balíčku se mi vykouřil z paměti :-).




 
Z obalů EcoEasy Wrap jsem vážně nadšená. Přiznávám, že jsem moc nevěřila, že povoskovaná látka může zvládnout každodenní používání. Omyl! Zvládá to perfektně. Mám chuť vychrlit na vás nekonečné množství superlativ, ale zkusím být stručná a vypíchnu to nejdůležitější.

Improvizovaná miska na cokoli, perfektně funkční. Po rozbalení svačiny se z obalu rázem stává pěkné prostírání.
  • Obaly jsou omyvatelné studenou vodou (Oplachovala jsem je už i teplou a čistila houbičkou s jarem a nic se jim nestalo, ale to dělejte jen na vlastní nebezpečí, přece jen - vosk po zahřátí měkne. :-) 
  • Drží tvar, svačina se nerozbaluje.
  • Povrch se neláme, je pružný a ohebný.
  • Do obalů můžete zabalit nejen svačinu, ale cokoli jiného. Sýr, kousek bábovky, banán... Zabalené potraviny můžete klidně takto uchovávat v lednici, obalům chlad nevadí.
  • Krásně voní po včelím vosku a od potravin nenačichnou.
  • Měly by vydržet použitelné minimálně rok.
  • Co mám obaly, alobal leží smutný v šuplíku.

Mám doma obaly dva. Jeden čtvercový velký, do kterého balím svačinu. Druhý kulatý menší, který nejčastěji využívám k zabalení zbytku okurky, uheráku, zakrytí lahve nebo nedojedeného jogurtu. Plánuju pořídit si ještě minimálně jeden další obal, a to velký kulatý k zakrytí mísy nebo třeba nepečeného dortu, který často dělám. 

Zakrytí kelímku.

Hádejte, co se skrývá uvnitř!











 
Na internetu najdete návod na DIY výrobu takových obalů. V návodu je pouze plátno a vosk. Do domácí výroby se mi pouštět nechce a tuším, že by výsledek nebyl podle očekávání, a navíc ani nevěřím, že by jen vosk stačil. Obaly EcoEasy Wrap totiž obsahují ještě pryskyřici a jojobový olej.

Nakonec moje oblíbené využití.
  
Máte zájem o další informace nebo si chcete obaly EcoEasy Wrap rovnou koupit? Pak klikněte zde a dostanete se přímo do e-shopu www.lovingnature.cz.

Co říkáte na povoskované obaly? Zaujaly vás nebo zůstanete u klasiky - sáčků, potravinové fólie a alobalu?


úterý 18. dubna 2017

Příběh o hluché žábě

Dalším článkem na blogu měla být recenze kosmetiky, ale musím svůj záměr změnit a napíšu vám o něčem jiném. Něčem aktuálním z mého života. Začnu krátkým příběhem, který mluví za vše.

Když příběh o žábě, tak jaký jiný obrázek, než fotka žabky.





Byly jednou jedny žabky, které chtěly závodit. Cílem závodu bylo dostat se na velmi vysokou věž. Na závod se přišlo podívat mnoho diváků, kteří si posedali kolem věže.

Závod začal. Z přítomných diváků nikdo nevěřil, že se některé z žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: „Ó, to je příliš namáhavé! Nikdy se jim to nepodaří!" Nebo: „To je nemožný úkol, ta věž je příliš vysoká!"

Žáby se snažily vyšplhat se na věž, ale postupně začaly polevovat. S výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš.

Diváci křičeli: „Je to nad jejich síly! Nikdo se tak vysoko nedostane!“ Jedna žabka za druhou závod vzdávaly. Jen ta jedna pokračovala. Ani na chvíli se nezastavila a lezla dál.

Nakonec to vzdaly všechny až na tu jednu jedinou, která se sama s obrovskými ambicemi dostala až na vrchol věže. Ostatní žabky, stejně jako diváci, chtěli vědět, jak se podařilo právě jí to, co všichni ostatní považovali za nemožné.

Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol. V ten moment zjistili něco, o čem nikdo neměl ani tušení. Všichni zůstali stát v úžasu. Vítězná žabka byla hluchá!  

(Příběh jsem převzala z webu www.tvujzivot.cz a trochu upravila.) 

Pointa je jasná, žába byla hluchá, neslyšela odrazování ostatních a šla si pevně za svým. Já si teď občas připadám přesně jako ta žába. A to v situacích, když se začne mluvit o mé práci doma na volné noze. Pokud čtete můj blog, tak asi víte, že pracuji jako copywriter s přesahem do online marketingu. Zatím jen pár hodin denně, ale ráda bych u toho zůstala naplno, až malá půjde do školky. 

Mám kolem sebe plno nevěřících Tomášů, kteří mě podporují otázkami:

"A vyděláš si tím dost?"
"Práce doma vyžaduje obrovskou disciplínu. To není jako pracovat v kanclu." 
"Ty daně a pojištění. No já ti nevím, jestli je to dobrý nápad."
"A pro koho to jako budeš dělat?"
"Nemocenskou ti zaplatí kdo?"
"Neměla bys lepší nějaké jisté zaměstnání?"

Jako uznávám, může se stát, že to nepůjde tak, jak čekám. Ale myslím, že je lepší to zkusit a třeba neuspět, než to vzdát hned na začátku. Vzpomínám si, jak nás všichni odrazovali od třetího dítěte. Když si teď představím, že bychom dali na názor okolí a Elenku neměli, tak... No to se nedá ani představit. 

A co odpovídám? Je to moje práce snů. Jestli se tím pořádně uživím? Zeptejte se mě za rok :-)

Co vy? Umíte si jít za svým jako hluchá žába? Máte konkrétní příběh o tom, jak jste neposlouchali názory ostatních a vyplatilo se vám to?


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...