úterý 29. listopadu 2016

Jsem na volné noze - 1. díl Jak to celé začalo

Už jsme zde na blogu několikrát nakousla, že mám novou práci. Práci, o které jsem snila. Takovou, která mě baví. Teď jsem se konečně rozhoupala a rozhodla se vám o ní něco napsat. A udělám z toho rovnou seriál!

 

Takže čím bych začala. Jistě vás hlavně zajímá, co vlastně dělám. Odborně (nebo odporně :-) řečeno copywriting a online marketing. Prostě píšu články, texty pro weby nebo posty pro facebookové firemní stránky. Taky už jsem zabrousila k newsletterům nebo navrhování menších reklamních kampaní.

Jsem stále na mateřské, takže se práci můžu věnovat jen omezenou dobu. Většinou se do práce ponořím na 2 hodiny, maximálně 4 hodiny denně, podle potřeby a energie. Za půl roku jsem se naučila hromadu nových věcí. Je to pro mě jeden velký kurz marketingu. Marketing jsem sice studovala, ale současné postupy jsou už úplně někde jinde.

Jsem oficiálně na volné noze, mám živnosťák, ale pracuju pro agenturu. V tom momentálně vidím velkou výhodu, ale o tom až někdy příště. Zjistila jsem, jak je psaní za peníze jiné. Zde na blogu si dovolím psát stylem, jako bych psala kamarádce. Na textech pro klienta si dávám maximálně záležet a držím se jasného cíle.

A jak to vlastně celé vzniklo? Jak jsem se k této práci dostala? Mým přáním bylo psát články a spravovat facebookové stránky, a fakturovat za ně. Pak se moje mnohaleté psaní, přemýšlení o psaní a čtení o psaní přehouplo do nabídky "Potřebujeme někoho na psaní, jdete do toho?" Celý vesmír se spojil, Bůh Psaní ukázal svou sílu a hlavně, moje kámoška mě doporučila :-) Už je tomu skoro půl roku. Co bude za dalšího půl roku, nevím. Nevím ani, co bude za rok nebo za dva. Už jsem narazila i na úskalí práce na volné noze, i když si tento způsob práce zatím vlastně jen oťukávám. Určitě vám o tom napíšu v dalším díle :-) 

Dobrý zdroj inspirace a informací je na webu www.navolnenoze.cz.

Máte někdo zkušenosti s prací na volné noze?


pátek 18. listopadu 2016

Jak funguje vesmírná inzerce

Vesmírná inzerce je můj osobní název pro jev, kdy si něco přejete, ono se vám to do puntíku vyplní a vy jen zíráte, kroutíte hlavou a nevěříte vlastním očím.

zdroj


Trochu teorie a tipy na knížky

Možná znáte knížku Tajemství. Podle této knihy vám vesmír splní přání pomocí zákona přitažlivosti, podle kterého přitahujete to, na co myslíte a co říkáte. Zní to jednoduše. Potíž je v tom, že spousta lidí o sobě a o okolním světě smýšlí negativně. Nebo mají velmi nízké sebevědomí a ani si nedovolí mít velká přání a cíle. Knížku jsem nečetla, ale viděla jsem dokument na youtube.com. O Tajemství už jsem jednou na blogu psala, můžete si článek připomenout, půjčit si knížku v knihovně nebo rovnou mrknout na dokument.

Další knížka, kterou jsem opravdu četla, je Zákon rezonance. Ta už se plnění přání věnuje trochu více věděcky a vysvětluje přesně, co a jak se děje a jak k plnění přání dochází. Pokud jste si u Tajemství říkali, že jsou to jen líbivé řeči, u Zákona rezonance budete muset uznat, že na tom něco je. Podle této knihy vysíláme energii, vibrace, které přitahují to, co chceme. Důležité je podpořit naše přání emocemi, což dosáhneme nejlépe vizualizací. Knížka je opravdu skvělá. Najdete v ní hodně konkrétních rad a doporučení.
Pak jsou tady i racionální názory, které celou věc vysvětlují jednoduše jako příčinu a následek. Nic, co se nám děje, není náhoda, ale pouhý výsledek našeho jednání. Když se snažíme, vzděláváme se, máme práci snů, když sedíme doma u TV, práci snů nemáme. Když cvičíme a jíme zdravě, jsme fit a máme štíhlou postavu. V opačném případě jsme nemocní a bojujeme s kily. A tak dále. Jak prosté. Skutečně?

Čemu věřím já?

Můj názor je někde uprostřed vesmíru a akce-reakce. Je mi jasné, že pouhé přání nestačí, je potřeba pořádně zamakat. Ale ani tvrdá práce sama o sobě není všechno. Nutné je vytvořit v sobě to správně naladění a tam už se opět vracím zpátky k vesmíru. Mám to tedy nastaveno přibližně půl na půl. Ke splnění přání je potřeba se přičinit, ale na druhou stranu se občas přání plní až s děsivou přesností.

Dávám si pozor, co říkám a jak myslím. Nikdy bych například neřekla, že jsem chudobná, že na něco nemám. A takto vedu i své děti.

Jak se daří přáním u mě?

V posledním půl roce se mi přání děsivě plní hlavně v oblasti práce. Aniž bych svá pracovní přání vyslovila nahlas, dostávám nabídky, které jim přesně odpovídají. A to už není náhoda, to mi neříkejte. (O mé nové práci vám plánuji napsat.)

Naopak je pořád dost přání a plánů, která jsou stále na čekací listině. Ale myslím, že jsou to věci, na které zatím čas neuzrál.


Co vy a vesmír a přání a vše na toto téma? Věříte, nevěříte? Jak to vydíte vy? Plní se vám přání?


středa 9. listopadu 2016

Výroky rodičů, které skutečně pochopí jen rodič

Po delší době opět přidávám něco ze světa rodičů. Je to jen několik vět, ale stačí k tomu, aby vytvořily ucelenou představu o životě s dětmi. 
Jsem zodpovědná matka. Když se u nás objeví nějaké sladkosti, obětuji se a sama je sním. Musím přece děti chránit před obezitou a zubním kazem.
 
"Ježišikriste, co se tam děje, že je tam takové ticho?"


"Nemůžeš tady trochu uklidit?" "Od rána nedělám nic jiného."


"Dneska jsem se výborně vyspala. Vstávala jsem jen třikrát."


"K některým dětem by se měly automaticky dávat prášky na uklidnění."


"Kdy začíná období vzdoru?" "U někoho začíná narozením a končí smrtí."


"Trápí vás prdíky?" "Díky za optání. Malého jo, ale já jsem v pohodě."


"Kdy ho dáváš večer spát?" "Jak se dává dítě spát?"


"Kde jsou ty čokoládky, co děcka dostaly?" Provinilý pohled místo odpovědi :-)


Taky říkáte nebo slýcháte něco podobného? Přiznávám, že moje nejčastější věta je asi "Počkej, nemám deset rukou!"


čtvrtek 3. listopadu 2016

Není na co čekat, píšu Ježíškovi!

Přišlo to nečekaně rychle. Vánoce o sobě začínají dávat vědět na každém rohu. A to je teprve začátek listopadu. Nebo spíš UŽ je začátek listopadu?

Rozhodla jsem se jít na to taky s předstihem. Píšu dopis Ježíškovi a dělám Ježíška. Už mám ve skříni pěknou hromádku schovaných dárků.



A co si tento rok přeji najít pod stromečkem? Už mě opustil názor, že nechci nic než trochu klidu a samoty alespoň na záchodě. Na rozruch jsem si zvykla a chci dárky!

Po čem tento rok moje srdce touží?

1. Měla jsem vzorek a chci celou! Vůně Aqua Allegoria Limon Verde od Guerlain. Kosmetiku jsem zúžila na minimum, ale parfémů se nevzdám.

2. Kartáč z kančích štětin Redecker. Jen dřevo a štětiny, ani kousek elektrizujícího plastu. Nevím, proč je tento typ označován jako pánský, ale má pročesat husté nepoddajné vlasy, což moje určitě jsou. Nějaký jemný kartáček by mi byl k ničemu. Moje vlasy toho za poslední dobu zkusily opravdu hodně, takže si zaslouží trochu péče.

3. Pletený "bobek" vypadá parádně. Trochu mi připomíná kaktus. Každopádně je to zajímavý kousek do obýváku.

4. Znáte ten typ filmů, na které se můžete dívat pořád znovu a znovu? U mě to jsou Bondovky. Pustit si večer film s Bondem, to je jako jít na dokonalé rande, které nikdy nezklame. Jaké filmy právě vychází můžete sledovat na www.bontonfilm.cz.

5. Dominik Landsman mě zaručeně dostane, většinou až k slzám. Slzám smíchu. Jeho styl humoru a psaní prostě miluju. Chci Deníček moderního páru.

Jak se vám líbí můj seznam? Máte někdo stejná nebo podobná přání?



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...