neděle 17. června 2018

Proč blog půl roku spal? Může za to Jediná věc

Haló, je tam ještě někdo, nebo jsem už ztratila veškeré čtenářky a čtenáře? Dlouhé měsíce bez čárky, ani vidu, ani slechu, kde nic, tu nic, prázdno, tma a ticho po pěšině. Ale!


Jediná věc, která vám může změnit život












Pro svou blogovací pauzu mám dobrý důvod. Vlastně vychází z mého novoročního plánování, o kterém jsem tady na blogu psala. První plán se týkal cesty k moři. Splněno, poletí se. Jupí!

Co jsem dělala, když jsem neblogovala?


Druhý plán byl obšírnější. Vybalancovat se na volné copywriterské noze. To už není taková sranda jako objednání zájezdu u cestovky. Jak se mi tedy daří? Klepu na dřevo  zatím docela dobrý.

Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi a konkrétními kroky, jak jsem vytvořila svůj web, jak jdu na vlastní marketing a jak fungují spolupráce s klienty. To by vás určitě nudilo. Ale musím se podělit s přístupem, který mi velmi pomohl.


Změnila jsem špatné zvyky!


Na mateřské se třemi dětmi jsem byla zvyklá dělat milión věcí najednou a většinou bohužel žádnou pořádně. Nebyl čas ztrácet čas dováděním věcí k dokonalosti. S tím je konec. Původně jsem zkoušela pokračovat ve stejném stylu, zvyk je železná košile, starého psa... no však to znáte, ale nefungovalo to.

Naštěstí se mi do ruky dostala knížka Jediná věc, která je takovou cestou k minimalismu s velkými výsledky. Začala jsem tedy postupně odstříhávat - končící e-shop, šmik, tento blog, šmik, další menší projekty, šmik. Soustředila jsem se a věnovala pozornost jen své práci.


Zapomeňte na mýtus multitaskingu


Taky se někdy chlubíte, že jako žena zvládáte více věcí najednou? Ano, i já dokážu psát na klávesnici a mluvit při tom s někým jiným. Ve skutečnosti ale dělat deset věcí najednou není nic dobrého, jak jsem zjistila. Pravdou je, že se pozornost nedokáže rozdvojit, ale pouze zrychleně přeskakuje z jedné věci na druhou. Změny zaměření pozornosti nebo vyrušování jsou žrouty produktivity.

Mozek vždy potřebuje chvíli, než se začne opět plně soustředit. Podle výzkumů lidé, kteří často dělají hodně věcí najednou, podávají špatné výkony. Knížka říká: Zaměřte se na jednu jedinou věc. Budete méně chybovat, věci vám půjdou lépe od ruky a zbavíte se tiku v oku (a ten jsem opravdu měla:-).

Stěžejní otázka z knihy: Co je ta jediná věc, kterou mohu dnes udělat, taková, že když ji udělám, všechno ostatní bude snazší nebo zbytečné?

Celé téma knížka rozvádí do posledních detailů. Dozvíte se, jak zvýšit produktivitu, pracovat s časem a jak najít odpověď na podstatnou otázku  co je ta moje jediná věc?

Knížka Jediná věc mi otevřela oči. Moje produktivita se zlepšila. Nastavila jsem si svoje priority a sladila jsem práci s rodinou. Takový ten fajn work-life balance.


Knížku najdete za dobrou cenu třeba na bux.cz.

Jak ale vidíte, ukázalo se, že psaní blogu mi chybí. No aby ne. Čas od času se tedy na blogu nový článek objeví.

Co vy a multitasking a produktivita? Funguje vám vše nebo také potřebujete Jedinou věc?:-)

pondělí 1. ledna 2018

Goodbye 2017, hello 2018!

Změny, posuny, splněná přání, prozření... Můj rok 2017. Tradičně bilancuji, hodnotím a plánuji. Co bylo, je a bude?






































Z tohohle každoročního vyhodnocení se stalo pravidlo, které mě baví a pomáhá mi zorientovat se, popřemýšlet a posunout se dál. Jak říká jedna moje kamarádka:
Můžeš mít špatný týden, můžeš mít špatný měsíc, ale jen v ročním srovnání poznáš, jak na tom doopravdy jsi. 
A má pravdu. Uvažuji, že bych si tyhle moje bilance začala psát do speciálního sešitu. Po čase by z toho mohlo být zajímavé soukromé literární dílko.

Jaké byly moje plány pro rok 2017? Splnila jsem je?


  • přestěhování do domu - splněno. Následovalo zjištění, že přestěhování je jen začátkem pro nekonečné zařizování a dodělávky.
  • přestat kojit - splněno. Dost hloupý cíl. Bylo přece jasné, že s kojením musím někdy přestat. Je znát, že jsem byla asi dost vykojená, když jsem to psala. 
  • nástup posledního dítěte do školky a začít pracovat - splněno. Opět další začátek velké věci, která určitě každý rok obsadí první příčky mých cílů a plánů.
  • vyrážet na výlety - splněno. Nedá se mluvit o žádném velkém cestování, ale i těch několik dovolenek, víkendů a výletů bylo parádních!

Byl to dobrý rok.


A co čekám od roku 2018?

Budu skromná, cíle si určím jen dva.

  • vyrazit s celou rodinou k moři. Představte si, že tento rok to bude už deset let, co jsem naposledy byla u moře. S mrňaty jsme jezdit nechtěli, pak stavba domu... Na moře se nedostalo. Držte mi palce, ať se tento rok válím na pláži a slanou vodu mám i v uších. 
  • stabilizovat práci na volné noze, dobře se živit tím, co mám ráda. K tomuto cíli jsem si sepsala dlouhý seznam úkolů a bodů. Je to velká výzva. Když je člověk na volné noze, musí odvádět dobrou práci, aby získával reference a doporučení, zajišťovat a dojednávat zakázky, naceňovat, fakturovat. Plní několik funkcí ve své malé firmičce a snaží se, aby vše fungovalo. Já mám třeba největší problém právě s naceňováním zakázek. Ještě se nestalo, že by mi někdo řekl, že jsem drahá, což je jasná známka toho, že jsem levná. Ale to je věc, se kterou se poperu. Mám přece ten plán a cíle. 


Cíle pro rok 2018 mám pouze dva, zato jsou pro mě zásadní a myslím, že budu mít celý rok o zábavu postaráno. Budu se snažit ze všech sil. Vesmíre, ukaž se i ty, jak umíš plnit přání!

Jaký byl váš rok 2017? Děláte si plány do nového roku? 

Přeji vám, ať se vám všechna vaše přání splní a ať máte fajn rok 2018!



pondělí 4. prosince 2017

Návrat do práce po 8 letech mateřské aneb jak jsem si prošla očistcem

Mohlo se zdát, že k tomu už nikdy nedojde, že budu rodit jedno dítě za druhým až do konce věků. Každá sranda ale jednou končí a přicházejí nové výzvy a životní etapy.
Vzpomínka na těžkou dobu na mateřské.






Stalo se to 4. září

Ten den svítilo sluníčko nebo možná pršelo, to už nevím, ale co je důležité - poslední nejmladší dítě nastoupilo do školky a mně skončila osmiletá mateřská. Po počáteční euforii a stavech zmatenosti, kdy jsem si nemohla zvyknout, že se po ulicích můžu pohybovat sama a měla jsem tendence organizovat ostatní kolemjdoucí při přecházení přes cestu a při pohledu na štěně jsem jen tak do prázdna zvolala Jé, podívej na toho pěkného pejska!, jsem se vrhla do práce s cílem budovat hodnoty a obohatit rodinný rozpočet.

Tři měsíce po

Dnes je 4. prosincePřipadá mi, jako bych pracovala už roky. Tolik jsem toho stihla, tolik věcí se změnilo a stalo. Ale pojďme zpátky na začátek. Ten nebyl jednoduchý. Jen si to zkuste představit. Zkuste si představit, že 8 let žijete v lunaparku, který nemá nikdy zavřeno (no tak dobře, poslední roky už byly noci vcelku klidné.) A najednou se ocitnete uprostřed zasněženého lesa, kde jediným zvukem je sníh, který vám křupe pod nohama.

První velký úkol 

Který to byl? Zvyknout si na totální změnu denního rytmu. Už žádné pracovní pětiminutovky, vyrušování, dělání deseti věcí zároveň. Najednou mám šest i více hodin denně bez dětí. Snažila jsem se tedy ten čas maximálně využít, protože mi bylo jasné, že odpoledne se vždy vrátí onen lunapark. Co neudělám přes den, to už nikdy.

Byl to porod

Maximálně využít pracovní čas znamenalo být ultra produktivní, optimalizovaná a organizovaná. Byl to porod. I s těmi bolestmi. Začalo to každodenním bolením hlavy. Pak přišlo na řadu pálení očí. Pálení očí vystřídaly bolesti zad. Když skočily bolesti zad, nastoupily potíže se zápěstím. Když už jsem si začala říkat, že asi nejsem stavěná pro práci a raději si pořídím další dítě, všechny potíže zmizely.


Pro ty, kteří nevědí, jaká je moje práce - celý den píšu různé texty. Pro weby, blogy, Facebook nebo newslettery. Texty, jejichž cílem je zvýšit prodej, návštěvnost, povědomí o značce atd. Prostě práce jako každá jiná. Jen tedy pracuji doma na volné noze. Firmy si mě najímají na externí spolupráci. Na mateřské jsem pracovala jen pár hodin denně, od září jsem se do práce mohla vrhnout naplno.

Manžel, vaření a práce

Další kapitolou bylo sladit moje pracovní fungování doma s manželem na homeofficu, který se pasoval do role mého kouče a samozvaného rádce, zahrnuje mě nevyžádanými radami a popohání mě k lepším podnikatelským výkonům. Jak milé. Ve snaze mu brání jeho časté služební cesty. Tak snad to zvládnu i bez něj. Vtipné jsou naše pravidelné porady o tom, kdo zajistí oběd. Já se tohoto úkolu ráda vzdávám. Nerada se vytrhávám z přemýšlení o textech. To pak třeba u cezení špaget zapomenu na cedník, a to není při vaření nejlepší.


Máte taky své zkušenosti s koncem mateřské a návratem do práce? Jak vám to šlo?

úterý 28. listopadu 2017

Recenze knihy Oprawme se (aneb za vším hledej stravu)

Trochu přeháním, strava nemůže za manželské krize a problémy v práci. Nebo může? Říká se přece - láska prochází žaludkem, a naše mentální i fyzická kondice je také o jídle. Pojďme mrknout, co radí tato kniha. 


Kniha plná překvapujících informací a wau momentů


Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu. 

Můžete ji přečíst od začátku a seznámit se s cestou, po které došel autor Stanislav Skřička k novému raw způsobu stravovaní a dozvědět se, co je to ozdravný institut, nebo skočit až na kapitolu o detoxu a základech zdravého jídelníčku.

V knize najdete samozřejmě i recepty a jídelníčky. Zajímavá je i kapitola o vlivu stravy na jednotlivé oblasti života jako je sport, spánek nebo co strava dělá s dětmi.





 

Od začátku nebo od konce?


Pokud začnete 1. kapitolou Proč jsem se rozhodl napsat tuto knihu, třeba vás také zaujme následující odstavec:
Motivační byla i skutečnost, že asi po dvou týdnech šla kila pomalu dolů. Trošku jsem se polekal toho, že jsem se budil brzy ráno a nemohl spát. Okamžitě jsem tuto skutečnost u Salmona "reklamoval". Ten se tomu jen zasmál. Vysvětlil mi, že jsem dostal patřičné živiny a tělo, které v noci regeneruje rychleji, má pak dostatek energie, takže už nepotřebuje tolik odpočívat. 

Žádná omáčka, informace pěkně na husto


Od povídání se dostanete k dalším kapitolám, které jsou doslova nabité informacemi. Dočtete se, co je to raw strava, co s potravinami dělá vaření, co jsou to enzymy, jak funguje náš trávicí systém.

Zajímavá je také část o detoxu a očistě střeva - proč podstoupit detox, proč je půst delší než tři dny nevhodný a jak se projevuje zanesené tlusté střevo.

Dostáváme se dál. Víte, co je to osmotická voda, proč se musí semínka a ořechy před konzumací namočit a jak regenerovat mozek a nervovou soustavu?

Co říkáte na tohle?

Půl roku na živé enzymatické stravě s jedním vařeným jídlem denně - bez lepku, mléka a umělých tuků, by mělo stačit na vyléčení běžné neplodnosti. S vařením jídlem by se měl často konzumovat syrový česnek... 

Podle knihy dokáže enzymatická strava zatočit s řadou nemocí jako je alergie, astma, atopický ekzém, celiakie, osteoporóza, onkologické onemocnění, autismus a mnoho dalších. Některých neduhů se lze zbavit snadno, u jiných jde o běh na delší trať. Výsledky se prý dostaví určitě.

Řeknu vám, psát o takové knize není lehký úkol


Je v ní tolik zajímavostí, které bych vám nejraději všechny předala. Jak vybrat to nejdůležitější, když se mi zdá důležité naprosto všechno? Tak to vezmu namátkou. Nebo jinak - co mě překvapilo nejvíce, vhledem k mým stravovacím zvykům a zásadám.


  • To, že se mouce, cukru a mléku říká bílé jedy, vím. A více méně se podle toho stravuji. Ale že i rýže? Má oblíbená? Rýže je podle autora knihy jen škrobovou hmotou bez živin. Navíc má v sobě arzén. Celozrnnou rýži by prý neměly konzumovat těhotné ženy a malé děti.
  • Z tuků nedoporučuje hlavně palmový a kokosový olej. A to jsem měla za to, že kokosový olej je docela zdravý.
  • Luštěniny nejsou vhodnou součástí jídelníčku. A opět - moje oblíbené.
  • Hrušky jsou výborné pro růst a tkáně dětí. Proto mi nejmenší často říká "Ci hušku." A já ji dám jablko. Chudák.

Moje tělo jako důkaz


Netvrdím, že je nutné dělat razantní změny v jídelníčku a souhlasím s tvrzením, že každý potřebuje něco jiného a něco jiného mu vyhovuje. Zároveň nesouhlasím s tím, že proto, že máte každý den chuť na sladké a cukr,  ho potřebujete a je pro vás dobrý. Je to vše o zvyku. Já jsem toho dobrým důkazem.

Je tomu už dva roky, kdy jsem začala měnit svůj jídelníček a přemýšlet více o tom, co jím. Dokážu se obejít bez pečiva, cukru i mléka. Samozřejmě svá pravidla porušuji, protože jsem líná a nejvíc mi chutná to, co nemusím vařit, takže řízkem od babičky nepohrdnu nikdy. Vím, že se o Vánocích nacpu cukrovím. S tím počítám. Ale nejím takto denně. Největší změny stravování dělám na jaře a v létě si za to děkuji. Na podzim povolím a přes Vánoce se cpu. Na mojí postavě je to znát, jak jinak.


Kniha, která rozvíří diskusi


Tato kniha může rozpoutat vášně, někdo se v ní najde, někdo ji zavrhne, třeba způsobí i rozepře a názorové bouře. I proto si říkám, že bych ji měla koupit k Vánocům tchyni, podle které se děti neobejdou bez litrů mléka.


Knihu koupíte v internetovém obchodě megaknihy.cz, kterému zároveň děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.

Máte rádi knihy o stravování? Necháte si poradit? Nebo si svůj jídelníček sestavujete intuitivně podle své chuti a pocitů?



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...