Odhalení aneb Můj typický průměrný den

Vlastně nevím, proč mě to napadlo, asi abyste mě více poznali. Sepsala jsem podobu mého průměrného všedního dne. Doufám, že vás neunudím a dočtete až do usnutí.
 
5:00 "Ještě spíš?" budí mě malý Kuba. "Spím, je noc, spi taky!" "Chci čurat. Pusť mi Pižlu. Chci snídani!" Zapínám pohádku, předhazuju pár sušenek a kácím se na gauč v obýváku.

6:50 "Pá pá, mějte se hezky." Manžel a předškolní Bája mizí ve dveřích. Jdu snídat müsli s mlíkem.

8:30 Dostavěli jsme třetí puzzle a v tom někdo zvoní. Kamarádka přišla na kafe. Mám tisíc věcí, které je potřeba prodiskutovat.

Matky bývají málokdy samy:-)

11:00 Dělám fotky na blog, vyhazuju připálenou cibuli a vytírám rozlité pití.

13:00 "Kde to jsem? Co se děje?" Uspávání pomalým předčítáním Perníkové chaloupky díky bohu zabralo, ale i na mě.

13:30 Zírám na Facebook, který mě vlastně ani nezajímá. A taky píšu kousek článku na blog. A ještě někde něco okomentuju.

15:00 Běžím s dítětem v náručí a s vyplazeným jazykem dopadám na nejbližší sedadlo v autobuse. Jedeme pro Báju do školky.

15:20 "Proč jsem si nevzala to funkční prádlo sakra." Ve školkce je vedro jako v sauně. "Oblíkej si ty gatě." "A ty tu seď a nikam neutíkej."

15:50 Nakupujeme v našem miniobchůdku. "Že mě nechytíš!"  Znamení, že je čas co nejdříve zmizet. Naposledy taková honička skončila vysypáním celého regálu s toaleťáky a ubrousky. 

16:15 Odemykám vchodové dveře. Já jsem zmrzlá, zpocená a od bláta. Menší dítě je od bláta a řve. Větší chce čurat.

17:00 Dostříhám papírového pejska a z Dupla dostavím garáž. "A teď si chvíli hrajte sami."

17:05 "Nehádejte se! A kdo to tady ... ?" Do pusy si tajně rvu kus čokolády. Nahlas hraje Black eyed peas.

17:20 Děti skáčou nahé na posteli. Klíče chrastí v zámku. Můj spasitel se vrací! Sláva! "Děti, tatínek je doma!"

17:50 Už asi 15 minut stojím ve frontě na poště. Lidi kolem nadávají, ale já to beru jako docela příjemně ztrávený čas - nikdo po mě nechce utřít zadek, nikde není nic vylité a řve tady jen jedno dítě a to není moje. Už mi hrabe.

19:00 Horká voda mi dopadá na záda. Občas se stává, že se sprchuju sama a to si musím vychutnat. 15 minut mého domácího wellness.

20:50 "Jdi tam ty." "Já už jsem tam byl dvakrát." "Já taky." Zábava na večer pro mě a mého muže. "Tak poslední ukolébavku a už spinkat." 

22:00 Na blogu dopisuju tři dny rozdělaný článek. Už na to skoro nevidím, ale nejdu spát dřív, než to publikuju. To by přece čtenáři nemuseli přežít. Další den bez nového postu.

22:30 V polospánku zhasínám lampičku a z ruky mi odpadá knížka. Zachumlám se do damaškového povlečení a usínám tvrdě jako mimino.

Asi si říkáte, to je nuda. A máte pravdu, většinou je. Ale tenhle čas doma s dětmi se krátí rychle, už se nikdy opakovat nebude a tím je krásný. Ale nebojte, mám i zajímavější dny. Občas:-)

Jaké jsou vaše dny? Podobají se jeden druhému jako ty moje nebo je každý úplně jiný?