Jak si užít (a přežít) dovolenou se třemi dětmi

Dovolená. Představte si koupání v tyrkysovém moři, nekonečný relax, čas na čtení, procházky a objevování nových míst. A teď k tomu přidejte tři malé děti. Celou představu můžete zahodit. Ale i dovolenou se třemi dětmi si jde užít. Jak na to?

Pro dovolenou jsme zvolili válečku u moře. V našem případě spíš pobíhačku. Ale i na to poležení přišla řada. Na základě vlastních zkušeností a obsáhlého průzkumu (pokec se dvěma kamarádkami) jsem došla k závěru, že naprosto zásadní jsou tyto oblasti:

Lehátka

Mít lehátko je základ. Kdo má lehátko, je král. Pak můžete v leže a z první řady ostřížím zrakem sledovat vaše miláčky při dovádění, popíjet mojito a říkat si, jak je ten život krásný. Jak jsme záhy zjistili, ukořistit vhodné lehátko není tak snadné. Nyní jsme konečně mohli docenit brzké ranní vstávání syna, který už v půl šesté při pohledu z okna hlásil, že je ráno a je čas jít chytit lehátka. Dostal funkci managera přes lehátka. Já jsem byla zbytkem rodiny vybrána jako jeho asistentka. A šlo se do akce. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při východu slunce dorazili na pláž. Většina lehátek už byla obsazena, což nechápu. Že by se lidé pod rouškou noci kradli na pláž a tajně si lehátka zabrali? Nebo v hotelu fungovala mafie přes lehátka a my jsme jen nevěděli, koho uplatit? Možné je všechno. Naštěstí jsme nakonec vždy dvě lehátka sehnali. Jednou sice každé na jiném konci pláže, ale jak se ukázalo, může to být i výhoda, protože kdo by to taky celou dobu se svou rodinou vydržel, že jo. 

Jídlo

Jídlo je kapitola sama pro sebe. Zajímavé je, že největší hlad měly děti v době mezi snídaní, obědem, večeří a několika svačinami. Když jsme se dostali do jídelny, hlad jako mávnutím kouzelného proutku ustal. Musím uznat, že jsem čekala, že děti ultra super mega nonstop all inclusive ocení více. Hromady rozličných pokrmů a oni chtěli většinou jen hranolky a suché špagety. No nic. S mužem jsme se nenechali odradit a rozhodli se jim pochoutky i přes jejich netečnost nabízet. Museli jsme brát v potaz jeden důležitý faktor, kterým je čas. Čas v jídelně, po který děti vydrží alespoň trochu v klidu, je omezený. Velmi omezený. Chce to dobře promyšlenou strategii. Já naberu maso, ty sežeň zeleninu a hranolky. Při pohledu na mísy s lahůdkami a pod časovým tlakem se mi vkrádaly na mysl různé otázky: Stihnu se najíst já? Nemám si to sníst přímo tady z těch várnic? Co mě několikrát překvapilo, bylo to, že manžel přinášel jídla, na která jsem já v tom spěchu a zmatku nikdy nenarazila. Možná našel tajnou místnost pro VIP nebo pro jídlo chodil k vedlejšímu hotelu. Ale to nevím, neptala jsem se ho, se třemi dětmi není čas řešit detaily.

(Ne)vděk

Zatímco my jsme se po dobu dovolené vznášeli na obláčku nadšení, že si konečně pořádně užijeme, děti s námi tento postoj tak úplně nesdílely. Z toho vyplývá poučení - Vděk nečekejte. Na ten rovnou zapomeňte. Vaše děti se na dovolené můžou vztekat, urážet, být netrpělivé, otrávené, ukňourané a tak nějak celkové vysírat a dokonalou atmosféru kazit. Vaším úkolem je negativní nálady nevnímat, nenechat se otrávit, na děti nekřičet a nezvolávat, že je příště neberete. Jak jsem vypozorovala, tak tento úkol se nepodařilo zvládnout nejen nám, ale i většině ostatních rodičů. Příští rok jedeme bez těch malých nevděčníků!

Jaké jsou vaše rady na dokonalou dovolenou s dětmi? Dejte vědět do komentářů!

5 zlatých pravidel práce na mateřské

Je to neuvěřitelné, ale už tomu bude 8 let, co jsem na mateřské. Totálně zblbnout mi bránilo jen to, že jsem celou dobu pracovala. Tedy jen pár hodin denně, ale i to se počítá. Teď mám neodkladnou potřebu se o své mateřsko-pracovní zkušenosti podělit.

Je plno možností a způsobů jak si na mateřské přivydělat. Samozřejmě je fajn, když můžete zúročit své znalosti a dovednosti. Můžete dělat účetnictví, daňové poradenství, překlady, korektury, grafiku, webdesign, koučink, šít šaty, provozovat e-shop nebo bazárek. Mám na mysli práce, které jdou dělat doma, žádná brigáda v Albertu.

1. Pracujte, když děti spí

Dítě usne a vy musíte zapomenout na neumyté nádobí a nevyžehlené prádlo. Nasazujete klapky na oči i uši a vrháte se po hlavě do práce. Jiná možnost neexistuje. Při nedodržení tohoto pravidla neuděláte nic.

2. Uklízejte s dětmi

Navazuji na předchozí pravidlo. Když dítě spí, pracujete. Ale domácnost se sama neuklidí. Část práce sice určitě zastane muž, ale stačit to nebude. Uklízejte s dětmi, zapojte je. Úklid bude sice trvat dvakrát déle a možná se stane, že budete uklízet na jednom konci bytu a dítě zaneřádí konec druhý. Ale nezapomínejte na důležitou věc - dětem jen prospěje, když uvidí, že domácnost nemá samočistící funkci.

3. Práce vás musí bavit

Umíte si představit, že po šíleném dni s dítětem (a že takových dní je) večer místo k oblíbenému seriálu nebo knížce sedáte k práci, která vás NEbaví? Ani náhodou. Práce vás musí bavit. Musíte se na ni těšit jako na rande s milencem. Musíte se tetelit nedočkavostí, až budete mít konečně volnou chvíli a pustíte se do ní. Jen takovou práci můžete dělat dobře, nabije vás energií a vydělá peníze.

4. Vyberte si práci, kterou můžete dělat v jakoukoli dobu

"Mamííí, vylilo se mi pitíííí", "namaluj mi dinosaurááá", "už sééém!"  Děti mívají jednu nemilou vlastnost - nemají žádné pochopení pro podnikatelské záměry matek. Je opravdu nepříjemné mluvit se zákazníkem, který mezi řečí prohodí "Vy tam máte ale veselo.". Do takové situace jsem se dostala už několikrát, občas prostě není jiné východisko. Vždy se ale snažím organizovat si práci tak, abych si zachovala alespoň trochu profesionality a děti mi při vyřizování pracovních záležitostí neskákaly po hlavě.

5. Termíny plňte alespoň s jednodenním předstihem 

Dodržování tohoto pravidla mě už několikrát zachránilo. S dětmi totiž nikdy nevíte, co se vám pos..., a to myslím v podstatě doslovně. Průjmy, horečky, zvracení, neštovice, nevíte dne ani hodiny. A když se nic nepřihodí, máte za odeslání práce den před termínem bod k dobru.

A to je vše. Pokud máte zkušenosti s prací na mateřské, budu ráda, když se o ně podělíte v komentářích.

Výroky rodičů, které skutečně pochopí jen rodič

Po delší době opět přidávám něco ze světa rodičů. Je to jen několik vět, ale stačí k tomu, aby vytvořily ucelenou představu o životě s dětmi. 

Jsem zodpovědná matka. Když se u nás objeví nějaké sladkosti, obětuji se a sama je sním. Musím přece děti chránit před obezitou a zubním kazem.

 

"Ježišikriste, co se tam děje, že je tam takové ticho?"


"Nemůžeš tady trochu uklidit?" "Od rána nedělám nic jiného."


"Dneska jsem se výborně vyspala. Vstávala jsem jen třikrát."


"K některým dětem by se měly automaticky dávat prášky na uklidnění."


"Kdy začíná období vzdoru?" "U někoho začíná narozením a končí smrtí."


"Trápí vás prdíky?" "Díky za optání. Malého jo, ale já jsem v pohodě."


"Kdy ho dáváš večer spát?" "Jak se dává dítě spát?"


"Kde jsou ty čokoládky, co děcka dostaly?" Provinilý pohled místo odpovědi :-)

Taky říkáte nebo slýcháte něco podobného? Přiznávám, že moje nejčastější věta je asi "Počkej, nemám deset rukou!"

5 důvodů proč si pořídit tři děti

Abych v tom peklíčku nebyla tak moc sama a trochu rozšířila řady vícedětných rodin, dám vám hned pět neodolatelných důvodů, proč si pořídit děti rovnou tři. Pokud se na to cítíte, klidně jděte i do čtyř!

1. Vždy budete mít neprůstřelnou výmluvu

"Onemocnělo mi dítě." "Nemohla jsem přijít, padlo mi hlídání." No dá se tomuto odporovat? Nedá. S dětmi vzniká plno nečekaných situací, které většinou nemají rychlé a snadné řešení. Okolí to chápe a toleruje. Nenavádím vás k vymlouvání se na děti, ale když nebude jiná možnost nebo lepší nápad ... :-)  

2.  Donutí vás začít konečně pořádně vydělávat

Boty na jedno dítě stojí 700 Kč, boty na tři děti už 2100 Kč. Vstup do herny pro jedno vyjde na 200 Kč, pro tři vypláznete 600 Kč. Pokud si nechcete odpírat, budete muset zapnout všechny síly, promazat mozkové závity, odpustit si občas pár hodin spánku a přispět trochou do rodinného rozpočtu.

3. Začnete si vážit volného času

S počtem dětí roste i časová vytíženost. Hraní si s dětmi, uklízení, odpovídání na všemožné otázky nebo vyšetřování, kdo v kuchyni zase vylil pití, zabere více času. Pak najednou všichni usnou nebo je chvíli vezme ven tatínek nebo jiná dobrá duše a vy najednou začnete splašeně pobíhat po bytě a nevíte, jak s tou nečekanou náloží svobody naložit. Tak takto ne! Volný čas je potřeba využít do poslední minuty. Než k němu vůbec dojde je fajn mít seznam úkolů. Pak, až nastane ta posvátná chvíle, nevznikne panika a zatmění mozku, ale v pohodě a v klidu si uděláte to, co bylo v plánu.

4. Rozšíříte si vědomosti

"A jak ta Zeměkoule drží v tom vesmíru?" "Proč je v noci tma?" "Co bylo, když my jsme nebyli?" ""Proč ti dinosauři vyhynuli?" Ať chcete nebo ne, budete muset odpovídat. A pokud nejste adept na výhru v AZ kvízu, budete taky muset lecco nastudovat. Někdy se objeví otázka, na které není nic vědeckého, ale odpovídá se špatně. Třeba jako nedávno, kdy se synek rozčiloval, že se nemůže vyčůrat, protože má zase velkého lulíka. Tak mu říkám, že je to normální, že to chlapi někdy mívají. A samozřejmě následovala otázka "Proč?" S manželem jsme se na sebe podívali a já jsem odpověděla velmi výstižně a znalecky "Nevím."

U nás teď frčí různé vzdělávací zábavy. Jednou takovou je tato encyklopedická hra Conector, která skrývá 352 otázek z osmi různých okruhů, a navíc je v angličtině. Správnou odpověď poznáte tak, že se rozsvítí světýlko. Nejoblíbenějším tématem dětí jsou dinosauři. Nikdy bych nevěřila, že budu vědět, co jsou to teropodi, jaké jsou hlavní znaky sauropodů a jak se bránil ankylosaurus. Mě nejvíc zaujaly historické osobnosti nebo známá města a místa.

Hra je z eshopu www.medvidkovehracky.cz, na kterém mě překvapilo množství zajímavých hraček a her, které nejsou jinde k vidění. Hry v angličtině jsou skvělou jazykovou rozcvičkou pro děti i rodiče. Tak určitě nakoukněte. Vánoce už pomalu klepou na dveře!

5. Stane se z vás držka držkatá 

"Nepředbíhej se, netrhej to, chovej se slušně, nekřič." S dětmi říkáte podobné věci častěji, než byste chtěli. A občas se to přenese i na okolí. Z hodné holky, kterou napadne vhodná odpověď, až když přijde domů, se při třech dětech stane expert na argumentaci a bleskové reakce. Navíc se přestanete stydět nově nabytou schopnost kdykoli použít. Ve frontě u pokladny, u okýnka na poště nebo na třídní schůzce.

Nalákala jsem vás? Už zapalujete svíčky, oblékáte sexy košilku a chystáte se na rozmnožovací večer? Nebo mě v tom necháte samotnou?

Hotel Vista Dolní Morava - ráj (i peklo) pro rodiny s dětmi

Blog se vrací z dovolené. A jak se dalo čekat, k moři se nedostal. Jen se povaloval ve virtuálním meziprostoru. Zato já jsem dovolenku zvládla. Tady je fotoreportáž.

Předně musím napsat, že to nebyla dovolená, spíš takový dětský tábor. Já, ségra, naše mamka a pět dětí. Ale i tak jsem si pobyt skvěle užila. Třeba večery ve wellness byly perfektní. A to jídlo. U večeře jsem si přidala i třikrát. Prostě gastronomická báseň!

Abych vám vše náležitě zhodnotila a přitom byla stručná, budu přidělovat známky jako ve škole, když už je dnes to 1. září :-)

Pokoje s balkónem - 1 (Ne příliš velké, ale hezké a moderní.)

Vybavení hotelu - 1 (V hotelu najdete všechno, co potřebuje člověk ke štěstí - bar, bazén, wellness a spa, hernu pro větší děti, hernu pro mimina, venkovní hřiště, tenisové kurty, bowling, kulečník i kongresový sál ... určitě jsem na něco zapomněla.)

Jídlo - 1** (Jak už jsem psala, jídlo hodnotím hodně vysoko, a to co do kvantity i kvality.)

Prostor v jídelně - 4 (Celkový dobrý dojem z jídla nám kazila přelidněná jídelna. Mezi natěsnanými stoly byl problém projít. K tomu podivná akustika, všude pobíhající děti, no zkuste si to představit.)

Personál hotelu - 1 (Všichni zaměstnanci hotelu byli velmi profesionální a přátelští.)

Bazén, vířivka a brouzdaliště - 1 (V bazénu jsme strávili opravdu hodně času, děti koupání milují. Já jsem byla nejčastěji naložená v teplé vířivce)

Wellness - 1 (Wellness je spíš komornější, s intimní atmosférou. Využila jsem finskou saunu, parní saunu a kneippův chodníček. V parní sauně jsem si několikrát dopřála peeling z mleté kávy, palmového cukru a sezamového oleje. Vynechala jsem ochlazovací bazének a vědro s ledovou vodou, studená voda není nic pro mě, ani po sauně. Nejlepší byl pro mě odpočinek na lehátku venku na terase.)

Dětská herna - 1

Animační programy - 3 (Program byl určen většinou pro starší děti, takže se naši prcci moc nezapojili. Uvítala bych raději hlídání dětí, s jakým jsem se setkala například v Bešeňové, kde měli něco jako školku. Dítě se přivedlo, animátorky si ho převzaly, dítě si hrálo s hračkami nebo něco tvořilo. Prostor byl uzavřený a nemohlo se stát, že by dítě samo odešlo. Paráda.)

Lanovka (v ceně hotelu) - 1

Stezka v oblacích - 1* (Velký zážitek. Stojí za to zapomenout na závrať a vyrazit do oblak.)

Mamutíkův vodní a lesní park (v ceně hotelu) - 1 (Místo, které dětem zajistí zábavu minimálně na půl dne. Prolézačky, domečky, klouzačky, bludiště a vodní hrátky.)

Tady vidíte, že je hotel Vista a jeho okolí skutečným rájem pro děti. Pokud byste však potřebovali od svých dětí spíš oddech a mírně řečeno vám už lezou na nervy, v hotelu Vista se k nim přidají ještě desítky dalších cizích dětí. A to hlavně o víkendech, kdy bývá návštěvnost hotelu nejvyšší. Největší koncentrace dětské síly se projeví právě v jídelně, kde před dětmi není úniku. Já samozřejmě do této skupiny rodičů nepatřím, moje děti mi nelezou na nervy nikdy, takže jsem si to celé neskutečně užívala. Opravdu :-) Já jsem totiž na dětskou sílu zvyklá, mě už jen tak něco nezaskočí. Většinou. :-)

Stránky hotelu - www.hotel-dolnimorava.cz

Mrkněte na fotky.

Vstup do hotelu Vista

Hřiště za hotelem

Vnitřní herna

Jídelna a božská večeře. I snídaně byly božské.

Labyrint v Mamutíkově parku.

Orientační tabule. Hotel Vista je hned pod lanovkou.

Stezka do nebe. Chodník má, pokud se nepletu, připomínat let noční můry.

Pohled ze stezky dolů na hotel.

Impozantní konstrukce.

Nejvyšší bod, tzv. kapka pokrytá sítí a pod ní 55 metrů vzduchu :-) Já jsem na síť nevstoupila.

Sjezdovka s lanovkou a stezkou v oblacích na vrcholu.

Znáte Dolní Moravu? Jak se vám zamlouvá hotel Vista?

5 důvodů, proč budete chtít stavebnici PONY

Tento článek bude nejspíš jen pro rodiče, prarodiče a všechny ostatní, kteří mají co do činění s dětmi. Ale třeba se i ve vás ostatních probudí touha sestavit si vozíček a prohánět se na něm po obýváku :-)

Žádné velké představování, rouvnou vám povím, co se mi na stavebnici Pony líbí a proč by se mohla líbit i vám.

1. Můžete z ní postavit velké fungující hračky, na kterých se projedete

S touto stavebnicí si vlastně hrajete dvakrát. Nejdříve při stavění a pak s tím, co z něho vzešlo. Postavit si plně fungující káru, odrážedlo, koloběžku nebo vozíček, no není to paráda? A uvezou i dospělého. Tak mě napadlo, že by mohl výrobce dodávat i gumové násady na kolečka. Bych se na káře docela ráda projela z našeho kopce :-)

2. Je variabilní. Šíleně 

Slogan Kufr plný hraček se hodí dokonale. Ze stavebnice Pony můžete postavit cokoli. Omezeni jste jen počtem dílů. Takže čím více dílů máte, tím větší díla postavíte.  

3. Zahraje si s ní mimino i babička s dědou

Takže všichni. Všichni si zahrají a každý trochu jinak. Mimino bude zkoušet strkat kolíčky do dírek a točit kolečky, předškoláci se budou mlátit nejdelšími tyčemi a školáci si postaví parádní vozítko. Studenti technických oborů vymyslí nějaké inovativní řešení, maminky budou luštit návod, tatínkové si zaberou celou stavebnici pro sebe, babičky řeknou, že nejsou technický typ a dědečkové společně s vnoučky sestaví bytelný náklaďáček. 

4. Je ze dřeva

Jaký materiál by mohl být pro dětskou hračku lepší, než dřevo. Já dřevěné hračky miluju. Nejen, že jsou příjemné na dotek, ale kdyby přišla tuhá zima, tak si s nimi můžete zatopit. Sice pravděpodobnost, že k něčemu takovému dojde, je mizivá, ale ta možnost tady prostě je. To nepopřete. A to, že se tahle stavebnice jednou nebude válet na skládce, mě naplňuje zvláštním klidem. 

5. Udělá z vás technický typ

Taky občas říkáte "já nejsem technický typ. Já to neumím." Tak pozor, tahle stavebnice všechno mění. Já nejsem technický typ. Tedy nebyla jsem. Viděla jsem jednotlivé dílky, návod a hlavou mi proběhlo "WTF! To jako jak?" Po chvíli nadávání, tedy několika chvílích nadávání jsem na to přišla. Přišla jsem na princip sestavování a nakonec jsem překvapila sama sebe a svými výtvory se chlubila ostatním.

A tady je galerie našich výrobků:

Tady vidíte, jak si se stavebnicí může hrát batole. Kolíčky zastrkává do dírek v kolech a pak do toho mlátí kladívkem. Osvícení rodiče určitě hned vidí možnost využití jako montessori pomůcku.

Projela se na odrážedle a pak zkoumá, jak se ta kolečka vlastně točí.

"Ty jsi vážně chodil na VUT?" ptala jsem se manžela, když jsem ho pozorovala, jak se s tím ze začátku trápí.

Káru jsem sestavila já sama, juchů! S ní jsme zažili hodně zábavy, děti se po obýváku navzájem vozily.

S touto lokomotivou jsem se docela natrápila. Musela jsem dost zaimprovizovat, nákres v návodu jsem přesně nepochopila, ale nakonec byl výsledek celkem zdařilý.

Tady je koloběžka se dvěma zadními kolečky. Považuju ji za své vrcholné dílo. Stavěla jsem podle sebe, bez návodu. To otáčivé uchycení opravdu nebylo snadné ;-)

Všechny díly na jedné hromadě. Hranoly, tyčky, kola, kladívko, jen malé uchycovací kolíčky chybí.

Máme variantu stavebnice PONY 01. Dá se z ní postavit řada velkých hraček, ale při větším improvizování už dílky chybí. Bylo by lepší mít verzi PONY 2, která obsahuje dvojnásobné množství dílů. To už by se jinak stavělo. Však je taky PONY 2 prodávanější, než její menší kolegyně. Nejmenší verze, ze které postavíte jen malé hračky, je PONY MINI.

Krabice tak trochu v retro stylu. Je to vlastně kufřík, do kterého všechny dílky uložíte.

Zaujala vás stavebnice PONY, se kterou si vyhrají nejen děti, ale i rodiče? Mrkněte na www.mojepony.cz, tam se dozvíte všechny informace. Jo a zmínila jsem se už, že se vyrábí tady u nás na Valašsku?

Jak se vám stavebnice líbí? Hrajete si společně s dětmi? Máte rádi dřevěné hračky?

Elenka na vrcholu roztomilosti

Elenka bude mít brzy rok a půl a to je ten věk, kdy dítě všude vleze, všechno rozhází a nic nenechá na pokoji. Zárověň je ale tak ukrutně roztomilé, že jsou všechny prohřešky ihned zapomenuty.

S tou roztomilostí je to trochu komplikované. Každý rodič si myslí, že jeho dítě je nejroztomilejší na světě. Na tom by nebylo nic nepochopitelného. Potíž začíná, když to začne podsouvat i ostatním. Pravda je totiž taková, že ostatním se dítě roztomilé vůbec zdát nemusí. Naopak ho vidí spíš jako otravné a usnoplené. Takže když napíšu, že je Elenka roztomilá, pouštím se na tenký led, já vím, ale když ona je prostě nejroztomilejší :-) Její momentální roztomilosti si užíváme maximálně a hned ze dvou důvodů. Je to naše poslední dítě a už víme, že tohle období netrvá moc dlouho. V roce a půl je roztomilost na vrcholu a pak začne pozvolna klesat až se vytratí úplně. Vystřídá ji tvrdohlavost a sklony k anarchii. Proto je potřeba si tento krásný čas náležitě užít, aby jsme pak jednou mohli vzpomínat, jaká byla měkkoučká, jemňoučká, jak rozkošně dělala paci paci, dávala nám pusinky a objímala nás kolem krku.

K roztomilému dítěti patří i roztomilé věci. Z internetového obchodu prodeti.cz jsme dostali takové hned dvě. Polštářek s pandou a lahev na pití. Polštářek je jednoduše dokonalý. Je z příjemného materiálu, drží tvar a obrázek je opravdu povedený. Líbí se mi i ostatní polštářky s dinosaurem, vílou nebo zajícem. Do stylového dětského pokoje, který pro své děti plánuju, se budou určitě hodit. Cena 249 Kč za polštářek není nijak vysoká. Ve stejném designu se dá pořídit i povlečení, mrkněte zde.

Lahev na pití je od Skip Hop. Od této značky mám tašku na kočárek a jsem z ní pořád stejně nadšená, jako na začátku. Proto jsem předpokládala, že i lahev bude perfektní. Podobnou lahev s brčkem máme i od značky Avent. Je netekoucí a hůř se z ní pije, což není pro malé dítě moc dobré. Nemusí vypít dva litry denně, ale jedna deci je taky málo. Navíc se lahev od Aventu špatně myje. Lahev Skip Hop při otočení teče, nemá žádnou protitekoucí pojistku, ale zato se z ní pije snadno a pitný režim má tak dítě v pořádku. Lahev se myje docela dobře, až na to brčko, které se pořádně vymýt nedá, takže se v něm postupně může něco usazovat. Ale v balení bylo jedno náhradní, takže se dá vyměnit. Lahev má uzávěr a po zavření se nevyleje nic. Obrázek je pěkný, ale už je trochu poškrábaný. Lahev je tedy dobrá, jen není úplně vhodná pro malé dítě, které vylije všechno, co vylít jde. Objem lahve je 350 ml a stojí 169 Kč. Od značky Skip Hop jsou k dostání i další roztomilé dětské potřeby. Podívat se můžete tady.

zdroj

Oblékání, přebalování, jídlo, spánek a jiné legrace

V roce a půl už se snaží dítě dělat plno věcí samo, ale zároveň ještě nic dělat samo neumí, takže vše podle toho i vypadá. Elenka se naštěstí nechá obléknout bez protestů, jen občas se stane, že se jí to nelíbí a to pak začne, jak říká můj muž, protékat. Prostě tak nějak změkne a nedá se nijak uchopit, rodiče určitě znají. Naštěstí to nebývá často, spíš s oblékáním pomáhá i ostatním. Nosí všem jejich oblečení a boty. Paráda. 

U oblékání sice neprotestuje, ale u přebalování jo. Otočí se na břicho a vystrčí na mě zadek, čímž dá jasně najevo, co si o tom všem myslí. Musím ji pak něčím zabavit, aby si nechala dát čistou plínku. Plínky pořád používám látkové a vypadá to, že už u nich zůstanu až do konce. Konec plánuju někdy na léto, kdy se snad naučí chodit na nočník a od praní plenek bude pokoj.

Po překonání několika spánkových peripetií se podařilo zavést docela uspokojivý spánkový režim. Přes den na Elenku příjde únava často ještě před obědem a spí dvě až tři hodiny. Večer ji uspávám kolem půl osmé tak, že ji nakojím a pak si s ní v posteli ještě asi půl hodinu čtu. Tedy nečtu jí pohádku, čtu si knížku a ona vedlem mě leží a pomalu usíná. Pokud neusne, tak s uspáváním končím, odcházím a ona za mnou. Asi za hodinu pak zkusím druhé kolo a to už vyjde skoro stoprocentně. Spí s námi pořád v posteli, protože se v noci chce ještě pořád asi dvakrát kojit (a mě se zatím nechce jí to odnaučovat) a i proto, že jsme si na ni zvykli a spí se nám s ní dobře. Je to takový plyšový medvídek, který nám zahřívá peřiny. Takže u nás to není návyk dítěte, ale návyk rodičů.

S jídlem to není žádná velká sláva. Mám pocit, že toho sní málo, ale asi jí to stačí, protože hladově nevypadá, naopak je docela baculatá. Do jídla ji nenutím vůbec. Chceš, nechceš? Sní někdo jiný :-) Roste asi z kojení, kterého se nehodlá vzdát ani náhodou. Když příjde čas kojení, začne mi plácat na hruď a naznačovat, o co jí jde. Být to na mě, tak na kojení zapomenu, ale ona si to moc dobře hlídá. Naštěstí je napitá rychle, takže mi to nevadí a nemám důvod s kojením končit.

A už mluví? No, zatím moc ne. První dvě děti už v tuto dobu mluvily až moc a nechápala jsem, k čemu je znakování batolat. My už máte taky pár znaků, které zavedla Elenka sama. Domluvíme se na všem, přikyvuje, ukazuje, naznačuje. Umí říkat NE, TATA, TO TO, PAPA (znamená jíst a ahoj).

Co nás čeká dál?

Pomalu se blíží doba, kdy by Elenka měla projevit svou pravou osobnost a dát nám to náležitě najevo. Takzvané období vzdoru. Nebo období dětského negativismu se tomu odborně říká. Už jsem si tím prošla dvakrát a ve srovnání s dětmi z našeho okolí to u nás bylo v té horší míře, takže věřím, že mě už nic nepřekvapí a nerozhodí. Navíc je Elenka o poznání klidnější a pohodovější, než její starší sourozenci.

zdroj

Jak už jsem psala, dětská roztomilost je krátkodobá záležitost a jednou zmizí, jako pára nad hrncem. Ale občas se ukážou její záblesky a vy zjistíte, že tam i u těch větších dětí pořád někde je. Třeba když šestiletá holčička nadšeně vypráví mladšímu bráchovi, že jednou vyroste na pána a najde si ženu, přitom trochu šišlá, protože ji před pár dny vypadl zub, on se tomu šibalsky směje a na pravé tváři se mu vyznačí maličký důlek.

Co vy a roztomilé děti? Je takové jen to vaše nebo se vám zdají roztomilé všechny?

Pravda o mateřské "dovolené"

Všimla jsem si, že se u nás rozmohla taková pověra, řekla bych až přímo konspirační teorie, proti které už je potřeba vystoupit. Jsou totiž lidé, kteří této nepravdě skutečně věří.

Jedná se o pohled na období v životě ženy, kterým je mateřská dovolená. Říká se, že na mateřské dovolené je pohoda, plno volného času nebo přímo nuda. Je zřejmé, že tohle může prohlásit jen ten, kdo na mateřské zatím nebyl nebo už dávno zapomněl, jaké to bylo. Z názvu mateřská dovolená, bych proto doporučila odstranit zavádějící slovo "dovolená". Proti žádné dovolené nemám nic ani v nejmenším, natož pak takové, která může trvat i tři roky. V případě mateřské dovolené ale dovolenkové radovánky kazí jedna věc a tou je dítě. Mateřství bez dítěte lze dosáhnou jen stěží. Takže abyste mohli být na mateřské, dítě je prostě potřeba. Avšak vše, do čeho je zapojeno dítě, nemůže být dovolenou. Určitě jste taky už slyšeli od rodičů, kteří vyrazili na rodinnou dovolenou s dětmi, že to bylo fajn, ale nebyla to dovolená, protože jsou strhaní jak borůvky. Takže spojení mateřská a dovolená je prostě nesmysl, který postrádá jakoukoli logiku. To je asi jako nemocenská dovolená. Nerada bych tady přirovnávala dítě k nemoci, chraň bůh, děti jsou okouzlující stvoření, vnášející do našich životů klid a harmonii, ale určitá podobnost tady je. S dítětem, stejně jako s nemocí, nemůžete dělat co chcete kdy chcete a podřizujete svůj život nastalé situaci. Dovolená je podle mě o tom, lecco si dovolit, ale na mateřské si dovolíte tak akorát jít sami na záchod a to vám většinou stejně nevyjde.

První půl rok s dítětem to ještě jde. To malé neviňátko nic neříká, nikam neleze a nic nedemoluje. Pokud nebudete stresovat kvůli kojení, tak si to můžete opravdu užívat. Čím více se dítě začne pohybovat, mluvit a méně spát, začíná se vše komplikovat a musíte být víc a víc ve střehu. I v tomto divokém období si jde mateřskou užít. Pokud si vše perfektně naplánujete a zorganizujete, zapojíte myčku, sušičku, manžela i babičky na plný výkon. Pak si stihnete i umýt vlasy, vypít kafe, uklidit, vyspat se nebo zajít do fitka. Budete si připadat jako dokonalá matka, trénující na výkonnou top managerku. Ale pořád ... s dovolenou to nebude mít nic společného.

Až se vrátím do práce, tak budu určitě na mateřskou "dovolenou" ještě nostalgicky vzpomínat. A to proto, že děti už nikdy nebudou tak roztomilé, jako jsou první tři roky a budu ráda, že jsem s nimi byla každou chvilku, ale hlavně proto, že skloubit práci a děti bude teprve ten pravý oříšek.

Jak se díváte na mateřskou dovolenou vy?

Ochrana (dětské) pleti před mrazem

Dnes to bude na aktuální téma. Zima se začala konečně ozývat a ještě nějakou dobu potrvá. Mám pro vás tip, jak před mrazem chránit tvářičky nejen dětí, ale i ty vaše.

Když mráz štípe do tváří, není to nic příjemného, obzvlášť, když má člověk být venku delší dobu. Před mrazem mažu obličej svých dětí, a občas i svůj, ochranným krémem. Mám vyzkoušeny tyto dva. Mají jedno společné. Něco, co u běžných krémů nenajdete - neobsahují vodu. Nestane se, že vám obličej zamrzne a budete vypadat jako ledová socha :-)

Oba krémy chrání před zimou a větrem skvěle, oba se dobře vstřebávají a mají 30 ml. Hipp dětský intenzivní krém Vítr a zima krásně dětsky voní, má krémovou konzistenci, obsahuje mandlový olej, ale přírodní složení nemá. Weleda měsíčkový ocranný balzám má více olejovou konzistenci, voní po heřmánku, obsahuje pečující lanolin a celé složení je přírodní. Proto je taky asi o 100 Kč dražší, než Hipp.

Doporučit můžu s klidem oba. Teď už jen záleží na vás, zda si potrpíte na čistě přírodní složení nebo ne.

Složení Hipp: Caprylic/Capric Triglyceride, Octyldodecanol, Copernicia Cerifera Cera, Di-C12-13 Alkyl Tartrate, Hydrogenated Castor Oil, Talc, Prunus Amygdalus Dulcis Oil, Zinc Oxide, Tri-C12-13 Alkyl Citrate, Parfum, Silica, Hydrogenated Sweet Almond Oil, Tocopheryl Acetate, Lecithin, Ascorbyl Palmitate, Tocopherol.

Složení Weleda: Mandlový olej, lanolin (tuk z ovčí vlny), včelí vosk, výtažek z měsíčku lékařského, parfém (přírodní éterické oleje), limonen*, linalool*, benzyl benzoát*, benzyl salicylát*, geraniol*.

* součást přírodních éterických olejů

Chráníte si tváře před mrazem a studeným větrem? Znáte tyto dva krémy?

Elenčin druhý půl rok aneb velké změny jsou tady

Neví, co chce, ale nedá si pokoj, dokud to nedostane. Nevím, co chce, ale nepřestanu, dokud jí to nedám. Tak by se dala popsat současná situace u nás.

První půl rok (článek je zde) se jen tak povalovala a byla to naprostá pohoda. Pak vzal vývoj rychlý spád. V sedmi měsících se začala plazit, v osmi se posadila, v devíti lezla po čtyřech a v desíti stoupla na nohy. Teď se snaží pomalu obcházet kolem nábytku, rabovat byt a házet na zem vše, co ji příjde pod ruku. Jestli jsem dříve nestíhala uklízet, tak teď už je to úplně bez šance. Někdy se vybičuju, večer, když všichni usnou, uklidím hračky z obýváku, udělám "Jůů, to tady ale máme hezké", jdu spát a ráno to je za pět minut zase při starém. Nechápu rodiče, kteří nad dvouměsíčním miminkem láteří, že neví co s ním a že to bude lepší, až bude větší. Nebude. V případě dětí si musíme přiznat základní pravdu - dobře už bylo. Ne nadarmo se říká, malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Každopádně, když člověk toto přijme a smíří se s tím, tak je pak připraven na vše a vlastně i tak nějak šťastnější. Já tedy momentálně sice čekám, že až Elenka začne chodit, bude čůrat do nočníku, přestane se v noci kojit, řekne mi, co chce a sama se nají, bude to lepší, ale já jsem byla vždycky přehnaně optimistická, na mě nedejte:-)

Vyjížďka na koleběžce zn. Kostka

Kojení a jídlo

Někdo by možná očekával, že s blížícími se prvními narozeninami dítěte kojení ubývá a nahrazuje ho normální jídlo. My patříme k těm případům, kdy se pořád hlavně kojí a jídla se jen tak uždibuje. Sice jsme s příkrmy začaly dobře (článek zde), Elenka vybíravá není, chutná ji skoro všechno, ale sní jen pár lžiček a má dost. Ještě tak ovoce, to má ráda. Jí i mě se líbí ovocné kapsičky. Jen pozor, nenechávejte je jíst malé dítě samotné. Když kapsičku zmáčkne, a ono ji zmáčkne, to je jisté, bude mít obsah na triku Největší potíž je s večeří. Začátky s kaší Nestlé byly slibné, ale poslední dobou večer moc jíst nechce a pak platí přímá úměra - čím míň toho večer sní, tím míň se v noci vyspím. Vysává mě pak celou noc jako úpír svou kořist. Doufám, že se s tím jídlem zlepší, nerada bych jí kojila do patnácti. Na druhou stranu jsem ráda, že kojení tak krásně jde. Bylo pár krizových dnů, ale vydržela jsem. Jediný způsob, jak si udržet kojení, překonat růstové spurty, je kojit, kojit a kojit, neposlouchat pochyby okolí a nevzdávat to.

Spaní

Elenka s námi spí pořád v posteli. Manžel si sice párkrát stěžoval, že ho prý v noci utlačuje, což tedy nechápu, protože utlačuje mě, tak jak může i jeho. Nicméně ke změně nedošlo. Ale i tak jsme už sestavili dřevěnou postýlku a to na základě jedné historické události, která se u nás zatím nekonala a snad už se konat nebude a to té, kdy nám Elenka po probuzení z odpoledního spánku spadla z postele. Doufám, že na mě nidko nebude volat sociálku, prý se to stává i v těch lepších rodinách, takže to klidně přiznávám. Prostě už se dokázala tak zdatně převalovat, že ani zábrany z peřin nepomohly. Od té doby tedy spí přes den a z večera, dokud nejdu spát i já, v postýlce.

Ještě bych mohla zmínit uspávání, což je ve většině rodinách velmi významná a problematická kapitola. U nás se neuspává. Na to tady nikdo nemá čas ani náladu. Prostě když vidím, že to na ni jde, tak zkusím chvilku pochovat nebo nakojit a buť to zabere nebo ne. Dál se nesnažím. Večer je hlavním úkolem dostat dva strarší do pyžámek. Minimo poflakující se večer po bytě je mnohem menší zlo, než dva rozdivočelí předškoláci vyhýbající se posteli.



Hry

O hry a zábavu u nás není nouze. Tady to je vlastně taková jedna velká herna. Elenka má hromadu hraček, takových těch miminkovských, měkkých, šustivých, cinkacích. Ale brzy ji přestaly bavit a přešla rovnou na Lego Duplo. Zatím z kostiček hrady nestaví, ale vyhazovat je z krabice na zem umí velmi zdatně. Jinak jsou samozřejmě největší zábavou starší sourozenci. S nimi se dokáže smát na celé kolo až se za břicho popadá. Když se já snažím o nějakou legraci, dívá se na mě s výrazem "Mami, je to trapné, nech toho."



Mluvení a dovednosti

Tak co už ta holka umí? Co už dělá? No hodně toho umí. Třeba vyházet všechny knížky z poličky, vytahat boty z botníku, rozházet poskládané prádlo, vyrvat mi pramen vlasů, kousnout do stehna, stahovat kalhoty, je toho prostě moc. Je to šikovné dítě a náš miláček. A co se týká těch žádoucích dovedností, tak se ji občas podaří říct ta-ta a udělat paci paci, jinak se není s čím chlubit. Ale to příjde, hůl nad ní zatím nelámu.


 
Přebalování

Na tomto poli se změny nekonají, stále se držím látkových plínek. Přebalování probíhá tak, že se mi Elenka snaží uniknout a já na ni při tom plínku namotat. Jediný způsob, jak ji udržet chvíli v klidu na přebalováku, je zabavit ji nějakým zajímavým předmětem. Samozřejmě, že ji nejvíce zajímají věci, jako třeba mobil, klíče nebo ovladač od televize. Když vím, že budeme déle venku nebo jdeme na návštěvu, použiju jednorázovku. U prvního dítka jsem si nosila náhradní látkovky i ven, ale u třetího už tak stoprocentní nejsem. Měla jsem možnost vyzkoušet si ekologické jednorázovky Naty a Moltex z eshopu babystart.cz. Jsou ekologičtější, než ty běžné. Plenky obou značek jsou v přírodě rozložitelné asi z 50%, nejsou běleny chlórem, neobsahují žádné parfémy a absorbční jádro je tvořeno celulózou a menším množství gelu, než je u běžných jednorázovek zvykem. Já jsem si oblíbila plenky Naty. Jsou určeny pro stejnou váhovou kategorii, jako Moltex, ale jsou menší. Mají gumičku na zádech. Elence seděly skvěle. Plenky Moltex jsou o dost větší a na zádech gumku nemají. Oboje plenky se ukázaly jako velmi spolehlivé, až jsem byla sama překvapená, protože jsem s jednorázovkami měla několik nehezkých zkušeností. Jen je škoda, že jsou tyto plenky o dost dražší, než klasické známé značky. Ale co by člověk pro ty drahoušky neudělal, že? A pro přírodu samozřejmě, abych nezapoměla.

 Elenka, jako třetí dítě, je docela nízkonákladová, moc věcí pro ni pořizovat nemusím. Jsou to sem tam spíš takové maličkosti. Poslední novinkou je hrníček a lžičky Avent. Ze lžiček jsem nadšená, perfektně se s nimi krmí. Měla jsem lžičky z DM, ale ty se častým mytím rychle poškrábaly. Tento materiál vypadá mnohem pevnější, takže nám vydrží určitě dlouho. Hrneček Avent je taky parádní. Netekoucí, snadno se čistí a Elence se z něj dobře pije. Na Feedo.cz teď probíhají týdny kojeneckých potřeb (od 14. do 28. září), kdy můžete všechny kojenecké potřeby sehnat se slevou až 30%. Na nabídku mrkněte tady.

klik

Připadá mi šílené, že za chvíli už budeme slavit první narozeniny. Čas moc rychle utíka, hlavně při malých dětech. Rostou tak rychle. Snažím se proto užít si ty malé měkké ručičky, jemné vlásky a buclaté tvářičky. V tomto věku jsou děti stejně nejroztomilejší.

Máte taky doma dítě v tomto věku? Kdy vám připadají děti nejroztomilejší? První týdny po narození, batolátka nebo když se stěhují z domu? :-)

Pravda o životě se třemi dětmi

Přes devět měsíců mám "na krku" tři děti, takže bych už mohla trochu zabilancovat a tuto radostnou dobu zhodnotit. Pokud si myslíte, že mít tři děti musí být hrozné, tak jste na omylu. Je to ještě horší!

Ne kecám, nebojte, zvládat všechny povinnosti kolem není až takový problém. Ono hodně záleží na tom, jaký já mám den. Jak se vyspím a jak se cítím. Někdy stihnu všechno perfektně na 150%, mám navařeno, napečeno, naklizeno, jdeme dvakrát ven a ve výchově jsem vzorem moderního partnerského rodiče. To si pak dávám titul Matka roku, plácám se po rameni a uvažuju o čtvrtém dítěti. Ale pak příjde den, kdy jsem úplně mrtvolná, ploužím se po bytě, jak tělo bez duše a jsem ráda, že dětem dám něco k jídlu, hrozím vařeškou a ven se dostaneme jen na chvíli. 

Takže jaké to tedy je, žít se třemi dětmi? Samozřejmě krásné! Nekonečná rodinná pohoda, pocit, že vás bude mít vždy někdo rád a jistota zajištění na stáří. Tak a teď pryč od sluníčkaření k realitě. Obecně vzato, se třemi dětmi je tak nějak všeho víc. Víc špinavého prádla, víc mazlení a objímání, víc drobků na zemi, víc mluvení, víc jídla, víc dohadování, víc smíchu, víc únavy, ale i víc radosti (neřazeno podle důležitosti). Našeho rozhodnutí pro tři děti určitě nelituju, ale je tady několik praktických komplikací, které mi trochu sužují běžné dny.

Dohodnout se na společném programu je těžší

Čím více lidí (dětí), tím více názorů a představ o spoleně stráveném čase. Já chci jít ven, jedno dítě chce taky, druhé nechce a jedno mezitím usne. S takovou se daleko nedostaneme. Jakožto velká zastánkyně domokracie, snažím se demokratické principy vnášet i do našeho rodinného života. Každý má právo vyjádřit svůj názor a říct, co se mu líbí, nelíbí, co by chtěl a nechtěl. Nesmí omezovat svobodu ostatních a naopak. Bohužel uvést toto do praxe je nadlidský úkol. Proto si často nakonec přikloním spíš k diktatuře. 

Vypravit se ven je oříšek

K zátěžovým patří takové situace, kdy je potřeba za určitý krátký časový okamžik dosáhnout společného cíle, třeba jako je vypravení se ven. Od zavelení k odchodu k odchodu samotnému vede dlouhá cesta. Se splněním tohoto úkolu by se mohl pochlubit i zkušený manager. Vždyť tam se jedná o time management, řízení, plánování, organizování, vyrovnávání se se stresem, motivaci členů týmu, kontrolu i řešení konfliktů. Někdy se naše chystání ven pořád dokola zvrtává, třeba tím, že nejmenší potřebuje neplánovaně přebalit, dva starší se začnou hádat o ani nevím co a nejstarší se urazí, že nikam nejde. To mám pak chuť celou akci odvolat a zůstat doma.

 
Hlídání se těžko shání 

"Tak to už vám nikdo nepohlídá" mi řekla kamarádka, když se dozvěděla, že čekáme třetí. A vypadá to, že nebyla daleko od pravdy. Všechny tři děti byly zatím hlídány jen na pár hodin. Uvidíme časem, jak se bude toto téma vyvíjet. Jedna z možností je děti rozdělit mezi více hlídačů. Snad se alespoň občas taková akce podaří třeba i na víkend, abychom si s manželem mohli vyrazit. Vzhledem k tomu, že pořád kojím a nejmenší je na mě hodně fixovaná, nemám moc šancí se někam dostat sama. Neříkám, že mi to vadí, ale vyjít občas ven sama je povznášející změna. Hlavně ve dnech, kdy je manžel na služebce a já mám pocit, že jako samostatný jedinec už ani neexistuju. 


Domácnost není nikdy uklizená

Stav roztahanosti hraček  je u nás na takové úrovni, že si občas říkám, že to už snad ani uklízet nebudu, počkám tak sedm let a pak to rovnou všechno vyhodím. Moje rychlost úklízení je prostě nižší než jejich rychlost dělání nepořádku. I ta celková péče o domácnost nějak drhne. Moje denní výkonnost v domácnosti se měří podle toho, jestli je umyté nádobí. Tento ukazatel si zavedl můj muž. Neptejte se, jak k němu došel. Je to chlap a má svůj pohled na věc. (Podotýkám, že proti mužům vůbec nic nemám. Jsou to většinou docela milí lidé :-) Ale i já vím, že nádobí je potřeba umýt. (Ano, nemáme myčku, hrůza. Ale náprava je v plánu.) Už už sahám po houbičce, ale v tom zapípá pračka. Vrhám se tedy k pračce, vytahuju prádlo a začínám věšet, aby nezatuchlo. (Jo, ani sušičku nemáme, jsme trapní.) Je čas svačinky, takže krájím jablka na dílky. Konečně stojím u dřezu, pouštím vodu a v tom si uvědomím, že se mi chce šíleně čůrat. Tři porody v pěti letech udělaly své, takže musím jít hned, jinak by se stalo neštěstí. Na záchodě zjišťuju, že se zase někdo netrefil, dávám se tedy do mytí záchodu. Cestou do kuchyně si do nohy vrazím figurku dinosaura. Naštvaně ji odnáším do děckého pokoje, kde zjistím, že se po zemi válí plastelína. Zkázu jdu likvidovat. Jen co nakojím a vyřeším tahanici o plastového koníka, jdu na to nádobí. Pohled mi zabloudí pod stůl, kde to po snídani vypadá, jako by někdo nasypal slepicím. To vyluxuju pak. Ale už se blíží čas oběda a nekoupila jsem skleničku pro malou. Takže jdu něco vařit a rovnou už i pro ostatní. Tak to nábobí umyju až po obědě, jestli se mi bude chtít a nepůjdeme raději ven. No zase bude vidět, že jsem celý den nic nedělala :-)

(Skoro) pořád je alespoň jedno dítě vzhůru 

Obzvlášť teď o prázdninách, kdy starší dvě nejsou ve školce, je den jako jedna nekonečná jízda. Připadám si jako učitelka, kuchařka a uklízečka v jednom. Jen co udělám jednu věc, splním požadavek jednoho, za pár minut je tady další s dalším přáním. Potřebovala bych alespoň jednu pořádnou přestávku. Takhle mám pocit, že si nemůžu ani pořádně vydechnout a věnovat se nějaké delší činnosti, třeba jako je relaxační vytírání podlahy nebo odpočinkové mytí oken. Kdyby alespoň večer byl klid, ale to ani náhodou. Zajímalo by mě, jak to dělají ostatní rodiče více dětí, ale nám se moc nedaří sladit jejich spánkový režim. Tady je úplná spánková anarchie. Mají každý jiný biorytmus. Jeden je ranní ptáče, druhý noční sova a třetí se zatím profiluje. Výsledek je ten, že všichni tři spí jen mezi desátou večerní a šestou ranní (bývala to dlouhou dobu pátá, šestá je luxus). V té době mi začíná dospělácký život, můžu se oddávat divokým večírkům, vyrážet do barů, jít do kina, tančit, dívat se na jiné filmy, než jsou pohádky nebo jen psát blog nebo si alespoň číst. Teoreticky. Prakticky dělám jediné. Jdu se umýt a spát. 

Na základě současného stavu a mého vnitřního pocitu jsem došla k pevnému stanovisku, že tři děti jsou pro mě strop a víc už ani ťuk. Pokud si někdo říká, jak můžeme zvládat tři děti, tak já si tohle říkám u čtyřdětných. Co jsou to za lidi, že zvládají čtyři nebo více dětí! Nechápu.

Znáte někoho se třemi nebo více dětmi? Kolik dětí plánujete vy?

Elenka na cestě k dospělosti - začíná sama jíst a pohybovat se

Už je to tady. Věděla jsem, že to příjde, ale že až tak rychle? Elenka se začala osamostatňovat. Už jen čekám, kdy si sbalí baťůžek a oznámí mi, že se stěhuje z domu.

Přitom ještě nedávno to bylo maličké ležící miminko. Teď tady máme těžkotonážního cvalíka, který, co do svých spárů uchvátí, to už nenavrátí, chce všechno sníst a všude vlézt. S tím pohybem je to zatím takové nenejisté. Tahat devět kilo není sranda, proto jsem asi zatím klasické lezení nezaznamenala. Ale i přes to se Elenka dokáže pohybovat po celém obýváku. Ale tajně, jako ninža. Otočím se a je o pár metrů jinde. Asi válí sudy nebo nevím, jak to dělá. Nebo že by se plazit uměla, ale dělá to jen za mými zády? Budu muset nainstalovat tajnou kameru.

Bio začátky

Významným milníkem na cestě k dospělosti je seznamování se s jídlem - tzv. příkrmy. Začátky byly pozvolné, ale po měsíci už jí jako mázák. Dnešní názor na příkrmy je trochu jiný, než byl před čtyřmi lety, proto jsem se musela seznámi s novými informacemi a něco si pročíst. První náhodné ochutnávky proběhly už v pátém měsíci. První pyré jsem se rozhodla připravovat sama z bio zeleniny, ale ne vždy jsem se setkala s úspěchem. Elenka nedokázala mé kulinářské umění dostatečně ocenit, proto často sahám i ke skleničkám. Snad nejhorší zážitek, a možná i celoživotní trauma, měla z bio cukety. Květáček za 110 Kč taky nesklidil velké ovace. Za to mrkev vyhrává na celé čáře. Skleničky mám doma do zásoby vždy. Je to jistota. Vybírám si vždy ty z bio zeleniny. Někdo možná namítne, že to s tím bio zbytečně přeháním, ale já myslím, že čím méně pesticidů, tím líp. Ona si jich jednou ještě dostatečně užije.

První příkrmovou výbavu jsem pořídila v eshopu Feedo.cz. Mají velký výběr ovocných, zeleninových i masových příkrmů. Líbí se mi filtrování produktů podle ukončeného měsíce dítěte a značky. V případě skleniček je tohle online objednávání obzvlášť výhodné, protože se s tím pak nemusíte tahat, ale dovezou vám to přímo domů. Nejvíce chutnala mrkev s brambůrky Hipp. Ale ani cuketa s bramborem nepřišla nazmar. I ovocné přesnídávky se staly brzy oblíbenými. K zahušťování ráda používám rýžovou krupičku Nestlé. Kaši Sinlac jsem zatím dala párkrát večer, v domnění, že se tak sníží počet nočního kojení. No nesnížil. Kaše je ale moc dobrá, Elence ji ujídám:) Největší úspěch však měly ovocné kapsičky Ella´s kitchen. Nejdříve jsem byla skeptická a čekala jsem, že bude obsah rozpatlaný všude, ale omyl. Elenka po chviličce přišla na princip a pyré měla během chvilky v sobě. Ona je ale ten typ, který by vysál všechno ze všeho. A tak se vyřešila moje starost, jak jednoduše a čistě krmit venku. Tohle je prostě geniální řešení.

Podle jakých pouček a principů jsem při zavádění příkrmů postupovala?

• Příkrmy jsou jen doplněk ke kojení. Nemají ho nahradit. V prvním roce je kojení stále nejdůležitější součástí stravy miminka.
• S prvními ochutnávkami jsem začala kolem pátého měsíce (doporučuje se mezi 4 a šestým měsícem). Dítě je v této době plně kojeno a lépe se vyrovnává s potencionálními alergeny. Alergenům se nevyhýbáme.
• První setkání s lepkem by mělo proběhnout do ukončeného 7. měsíce, což jsem dodržela. Malá sežmoulala několik kousků rohlíku.
• První týdny jsem dávala jen zeleninu, aby si nezvykla na sladkou chuť ovoce. Začínala jsem s mrkví. První ovoce byl banán.
• Nový druh zeleniny nebo ovoce dávám tři dny po sobě. Abych v případě reakce (např. osypání) věděla, z čeho to bylo.
• Krmím pomalu po malých lžičkách. Pak není ani bryndáček potřeba.
• Po jídle dokojím. Nápoje nedávám, aby se nesnižovala tvorba mlíka. Převařenou kojeneckou vodu beru sebou v netekoucím hrnečku, když jdeme ven a je vedro. Ale je to jen taková první pomoc.
• Kravské mlíko a tvaroh se během prvního roku vůbec dávat nemá. Má hodně bílkovin, které zatěžují ledviny.
• Příkrmy nesolím, nesladím. 
• Vařím v kojenecké vodě.
• Zeleniny si uvařím více, rozmixuju, zmrazím v tvořítku na led a kostičky přendám do sáčku. Pak můžu z mrazáku jednoduše vytáhnout množství podle potřeby.
• Neohřívám v mikrovlnce, jen ve vodní lázni.
• Občas si nechám poradit například tady nebo tady.

To je snad vše:)

Zkoušela jsme i metodu baby led weaning, ale tímto způsobem zatím zkončilo většinu jídla všude možně, jen ne v Elenčině bříšku. Vrátím se k ní, ale později.

Takovými obličeji končily první obědové pokusy:)

Co říká na příkrmy Elenka?

"Začátky byly vážně špatné. Už jsem si začínala myslet, že mě mamka nemá vůbec ráda. Teď už to je lepší, ale pořád nechápu, co na tom jídle dospělí mají. Proč nemůžu zůstat jen u kojení. Napořád. Je to jednoduché, najezená jsem během chvilky a prospívám skvěle. Vždyť v půl roce jsem měla stejnou váhu, jako měla starší ségra v roce a teď v sedmi měsících už nosím oblečení pro dvouleté děti. Ale je pravda, že mi to kojení trochu vadí v rozhledu. Už jsem velká a nechci při jídle vidět jen prso. To mě nebaví. Ale zkouším to řešit, prsa natahuju, tak aby byla co nejdelší a já se mohla při pití rozhlížet kolem. Mamce se to nelíbí. Pochopila jsem, že prsa vůbec dlouhé mít nechce. Nevím, co ji na tom vadí. Ale podívejte se na ni, je jasné, že nakonec vyhraju já:-)"

PS: Pokud začínáte s příkrmy, poraďte se svým doktorem a selským rozumem. Moje "rady" berte s rezervou:-)

Taky máte zkušenost se zaváděním příkrmů? Děláte něco stejně nebo úplně jinak?