Proč blog půl roku spal? Může za to Jediná věc

Haló, je tam ještě někdo, nebo jsem už ztratila veškeré čtenářky a čtenáře? Dlouhé měsíce bez čárky, ani vidu, ani slechu, kde nic, tu nic, prázdno, tma a ticho po pěšině. Ale!

Jediná věc, která vám může změnit život

Pro svou blogovací pauzu mám dobrý důvod. Vlastně vychází z mého novoročního plánování, o kterém jsem tady na blogu psala. První plán se týkal cesty k moři. Splněno, poletí se. Jupí!

Co jsem dělala, když jsem neblogovala?

Druhý plán byl obšírnější. Vybalancovat se na volné copywriterské noze. To už není taková sranda jako objednání zájezdu u cestovky. Jak se mi tedy daří? Klepu na dřevo – zatím docela dobrý.

Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi a konkrétními kroky, jak jsem vytvořila svůj web, jak jdu na vlastní marketing a jak fungují spolupráce s klienty. To by vás určitě nudilo. Ale musím se podělit s přístupem, který mi velmi pomohl.

Změnila jsem špatné zvyky!

Na mateřské se třemi dětmi jsem byla zvyklá dělat milión věcí najednou a většinou bohužel žádnou pořádně. Nebyl čas ztrácet čas dováděním věcí k dokonalosti. S tím je konec. Původně jsem zkoušela pokračovat ve stejném stylu, zvyk je železná košile, starého psa... no však to znáte, ale nefungovalo to.

Naštěstí se mi do ruky dostala knížka Jediná věc, která je takovou cestou k minimalismu s velkými výsledky. Začala jsem tedy postupně odstříhávat - končící e-shop, šmik, tento blog, šmik, další menší projekty, šmik. Soustředila jsem se a věnovala pozornost jen své práci.

Zapomeňte na mýtus multitaskingu

Taky se někdy chlubíte, že jako žena zvládáte více věcí najednou? Ano, i já dokážu psát na klávesnici a mluvit při tom s někým jiným. Ve skutečnosti ale dělat deset věcí najednou není nic dobrého, jak jsem zjistila. Pravdou je, že se pozornost nedokáže rozdvojit, ale pouze zrychleně přeskakuje z jedné věci na druhou. Změny zaměření pozornosti nebo vyrušování jsou žrouty produktivity.

Mozek vždy potřebuje chvíli, než se začne opět plně soustředit. Podle výzkumů lidé, kteří často dělají hodně věcí najednou, podávají špatné výkony. Knížka říká: Zaměřte se na jednu jedinou věc. Budete méně chybovat, věci vám půjdou lépe od ruky a zbavíte se tiku v oku (a ten jsem opravdu měla:-).

Stěžejní otázka z knihy: Co je ta jediná věc, kterou mohu dnes udělat, taková, že když ji udělám, všechno ostatní bude snazší nebo zbytečné?

Celé téma knížka rozvádí do posledních detailů. Dozvíte se, jak zvýšit produktivitu, pracovat s časem a jak najít odpověď na podstatnou otázku – co je ta moje jediná věc?

Knížka Jediná věc mi otevřela oči. Moje produktivita se zlepšila. Nastavila jsem si svoje priority a sladila jsem práci s rodinou. Takový ten fajn work-life balance.

Jak ale vidíte, ukázalo se, že psaní blogu mi chybí. No aby ne. Čas od času se tedy na blogu nový článek objeví.

Co vy a multitasking a produktivita? Funguje vám vše nebo také potřebujete Jedinou věc?:-)

Návrat do práce po 8 letech mateřské aneb jak jsem si prošla očistcem

Mohlo se zdát, že k tomu už nikdy nedojde, že budu rodit jedno dítě za druhým až do konce věků. Každá sranda ale jednou končí a přicházejí nové výzvy a životní etapy.

Vzpomínka na těžkou dobu na mateřské.

Stalo se to 4. září

Ten den svítilo sluníčko nebo možná pršelo, to už nevím, ale co je důležité - poslední nejmladší dítě nastoupilo do školky a mně skončila osmiletá mateřská. Po počáteční euforii a stavech zmatenosti, kdy jsem si nemohla zvyknout, že se po ulicích můžu pohybovat sama a měla jsem tendence organizovat ostatní kolemjdoucí při přecházení přes cestu a při pohledu na štěně jsem jen tak do prázdna zvolala Jé, podívej na toho pěkného pejska!, jsem se vrhla do práce s cílem budovat hodnoty a obohatit rodinný rozpočet.

Tři měsíce po

Dnes je 4. prosince. Připadá mi, jako bych pracovala už roky. Tolik jsem toho stihla, tolik věcí se změnilo a stalo. Ale pojďme zpátky na začátek. Ten nebyl jednoduchý. Jen si to zkuste představit. Zkuste si představit, že 8 let žijete v lunaparku, který nemá nikdy zavřeno (no tak dobře, poslední roky už byly noci vcelku klidné.) A najednou se ocitnete uprostřed zasněženého lesa, kde jediným zvukem je sníh, který vám křupe pod nohama.

První velký úkol 

Který to byl? Zvyknout si na totální změnu denního rytmu. Už žádné pracovní pětiminutovky, vyrušování, dělání deseti věcí zároveň. Najednou mám šest i více hodin denně bez dětí. Snažila jsem se tedy ten čas maximálně využít, protože mi bylo jasné, že odpoledne se vždy vrátí onen lunapark. Co neudělám přes den, to už nikdy.

Byl to porod

Maximálně využít pracovní čas znamenalo být ultra produktivní, optimalizovaná a organizovaná. Byl to porod. I s těmi bolestmi. Začalo to každodenním bolením hlavy. Pak přišlo na řadu pálení očí. Pálení očí vystřídaly bolesti zad. Když skočily bolesti zad, nastoupily potíže se zápěstím. Když už jsem si začala říkat, že asi nejsem stavěná pro práci a raději si pořídím další dítě, všechny potíže zmizely.

Pro ty, kteří nevědí, jaká je moje práce - celý den píšu různé texty. Pro weby, blogy, Facebook nebo newslettery. Texty, jejichž cílem je zvýšit prodej, návštěvnost, povědomí o značce atd. Prostě práce jako každá jiná. Jen tedy pracuji doma na volné noze. Firmy si mě najímají na externí spolupráci. Na mateřské jsem pracovala jen pár hodin denně, od září jsem se do práce mohla vrhnout naplno.

Manžel, vaření a práce

Další kapitolou bylo sladit moje pracovní fungování doma s manželem na homeofficu, který se pasoval do role mého kouče a samozvaného rádce, zahrnuje mě nevyžádanými radami a popohání mě k lepším podnikatelským výkonům. Jak milé. Ve snaze mu brání jeho časté služební cesty. Tak snad to zvládnu i bez něj. Vtipné jsou naše pravidelné porady o tom, kdo zajistí oběd. Já se tohoto úkolu ráda vzdávám. Nerada se vytrhávám z přemýšlení o textech. To pak třeba u cezení špaget zapomenu na cedník, a to není při vaření nejlepší.


Máte taky své zkušenosti s koncem mateřské a návratem do práce? Jak vám to šlo?

Příběh o hluché žábě

Dalším článkem na blogu měla být recenze kosmetiky, ale musím svůj záměr změnit a napíšu vám o něčem jiném. Něčem aktuálním z mého života. Začnu krátkým příběhem, který mluví za vše.

Když příběh o žábě, tak jaký jiný obrázek, než fotka žabky.

Byly jednou jedny žabky, které chtěly závodit. Cílem závodu bylo dostat se na velmi vysokou věž. Na závod se přišlo podívat mnoho diváků, kteří si posedali kolem věže.

Závod začal. Z přítomných diváků nikdo nevěřil, že se některé z žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: „Ó, to je příliš namáhavé! Nikdy se jim to nepodaří!" Nebo: „To je nemožný úkol, ta věž je příliš vysoká!"

Žáby se snažily vyšplhat se na věž, ale postupně začaly polevovat. S výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš.

Diváci křičeli: „Je to nad jejich síly! Nikdo se tak vysoko nedostane!“ Jedna žabka za druhou závod vzdávaly. Jen ta jedna pokračovala. Ani na chvíli se nezastavila a lezla dál.

Nakonec to vzdaly všechny až na tu jednu jedinou, která se sama s obrovskými ambicemi dostala až na vrchol věže. Ostatní žabky, stejně jako diváci, chtěli vědět, jak se podařilo právě jí to, co všichni ostatní považovali za nemožné.

Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol. V ten moment zjistili něco, o čem nikdo neměl ani tušení. Všichni zůstali stát v úžasu. Vítězná žabka byla hluchá!  

(Příběh jsem převzala z webu www.tvujzivot.cz a trochu upravila.) 

Pointa je jasná, žába byla hluchá, neslyšela odrazování ostatních a šla si pevně za svým. Já si teď občas připadám přesně jako ta žába. A to v situacích, když se začne mluvit o mé práci doma na volné noze. Pokud čtete můj blog, tak asi víte, že pracuji jako copywriter s přesahem do online marketingu. Zatím jen pár hodin denně, ale ráda bych u toho zůstala naplno, až malá půjde do školky. 

Mám kolem sebe plno nevěřících Tomášů, kteří mě podporují otázkami:

"A vyděláš si tím dost?"

"Práce doma vyžaduje obrovskou disciplínu. To není jako pracovat v kanclu." 

"Ty daně a pojištění. No já ti nevím, jestli je to dobrý nápad."

"A pro koho to jako budeš dělat?"

"Nemocenskou ti zaplatí kdo?"

"Neměla bys lepší nějaké jisté zaměstnání?"

Jako uznávám, může se stát, že to nepůjde tak, jak čekám. Ale myslím, že je lepší to zkusit a třeba neuspět, než to vzdát hned na začátku. Vzpomínám si, jak nás všichni odrazovali od třetího dítěte. Když si teď představím, že bychom dali na názor okolí a Elenku neměli, tak... No to se nedá ani představit. 

A co odpovídám? Je to moje práce snů. Jestli se tím pořádně uživím? Zeptejte se mě za rok :-)

Co vy? Umíte si jít za svým jako hluchá žába? Máte konkrétní příběh o tom, jak jste neposlouchali názory ostatních a vyplatilo se vám to?

5 zlatých pravidel práce na mateřské

Je to neuvěřitelné, ale už tomu bude 8 let, co jsem na mateřské. Totálně zblbnout mi bránilo jen to, že jsem celou dobu pracovala. Tedy jen pár hodin denně, ale i to se počítá. Teď mám neodkladnou potřebu se o své mateřsko-pracovní zkušenosti podělit.

Je plno možností a způsobů jak si na mateřské přivydělat. Samozřejmě je fajn, když můžete zúročit své znalosti a dovednosti. Můžete dělat účetnictví, daňové poradenství, překlady, korektury, grafiku, webdesign, koučink, šít šaty, provozovat e-shop nebo bazárek. Mám na mysli práce, které jdou dělat doma, žádná brigáda v Albertu.

1. Pracujte, když děti spí

Dítě usne a vy musíte zapomenout na neumyté nádobí a nevyžehlené prádlo. Nasazujete klapky na oči i uši a vrháte se po hlavě do práce. Jiná možnost neexistuje. Při nedodržení tohoto pravidla neuděláte nic.

2. Uklízejte s dětmi

Navazuji na předchozí pravidlo. Když dítě spí, pracujete. Ale domácnost se sama neuklidí. Část práce sice určitě zastane muž, ale stačit to nebude. Uklízejte s dětmi, zapojte je. Úklid bude sice trvat dvakrát déle a možná se stane, že budete uklízet na jednom konci bytu a dítě zaneřádí konec druhý. Ale nezapomínejte na důležitou věc - dětem jen prospěje, když uvidí, že domácnost nemá samočistící funkci.

3. Práce vás musí bavit

Umíte si představit, že po šíleném dni s dítětem (a že takových dní je) večer místo k oblíbenému seriálu nebo knížce sedáte k práci, která vás NEbaví? Ani náhodou. Práce vás musí bavit. Musíte se na ni těšit jako na rande s milencem. Musíte se tetelit nedočkavostí, až budete mít konečně volnou chvíli a pustíte se do ní. Jen takovou práci můžete dělat dobře, nabije vás energií a vydělá peníze.

4. Vyberte si práci, kterou můžete dělat v jakoukoli dobu

"Mamííí, vylilo se mi pitíííí", "namaluj mi dinosaurááá", "už sééém!"  Děti mívají jednu nemilou vlastnost - nemají žádné pochopení pro podnikatelské záměry matek. Je opravdu nepříjemné mluvit se zákazníkem, který mezi řečí prohodí "Vy tam máte ale veselo.". Do takové situace jsem se dostala už několikrát, občas prostě není jiné východisko. Vždy se ale snažím organizovat si práci tak, abych si zachovala alespoň trochu profesionality a děti mi při vyřizování pracovních záležitostí neskákaly po hlavě.

5. Termíny plňte alespoň s jednodenním předstihem 

Dodržování tohoto pravidla mě už několikrát zachránilo. S dětmi totiž nikdy nevíte, co se vám pos..., a to myslím v podstatě doslovně. Průjmy, horečky, zvracení, neštovice, nevíte dne ani hodiny. A když se nic nepřihodí, máte za odeslání práce den před termínem bod k dobru.

A to je vše. Pokud máte zkušenosti s prací na mateřské, budu ráda, když se o ně podělíte v komentářích.