Kurz tvůrčího psaní

Sníte o vlastní knize, píšete blog nebo chcete mít jen zajímavější statusy na Facebooku? To by se vám mohly líbit tyto dvě knížky. Obě patří k těm, ke kterým se člověk stále vrací a pokaždé v nich narazí na něco nového a zajímavého.

Proč jsem si je vlastně koupila. Rovnou říkám, že se psát román nechystám. Články ale píšu už několik let (bezplatně) a často jsem přemýšlela, jak by jsem mohla psát zajímavěji a prostě naučit se něco od profíků.

Na internetu není nabídka knížek na tohle téma moc velká. Ale udělala jsem dobře, že jsem vybrala právě tyto dvě. A to proto, že nepíšou o tom stejném, každá se dívá na psaní z jiného úhlu. Vlastně se jakoby doplňují.

Kurz tvůrčího psaní aneb jak psát hezky česky 1. díl - Eva Musilová

Pokud bych si měla z těchto dvou knížek vybrat jednu, byla by to tato. Líbí se mi, že neobsahuje přemíru teorie a jde rovnou na věc. Názorně radí, jak oživit text, čemu se při psaní vyhnout, jak psát naučný text a rozebírá různé jazykové jevy. Na konci knížky jsou rozbory textu na konkrétních příkladech. Jsou to konkrétní rady, které se myslím dají použít pro psaní blogu i povídek nebo třeba reportáží. Uvědomila jsem si, jak je český jazyk zapeklitý, umožňuje hrát si se slovy a jaké chyby můžou vznikat. Třeba slova kvůli a díky. Jako špatný příklad použítí je v knížce věta "O svůj dům přišel díky orkánu". Za to by asi nikdo neděkoval, je to špatně, i když se to na první pohled třeba nezdá. A takových různých příkladů je v knížce plno. Teď ještě to vše převést do praxe vlastního psaní. Ale alespoň o jednu věc se snažím - nepoužívat už tolik slovo "tak".

Ukázka obsahu knížky Kurz tvůrčího psaní

Ukázka z knížky Kurz tvůrčího psaní

Tvůrčí psaní pro každého - Markéta Dočekalová

Tato knížka je více teoretická a obsáhlejší. Její autorka Markéta Dočekalová píše povídky, fejetony, je dramaturgyní v TV Nova v seriálu Ulice a taky je televizní scénaristka. Vede semináře tvůrčího psaní.V knížce vysvětluje, co je to vlastně tvůrčí psaní - tvorba různých druhů literárních děl s cílem poskytnout je ke čtení veřejnosti. Patří tam i psaní blogu, kterému věnuje jednu kapitolu. Blog vidí jako úžasnou možnost veřejně publikovat své texty. Takové možnosti v dřívější době bez internetu vůbec nebyly. Do novin a časopisů se dostaly jen ty texty, u kterých někdo posoudíl jejich kvalitu. Na blozích může publikovat kdokoli cokoli. Zmiňuje, že texty na blozích s vysokou návštěvností přečte více lidí, než knihu, která má deset tisíc výtisků. Podle autorky je pro tvůrčí psaní založení blogu ten nejlepší začátek.

Ukázka z obsahu knihy Tvůrčí psaní pro každého

V knížce se dočtete o různých literárních útvarech, které teoreticky popisuje a ukazuje i na konkrétních textech. Pro inspiraci je to určitě skvělá věc. Dozvíte se i jak se píše sloupek, glosa, nekrolog nebo příběh. Hodně zajímavá je pro mě první kapitola, ve které autorka píše o psaní celkově, jaké je psát jen ze záliby a co to obnáší živit se psaním. Plnit termíny, psát i o tom, co člověka nazajímá, vymýšlet veselé příhody, i když není nálada. Mě psaní hodně moc baví, ale pokud bych se do něj měla nutit, abych si vydělala na jídlo a nájem, tak by se mi to asi brzy znechutilo.

Ukázka z kníhy Tvůrčí psaní pro každého

A nakonec malá ukázka mých legračních pokusů:

Rychle jsem si zavazovala tkaničky. Už jsem se nomohla dočkat, až vyběhnu do krásného letního rána. Chodníky byly plné kaluží po nočním dešti. Slunce se v nich odráželo a vzduch byl chladný a svěží, jaký bývá jen když zaprší. Měla bych běhat častěji. Chtěla jsem zabočit na konci ulice a zamířit k parku. A v tom jsem ho zahlédla. Jeho silueta se nedala přehlédnout. Nejdřív jsem se mu chtěla vyhnout, ale běžela jsem dál, rozhodnuta nedat na sobě nic znát. Blížil se loudavě. Naše oči se střetly a už nebylo cesty zpátky. Vzdálenost mezi námi zmizela nečekanou rychlostí. To setkání bylo intenzivní. Až příliš intenzivní. Nebylo nic, ulice, stromy, nebe, jen my dva. Krk se mi stáhl. Zmohla jsem se na jediné: "Uvažte si toho psa, sakra, pokousal mi nohu!"

Co říkáte na tyto dvě knihy? Myslíte si, že má cenu je číst nebo je to spíš tak, že buď to v sobě člověk má a žádné knihy nepotřebuje a nebo nemá a nepomůže mu nic? Já se spíš přikláním k druhé variantě, i když trochu se přivzdělat nikdy nezaškodí.