středa 9. července 2014

Moje třetí nejkrásnější období v životě ženy a jak jsem se dostala mimo průměr

To by mě zajímalo, kdo nazval těhotenství nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Čekat chtěné miminko na jednu stranu krásné je, ale taky to provází plno obav, nejistot a tělesných potíží. Takže to byl asi nějaký chlap. A nejspíš ten, který vymyslel spojení mateřská dovolená.

Mě už ta krása tedy potkala potřetí. Potřetí mi bylo tak blbě, jako bych propila noc. A trvalo to dva měsíce nonstop a bohužel jsem alkohol ani neviděla, natož pila. Stačila jen zvýšená hladina těhotenského hormonu. Dokonce jsem úplně přestala mít chuť na sladké. Vlastně jsem měla po sladkém kyselou chuť na jazyku. No chápate to? Já ne. U mě opravdu ne. Z mého žaludku na vodě měl radost jen můj doktor - že je to prý znamení, že se vše vyvýjí v pořádku. A ta únava. Spala jsem jak malé děcko. Vlastně i víc než moje dvě malé děcka. Muž přišel z práce a já jsem zalehla.

Těhotenskou průkazku už mám nabitou výsledky všemožných vyšetření; fotky z ultrazvuku poctivě schovávám; jednou jsem prolistovala chytrou knížku pro oživení některých informací; těhotenské vitamíny zobu skoro pravidelně.

Na konci třetího měsíce potíže vymizely a bylo na čase začít novinku oznamovat, protože břicho začalo nabývat nezanedbatelných rozměrů a lidi se začali zkoumavě dívat, co že se to se mnou děje. Okolí reagovalo většinou nějak takto: "A necháš si to? Na co tolik dětí? Zbláznili jste se? Čí to byl nápad? To neuživíte! Vy jste věřící?" Adekvátně odpovídat skoro nešlo. U prvního těhotenství všichni jásají a blahopřejí, u druhého to berou jako samozřejmnost a u třetího, které je stejně chtěné, jako to první nebo druhé, se člověk nestačí divit. Ale abych všem nekřivdila, v celkovém součtu bylo těch pozitivních reakcí víc. Je to prostě tak, normální je mít dvě děti. Všechno, co je mimo normál, vzbuzuje otázky. Takové situace, které vybočují z průměru, zažil už asi každý z nás:

  • Kdy už si někoho najdeš?
  • Už plánujete svatbu?
  • Mimčo bude kdy? (Nejnevhodnější otázka ever!)
  • Nepořídíte mu sourozence?
  • Vy tento rok nejedete k moři?
  • A tak dále a tak dále ...

Souhlasíte? Vsadím se, že jo. Když jedeme podle průměru a očekávání okolí, tak nikdo nic neřeší, ale když je něco jinak, tak se otázky jen množí. Přiznávám, že se taky občas neudržím a ptám se, třeba na pořízení sourozence, ale snažím se ovládat:-)


Rozdíl mezi prvním, druhým a třetím těhotenstvím

Pokud bych měla srovnávat, tak se mi zdá každé jiné. U prvního jsem detailně řešila výbavičku (jen vzor povlečení do postýlky jsem vybírala týden), zkoumala dětskou kosmetiku, pozorovala na sobě všechny tělesné změny, věděla jsem přesně, ve kterém týdnu i dnu těhotenství jsem a nemohla se dočkat, až seknu s prací a budu matkou na plný úvazek.

Druhé těhotenství přišlo moc rychle, i když plánovaně. Trochu jsem přecenila své síly, takže si z toho skoro nic nepamatuju. Nebyl čas zabývat se rostoucím břichem, když si mou pozornost naplno zabíralo první pořád malé dítě. Občas jsem přemýšlela, jestli budu mít stejně ráda obě děti.

Potřetí si to snažím užít, když už to má být naposledy. Nevím, ve kterém týdnu jsem, jen měsíc se snažím mít na paměti. Výbavičku neřeším, protože vím, že by mi moje zásoby vystačily i na trojčata a zjistila jsem, že miminku je úplně šumák, v čem a na čem leží. Ani se zatím nezabývám výběrem jména, na to je pořád dost času. Sleduju jen, jestli miminko spokojeně kope a snažím se, abych byla v pohodě, což je při dvou malých raubířích často nadlidský úkol. Zjistila jsem, že jsem schopna rychlého běhu a vůbec pohybů, o kterých jsem si myslela, že jsou s těhotenstvím neslučitelné. A určitě už nepřemýšlím, jestli budu mít stejně ráda i to třetí, protože jsem si ověřila, že fakt platí to, co se říká - srdce rodičů s počtem dětí roste:-) Ale přemýšlím více nad porodem, když se říká, že třetí se rodí na cestě do porodnice, což bych fakt nerada.

Tady vidíte, že po materiální stránce tohle těhotenství opravdu neprožívám. Z DM slevové knížečky pro nastávající maminky a novorozence mě mezi olejíčky a čaji pro těhotné nejvíce zaujaly tyto masážní kuličky:-)



 
Zažili jste taky nějaké otázky nebo nepříjemné reakce okolí, protože jste udělali něco, co se nepovažuje za úplně normální?


25 komentářů:

  1. Já bych taky chtěla tři děti, dvě nějak po sobě(čtyři roky) a pak ještě třetí, ale kdo ví, jak to bude. :) Už ted mám pomalu pocit, že jsem stará a hodiny začínají zběsile tikat :D
    Giveaway

    OdpovědětVymazat
  2. Teda to je paráda, gratulace :) Nejnevhodnější otázky mě provázejí snad v každodenním životě. Většinou se vše točí okolo první otázky. A když se mě na to někdo ptal, už jsem začínala být nepříčetná. Ale po čase jsem zjistila, že mi to je vlastně jedno (říkám tomu nejvyšší stupeň flegmatismu), a beru to v podstatě jako otázku - jak se máš?

    Přeji, ať se mimčo hezky vyvíjí a Tobě není špatně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. PS: Někdo ten průměr musí zvyšovat, my (zatím) bezdětní Ti v tom fandíme :)

      Vymazat
    2. Díky:) Já se snažím brát to tak, že to ti lidi nemyslí zle, že mají jen starost, abychom něco neudělali špatně v životě a nebo si toho taky spíš nevšímám:)

      Vymazat
  3. Jo, jakmile se někdo vymyká průměru, je to prů...švih... :) Přeju hodně zdraví oběma a ať ti už není špatně. A s těmi nevhodnými otázkami - na všechny jsem totálně alergická, a je zajímavé, že se takhle blbě ptají jen otravné tety a spolužačky ze základky. Co jim říct? Poslat je někam? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) Mě se zdá, že nejlíp na to vyzráli ti, kteří dali jasně najevo, že žádnou svatbu a rodinu neplánují. U těch už pak nikdo nic neočekává a mají klid:)

      Vymazat
  4. jeee gratulujem :) Ja som asi nic nenormalneho neurobila. Mne inak pridu 3 deti ako celkom normalne :) Som sice jedinacik, ale v mojom okolo je vela viacclennych rodin. Sama este neviem, kedy a kolko deti planujem..a hoci na to uz mam vek, vobec sa tym zatial netrapim :) Kolko si mala rokov pri prvom miminku?
    Peacock & Pineapples

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc:) Já mám v mém okolí taky docela dost tří a více dětných rodin, takže mě už to taky nějak nenormální nepříjde. Ale třeba jeden kamarád reagoval tak, že prý více dětí mají jen rómové a věřící, tak co my blbnem:-)
      První jsem měla ve 29 a mezi prvním a třetím bude rozdíl skoro přesně 5 let.

      Vymazat
  5. Jéé, to moc gratuluji :) ! Myslím že každému může být úplně jedno kolik budete mít dětí :))
    Já bych jednou chtěla dvě, kluka a holčičku, ale vybírat si bohužel nemůžem :D hlavně, aby to bylo zdravé :) !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Ano, to je to nejvíc nejdůležitější, aby to bylo zdravé. Mě bylo jedno, co to třetí bude, hlavně aby bylo všechno ok.

      Vymazat
  6. Ano, ano, sem tam přijde otázka na svatbu :) na druhou stranu mě ale překvapilo, jak velké množství lidí chválí, že neřešíme svatbu narychlo... Nejprve si užijeme těhotenství (protože já si ho od 4. měsíce opravdu užívám) i miminko... a pak se uvidí... vzít se časem chceme, ale v klidu :) Není to přece povinnost a už vůbec ne podmínka šťastné rodiny :)
    Děkuji za moc hezký článek :)
    www.jankafj.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se brali, když jsem čekala druhé, ale byla to ta nejmenší svatba, jaká vůbec může být a byla krásná:-) Užívej těhotenství. To první je nejhezčí, takové ještě romantické:) Já si teď často říkám, když naháním děti kolem domu, že jestli to donosím do termínu, budu to brát za malý zázrak:)

      Vymazat
  7. Gratulujem k tretiemu mimču a hlavne nech ste obaja zdraví :) Materstvo je tá najkrajšia vec na svete, a to som pôvodne deti vôbec nechcela :)

    OdpovědětVymazat
  8. Tak mě se ptají něco ve stylu: "Počkej, ty nechceš vztah? A to ti nechybí ten lidský kontakt? Nejsi divná?" :D Jinak počkej na reakce až budeš starší matka a čekat čtvrtý :D :D Aaa...sranda, ale mamka si takhle pěkně užila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to už si mamka dovolila tedy opravdu moc:-))

      Vymazat
  9. Moje mamka je ze čtyř dětí, takže ty čtyři mi přijdou tak nějak normální. A fakt se nějací lidi ptají "vy letos nejedete k moři?"? :-D Užívej si tohle období a ať všechno probíhá jak má.

    OdpovědětVymazat
  10. Gratulace... Debilních dotazů už jsem zažila... Před prvním IVF, před druhým IVF (po 4 letech čekání konečně úspěch), před třetím IVF, před čtvrtým IVF... To bylo čekaně nečekaně úspěšné - nějak vnitřně jsme tušila, že z těch dvou zavedených embryí se chytnou obě a taky že jo :-) Následovaly další debilní dotazy - jak je uživíme, kam je dáme ( k novému baráku na hypotéku jsme ještě museli přistavět pokoj a navýšit hypotéku)... Já si u dvojčat pokládala otázku, jaké budou, budou stejné... Odpověď: jsou to skvělé holky a každá je naprosto jiná :-) Taky jsem se bála, jestli je budu mít všechny 3 stejně ráda, ale když mi kámoška řekla, že počtem dětí se láska nedělí, ale násobí, tak už jsem byla naprosto v pohodě ;-) A teď bych vraždila za otázku, kdy obě holky v růžovém oblečení, ležící na růžové podložce a přikryté růžovou dekou, " a to jsou obě holky???" A jejich druhé slovo, po slovu "táta" asi bude "nesahat", protože dvojčata jsem magnet a všichni na ně chtějí sahat!!! Absolutní nerespektování mého a jejich životního prostoru!!! A ty pohledy a šeptání za zády v Tescu, když na vozík pracně nacpu holky ve vajíčkách tak, abych i dovnitř vozíku mohla něco dát, tak to bych na všechny hystericky ječela: ano, i matky dvojčat potřebují jíst... " :-)
    Hlavně si to užívej a debilními pohledy a dotazy se nenech znechutit ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. Chach, to je zase masakr :D Ale nepřekvapuje mě to ani maličko, aneb můj zážitek u gynekologa, o kterém jsem se zmiňovala na blogu, mluví za vše :D
    A jinak nepříjemné reakce okolí zažívám neustále, protože já dělám všechno mimo normál :D Měla jsem první dítě už ve 22, druhé rovnou rok a půl po něm. Jakože, i v porodnici na mě všichni koukali jako na raritu. 23 let a už má dvě děti?? No co to je? Kole mmě byly téměř samé prvorodičky a všechny měly 30+ K tomu i nějaká ta druhorodička, což bylo už silně přes 30. A když řeknu, že dvěma dětma nekončím? To jsou terpve haluze.
    Jakože tři děti? To se ještě dá strávit, ale je to fakt dost. Čtyři děti? No to už není možné. A víc než čtyři? To je jen v pohádkách :) A já jich přitom budu mít minimálně pět! A to beze srandy :D Ačkoli je jasné, že se počet dětí bude korigovat rozpočem, protože to je důležité :) Nicméně kdybych měla pěnez dostatek, měla bych dětí klidně tucet. Beze srandy. Pro mě je o to nejlepší, co může být :) A s mými sranda těhotenstvími tuplem :D
    Je skvělé, že čekáte dalšího prcka :) Děti jsou radost.

    OdpovědětVymazat
  12. To niesú venušine guľky? :-D :-D :-D :)))

    OdpovědětVymazat
  13. Ještě jednou gratuluji :) Pěkný článek, je mi jasné, že přesně tak to prožívá každá mamina...první těhotenství si užívá co to jde, protože přeci jen...tak nějak ještě může, jsou doma dva, ještě pěkně v klidu, druhé těhotenství je už v poklusu...natož takové třetí :) Tak ať ti vše dobře dopadne! :))

    OdpovědětVymazat
  14. Veliká gratulace, Evi. Tak jsme v tom spolu:-) . nás se zase všichni pořád ptají, jak je možné, že nechceme znát pohlaví a jak to můžeme vydržet :-) . jo a jestli bude páreček... Na tenhle dotaz jen už dočista alergická :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Blahozelam k tretiemu, my uz svoje tretie mame takmer rok a pol na svete a je to vazne super - niekedy tazke a nemierne unavne ale to byva aj pri jednom, dvoch. A aj ja som sa stretla s nazorom, ze nie sme normalni ked mame tri, sme sice veriaci, ale nemyslim, ze to s tym suvisi.... Zvacsa si ale take reakcie vychutnavam a zeniem to dalej ked im poviem, ze zatial mame tri, mozno bude aj stvrte piate...:-) - pre rypajucich - planovane a chcene.
    Drzim prsty a prajem pevne nervy. Hej a jasne (skoro som zabudla) nech ste zdravi, to je naj.

    OdpovědětVymazat
  16. Super článek :)) První těhotenství jsem si taky moc užívala, s druhým zatím zkušenost nemám. Zato s blbýma otázkama a vyzvídáním jo-stačí už jen to, že nejsem ještě těhotná, když první dítě má "už" 2,5roku :D :X

    OdpovědětVymazat
  17. Super článek a s těmi dotazy to znám. Nejdřív to bylo, kdy bude svatba. Když s tím dali pokoj, tak svatba byla a teď zase téma děti. Já děti nechci a nejsem si jistá, že někdy sama od sebe budu chtít, to spíš bude kvůli mužovi. Navíc si myslím, že mám ještě nějaký ten rok čas. :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...