Výroky rodičů, které skutečně pochopí jen rodič

Po delší době opět přidávám něco ze světa rodičů. Je to jen několik vět, ale stačí k tomu, aby vytvořily ucelenou představu o životě s dětmi. 

Jsem zodpovědná matka. Když se u nás objeví nějaké sladkosti, obětuji se a sama je sním. Musím přece děti chránit před obezitou a zubním kazem.

 

"Ježišikriste, co se tam děje, že je tam takové ticho?"


"Nemůžeš tady trochu uklidit?" "Od rána nedělám nic jiného."


"Dneska jsem se výborně vyspala. Vstávala jsem jen třikrát."


"K některým dětem by se měly automaticky dávat prášky na uklidnění."


"Kdy začíná období vzdoru?" "U někoho začíná narozením a končí smrtí."


"Trápí vás prdíky?" "Díky za optání. Malého jo, ale já jsem v pohodě."


"Kdy ho dáváš večer spát?" "Jak se dává dítě spát?"


"Kde jsou ty čokoládky, co děcka dostaly?" Provinilý pohled místo odpovědi :-)

Taky říkáte nebo slýcháte něco podobného? Přiznávám, že moje nejčastější věta je asi "Počkej, nemám deset rukou!"