Jak poznat, že je to ten pravý

Kdo by nechtěl najít lásku na celý život a vyhnout se různým vztahovým eskapádám. Bohužel rozvodové statistiky jasně ukazují, že to není tak jednoduché. Rozchody jsou možná výhodné pro rozhýbání realitního trhu, ale pro nás samotné už moc příznivé nejsou.

Žádný návod, jak udělat štěstí v lásce nemám. Ale občas přemýšlím, co bych třeba udělala jinak, kdybych se mohla vrátit v čase. Nebo co bych jednou poradila své dceři. Ikdyž v tomto si stejně nikdo poradit nenechá.

No ale když už jsme u toho. Víte, že si podle čichu dokážeme vybrat geneticky ideálního partnera? Tedy takového, který má od nás co nejvíce odlišné geny a s kterým bysme tak měli zdravé děti? (Prý to nefunguje při užívání hormonální antikoncepce.) Přece se říká, že někdo nám voní a někdo ne. Takže vhodného dárce skvělých genů si možná vyčenichat dokážeme, ale jestli se pak bude chtít o naše plody lásky společně starat a bude to klapat, to už nám náš nos nepoví.

Problém je v tom, že v období zamilovanosti se každý snaží vypadat lépší než je a díky záplavě hormonů špatné stránky našeho vyvoleného nevidíme. Anebo co je horší, myslíme si, že se změní k lepšímu. Odborníci označují stav zamilovanosti jako chemickou intoxikaci a zamilovaného člověka přirovnávají k drogově závislému. Všechno je zahaleno do růžového oparu, ale co pak, až se rozplyne? A on se rozplyne, za rok nebo dva.

Řekla bych, že je dobré zažít víc známostí, než do toho, jak se říká, praštíme. Ujasnit si, co nám vyhovuje, co nesneseme nebo co bysme jednou chtěli.

Jedním z dobrých způsobů, jak se navzájem poznat, je spolu cestovat. A nemyslím all inclusive pobyt někde u moře, ale nejlépe čundr s batohem na zádech. Znáte film Svatební cesta do Jiljí (celý film na youtube zde)? Tak tohle přesně myslím.

Pokud chceme vědět, jak se k nám bude náš miláček chovat po odeznění zamilovanosti, stačí se podívat, jaký je ke svým přátelům a rodině.

A co jeho vlastnosti? Dokáže ustoupit? Je ochotný vzdát se svého pohodlí a pomoct druhým? Umí udělat kompromis?

Nemusíme mít přímo stejné záliby, ale nevěřím, že úplné protiklady se přitahují, to možná jen krátkdobě. Takže je fajn zjistit, jestli máme stejný pohled na svět. A k tomu je dobré mluvit a mluvit (tohle vlastně platí pro celou dobu vztahu), o všem, co se nám líbí, nelíbí, chceme, nechceme, plánujeme, prostě o všem. Klidně se i pohádat. Znala jsem páry, co se nikdy nehádaly a už spolu nejsou.

Už se vidím, jak jednou vyrážím s dcerou a jejím vyvoleným pod širák, abych si ho mohla nenápadně proklepnout. A vezmeme ssebou pro jistotu i jeho mámu, ať můžu očíhnout, jestli se k ní náhodou nechová špatně:-)

Co myslíte, dá se na začátku poznat, jestli to bude fungovat i za deset let? Nebo jsou vztahy sázkou do loterie?