čtvrtek 3. prosince 2015

V tomhle se fakt nedá blogovat

V životě každého blogera občas nastane chvíle, kdy bilancuje a je na pochybách, jestli to, co dělá, má nebo nemá cenu a jestli vůbec pokračovat.

Obrázek nesouvisí s tématem, jen se mi líbil :-)

Taková chvíle nastala i u mě. Po třech letech blogování. Mám tady hned tři důvody k takovým úvahám. Tři děti, které na mě momentálně visí ve dne v noci. Hlavně ta nejmenší, která si chce se mnou hrát nebo se chce nosit nebo řve. Nic mezi tím. Jen občas má slabé chvilky, kdy se zabaví při vyhazování hrnců ze skříňky. Má štěstí, že je tak neodolatelně roztomilá, jinak už je v babyboxu. Přes den spí hodinu, za kterou se snažím megaultraturbo rychlostí stihnout, co se dá. Ale asi moje megaultraturbo rychlost není dost megaultraturbo rychlá, protože to nedávám. K blogu se dostanu na patnáct minut. A co večer? Tady došlo k nějaké chybě, protože od ostatních rodičů slýchám, jak jim děti usínají v osm a pak mají klid. Naše děti spaly všechny v osm jen párkrát a to jsme hned bouchali šampus a blaženě jsme se rozplývali štěstím. Než my děti uspíme, je půl desáté a to už mám většinou před očima jen bílou mlhu a v uších slyším šumění. Paradoxně nápady na články pořád mám a je jich hodně. Nejčastěji ke mě přicházejí před usnutím. Potřebovala bych nějaký čip, který by sepisoval texty přímo z mého mozku. Škoda, že jsem s psaním nezačala před dětma, když jsem měla kvadrilión volného času. No nic, tak třeba v důchodě. 

Jedna velká překážka je tedy nedostatek času a klidu na psaní, ale je tady i další věc. Poslední dobou mám stále silnější pocit, že bych svůj volný čas (Chce se mi bláznivě smát při slovním spojení "svůj volný čas". To je taková bájná věc, kterou ve skutečnosti nikdo nikdy neviděl. Asi jako Ježíšek.) chtěla věnovat jiným věcem, než psaní blogu. Takovým, které se odehrávají v realitě, ne ve virtuální realitě.

Vím, že o nic nejde. Blogování má být zábava a když přestanu psát, svět se nezboří. Stejně mám pocit, že poslední dobou ty články za moc nestojí. (To nepíšu proto, abyste mi to vyvraceli :-) Ale už jsem do tohoto blogu investovala tolik času a mám k němu vztah a to se pak těžko končí. Navíc ani nejsem ten typ, který umí pálit mosty, jednoduše za sebou zavřít dveře a jít od věci. Spíš tomu dávám čas a čekám, jak se vše vyvrbí. Uvidím, jak to půjde, ze dne na den.

Ke všemu se mi předevčírem pokazil půl roku nový noťas. Musela jsem vytáhnout starý záložní, který je tak šíleně pomalý, že mě to doslova mučí.

Jsou pro mě záhadou blogerky, ať už s dětma nebo bez dětí, které si konstantně, už několik let, jedou těch svých dvacet článků měsíčně. Asi je to musí mnohem víc naplňovat a bavit, že tomu prostě ten čas dají, i když ho taky třeba nemají nazbyt.

Potřebovala jsem se prostě jen z tohoto vypsat. Pořád si říkám - to je jen takové období, jednou příjde doba, kdy se ode mě děti trochu více oprostí, už nebudu takový nevolník a třeba ty volné večery přijdou. Otázka je, jak je využiju. Jestli to bude blogování nebo spíš čtení, pokec s kámoškou nebo spinning.

Mějte se a užívejte osobní svobody ... a ode dneška už jen tři týdny do Vánoc, jupí :-)


10 komentářů:

  1. Evi, naprosto Ti rozumím! Mám to podobně, nápadů na články, hlavně vánoční je tuna, ale realizaci a už vůbec focení za denního světla a sepsání do článku dokud jsem ještě příčetná... to prostě nestíhám. A to mám děti jen dvě :-) a práci. Taky jsem za celej listopad skoro nic nevydala a ani teď to růžově nevidím. Holky mě nenechají, buď se o něco přetahujou, nebo rovnou rvou. Starší chodí žalovat slovně, mladší reaguje kvičením, pískáním a skučením, chodí za mnou s nataženýma ručkama a chce politovat, protože jí ségra nechce půjčit legového panáčka/céčka/puzzle/nůžky atd dosaď si libovolnou nebezpečnou hračku :-)
    Asi už si dlouho zdravý rozum neuchovám. ALE pořád si opakuju - to je jen takové období, to je jen takové období, to je jen takové období. Já se úplně vidím, jak sedím v Bohnicích v polstrované místnosti, kolíbám se dopředu dozadu a mumlám si, to je jen takové období :-)

    OdpovědětVymazat
  2. drzim prsty a rozumiem, deti a "realny" svet za to stoja, blog pocka, deti nie...drzte sa!

    OdpovědětVymazat
  3. Naozaj chápem a verím, ze si nájdeš viac času. Ja mám teraz zápočtové a predskuškové obdobie a ani ja vôbec nestíham :(

    Pozývam teba aj tvojich čitateľov na adventnú GIVEAWAY

    OdpovědětVymazat
  4. Uplne ta chápem. Ja mám iba jedno dieťa, no cez den už k počítaču nesadám vobec. Hráme sa spolu, chodime na vychádzky, upratujem, varim, pečiem... a ked cez den spi, tak si radšej prečítam nejaku knihu, alebo niečo nafotim. Blogu sa venujem az večer po 19:00 ked zaspi, veru u nás to tak zatial funguje, že večer a v noci spi a ja sa tak ožem venovat nejakým svojim zálubam. Každopádne nechala by som na tvojom mieste tomu volný priebeh. Možno má najmenšia len teraz také obdobie, o chvilu vyrastie, zmeni sa, zahra sa sama, času bude trošku viacej... Mne by bolo tiež luto zanechať 3 roky času, ktorý som venovala blogu, takže držím palce, aby ta to napriek nedostatku času neomrzelo. A aj občasný článok je lepší ako žiadny článok.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dekuju za pozvzbuzení :) Byly časy, jeste se dvěmi dětmi, kdy taky vecer usinaly brzy, ale ted jak jsou větší, tak se to zvrtlo. Možna až přijde škola a nebudou spát ve skolce, budou vecer unavenejsi. Optimismus me stále neopouští :) užívej čas s drobeckem :)

      Vymazat
  5. Už i ty? :)) Cítím to v posledních dnech podobně (však víš) a to mám jen jedno dítě. Jenže takové, které nechce skoro vůbec pořádně spát, stále se budí...je tam až hrozivá pravidelnost 45 minut vzbuzení, kdy vždy trvá i 10-15 min. než se od ní vůbec dostanu pryč a za chvilku jdu na zpět :-/ V takových podmínkách se nedá fungovat, natož blogovat :D
    ...a dovedu si představit, že mít to "na třetí", tak mi pomůže asi jen láhev vína a dobrá kniha...někde v tichém koutě :D
    Proto tě prosím! pokračuj v psaní! :) I když nekomentuju, tak čtu VŠE co napíšeš :) Na kompletku :) A jak píšeš i ty mě "piš když máš chuť" ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Nám před pár měsíci do rodiny přibylo třetí dítko, takže času taky ubylo. Ale zase si říkám, že aby se člověk nezbláznil, a nebyl jenom "máma", tak potřebuje čas na své koníčky. A tím psaní blogu určitě je :) Já to dělám tak, že se snažím (kdykoliv to samozřejmě jde) vyhnat manžela s dětmi ven, i kdyby to mělo být jen napůl hodiny, a sednu si k počítači a píšu. Člověka to samozřejmě svádí, aby tuhle porovnal hračky, tuhle smetl ze stolu drobečky, ale ty počkají, až budu mít čas na úklid. Ten pro sebe si nesmím nechat utéct (protože jak jste psala v nedávném příspěvku, je to ošemetná veličina ;)) A navíc - spokojená matka, spokojená rodina! :)
    Takže držím pěsti do dalšího psaní a hezký Advent!
    PS: k zachycení myšlenek před spaním mi pomáhá nahrávání do mobilu :)
    www.adinajustina.blogspot.ch

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...