Jak mě děti přinutily naskočit na ekologickou vlnu

Asi jsem nikdy nebyla typ "po mně potopa", když mě po přistěhování do Brna šokovalo, že se tady netřídí plasty, ale přiznám se, že jsem nad životním prostředím, složením kosmetiky a potravin nijak detailně nedumala. Až do jisté doby.

A teď sledujte ten vývoj!

Moje malé velké důvody přemýšlet, co kupujeme, čím se krmíme, mažeme a co vyhazujeme.

Při čekání na velký třesk (rozuměj porod) jsem žehlila dupačky, přemítala, co si s tím drobným stvořením vlastně počnu a mimo jiné přišla na řadu i nezajímavá otázka "Do čeho budu ten malý zadeček přebalovat?" Zmasírovaná okolím a reklamou moje ruka zalovila automaticky v regálu s jednorázovkami. Záhy jsem zjistila, že jsem pořídila igelit s vatou napumpovanou chemickým gelem, který smrdí jako ropa. Taky představa, že po mém děcku zůstane tuna odpadu, se mi zdála jakási podivná. Měkká prdelka se tedy začala balit do měkkých bavlněných a bambusových látkových plenek. Dělá se s nimi skoro jako s jednorázovkama, s tím rozdílem, že se nehází do koše, ale do pračky. A světe div se, nežehlí se.

"A v čem to budu prát?" jsem taky řešila. Klasické prášky se nedoporučují ani na praní dětského oblečení. Prací gely pro děti se mi zdály pořád dost chemické, takže jsem pořídila mýdlové ořechy a prací gely značky Yellow&Blue a Ulrich, které jsou v přírodě snadno rozložitelné. Dokonce jsem se vybičovala a vyrobila vlastní prášek z pracího mýdla a sody, který opravdu pere.

Mému bystrému oku neušlo, že existují i eko čističe. Takže jsem logicky došla k úvaze "Když už peru ekologicky, nebudu přece čistit chemicky!" Objevily se u nás tedy nádobky s čistícími prostředky, které nejdou ani proti zdraví, ani proti přírodě. Taky jsem přišla na to, že se dá hodně umýt jen vodou a utěrkou z mikrovlákna. A opět jsem se odvážně pustila do DIY a několik čističů, třeba na vodní kámen, jsem spíchla sama doma. Pokud na to máte taky chuť, kupu receptů, i na domácí kosmetiku, najdete na webu www.home-made.cz.

Další metou byla kosmetika. Dočetla jsem se, že kůže miminka je jemná, nemá vytvořenou hroší ochrannou vrstvu a vstřebává do sebe všechno jako sliznice. "Tak to nemůžu mazat nějakými syntetickými drijáky!" A tak jsem objevila přírodní dětskou bio kosmetiku (např. Eone, Saloos nebo Weleda) a začala jsem dávat přednost přírodním kosmetickým přípravkům i u sebe. I když si pořád kupuju i tu klasickou, přírodní je prostě mému srdci a kůži mnohem blíž.

Změna se dotkla i našeho stravování. "Čím to moje dítě nakrmím?" První lžičky se nesly v duchu bio. My dospělí jsme se začli vyhýbat polotovarům, potravinám se zvýrazňovači chuti, zahušťovadly a všemožnými éčky. Teď dáváme přednost českým výrobků, na kvalitních potravinách nešetříme a kupujeme jen tolik, kolik sníme.

Pak přišlo období her. Snažili jsme se nezavalit se hračkami a kupovat výrobky dřevěné nebo ty z kvalitních plastů, jako je třeba Lego, které vydrží do další generace. Ale dostávaly se k nám, jako dobře míněné dárky, hračky, které jsou ve skutečnosti dost děsivé. Třeba jako to autíčko minule. Rozpadalo se, už když se na něj člověk podíval a smrdělo formaldehydem na sto honů. "A s tím si mají děti opravdu hrát?" Cesta autíčka k nám byla velmi dlouhá, chudák jelo až z daleké Číny, ale moc dlouho se u nás neohřálo, poslala jsem ho na další cestu v popelářském voze. A kdyby se v Brně odpad nespaloval, leželo by na skládce a vsakovalo by se do spodních vod ještě stovku let.

Postupem času z našeho života začaly mizet výrobky na jedno použití. Začalo to už zmíněnými plenkami, jednorázové přebalovací podložky se u nás taky neujaly, vlhčené ubrousky jen na cesty, na nákupy máme látkové ekotašky, igelitové sáčky při kupování zeleniny a ovoce nahradily látkové síťky, balenou vodu nekupujeme vůbec, na cesty plníme Zdravou lahev a já mám dokonce menstruační kalíšek. Jen na praní látkových menstruačních vložek jsem zatím odvahu nenašla :-)

"V jakém světě budou žít?" přemýšlím pokaždé, když mě zastihnou zprávy o plovoucím kontinentu z odpadků v Tichém oceánu, velkém jako Evropa, o průmyslovém znečištění v Číně a v Indii, o zvyšujícím se výskytu rakovinových nádorů u nás nebo o nárustu emisí uhlíku. Tohle všechno mě docela děsí a bude to horší a horší, pokud nezačneme přemýšlet o vlivu našeho chování na přírodu, nepřestaneme nakupovat více, než sami dokážeme spotřebovat,  bude nám jedno, co vypouštíme do vody a do vzduchu a nezačneme se zajímat, kde končí naše odpadky.  

A proč to tady vlastně píšu?  Zapojila jsem se do projektu LOHAS blogger roku 2014, který má za cíl dostat do povědomí téma udržitelného životního stylu a to je příležitost se o své názory podělit a taky se o mě v tomto článku můžete zase dozvědět něco víc. Projektu se účastní 30 blogerek, které publikují svůj originální článek mezi 21. 3. - 20. 4. 2014. Články si můžete prohlédnout na FB magazínu LOHAS. Třeštničkou na dortu tohoto projektu je soutěž o tři balíčky produktů značek, které projekt podpořily (viz. foto dole) a jejichž produkce se nese právě v duchu udržitelného životního stylu. První a druhé místo bude vybírat porota a pro výherce třetí ceny se bude od 20. 4. hlasovat na Facebooku.

A co přesně znamená LOHAS? Je to zkratka z Lifestyle of Health and Sustainability - zdravý a udržitelný životní styl. Jde o hnutí lidí a firem, pro které je udržitelný životní styl zásadní. Poselství LOHAS mluví za vše: „Žijte zdravě, užívejte s mírou, myslete na planetu a na lidi. Buďte upřímní k sobě i svému okolí, žijte na rovinu a natolik udržitelně, abyste se za své jednání nemuseli stydět. Přemýšlejte nad vším, co děláte, co doma jíte, jaký odpad za sebou zanecháváte, v čem perete, čím jezdíte, jak mluvíte s lidmi a co předáváte vašim dětem. ŽIJTE LOHAS!"

Značky, které věnovaly výhry do soutěže.

Co vy a udržitelný životní styl, přírodní produkty, eko výrobky a starost o životní prostředí? Taky jdete tímto směrem nebo vás tahle cesta zatím míjí? Jak se vám zamlouvá LOHAS?