Zapíchnutá rybí kost a další mé vánoční zvyky + přání

Vánoce. Jsou tady už za pár dní. Přemohla jsem svou tradiční vánoční prokrastinace a jsem připravena. Přiblížím vám, jak budou moje sváteční dny vypadat.

Mým velkým vánočním tématem jsou kapři. Když jsem byla malá, plavali ve vaně tři kousky - Pankrác, Servác a Bonifác. Taťka s dědou z nich zkušeně nakrájeli řízky a já se ségrou jsme si hrály s jejich dušičkama a v umyvadle je pouštěly jako lodičky. Teď bych se toho ani nedotkla. No nic. Smaženého kapra jsem nejedla a vždy mě rozčilovalo, jak dospělí u stolu opatrně a pomalu jedí a zdržují od rozbalování dárků. Změna nastala, když jsem potkala mého muže - bývalého rybáře. Ten se mi snaží servírovat ty nejméně kostnaté kousky a vysvětlovat, jak se kostem vyhnout. Všechno marné. Nedokážu jíst a nemluvit, takže se mi kůstka pokaždé někam zapíchne. Třeba jako minulé Vánoce. Sedíme u slavnostního stolu, klidně jíme a tiše hrají koledy. Já najednou vyskočím, mám smrt v očích a s rukou zabořenou v krku začnu nad dřezem hlasitě dávit. Po úspěšném boji způsobně usedám a tvářím se, jako že nic.

Takhle to u nás o Vánocích nevypadá, ale je to hezké.

Na Štědrý den se nepostím, protože bych do večeře nemusela přežít. Nebo by nemuseli přežít lidi okolo. Protože když jsem hladová, můžu být nebezpečná. Takže nějaký lehký oběd musí být. Štědrovečerní večeři chystáme společně s mým mužem. Tedy popravdě - on toho dělá víc, mnohem víc. Já spíš jen tak poletuju a vytvářím vánoční náladu, hlídám, aby děti nezlikvidovaly nazdobený stromeček, byly hodné a nenaštvaly Ježíška. Mezi pátou a šestou večeříme. Jíme hrachovou polívku s opečeným nakrájeným rohlíkem, smaženého kapra a můj milovaný bramborový salát. Připíjíme vínem. Na stole hoří svíčka a stůl je krásně vyzdobený. Pod talíře dáváme mince, aby se nás peníze držely.

Po večeři otevřeme balkónové dveře a jdeme se schovat do koupelny, aby mohl Ježíšek v klidu nakládat dárky. Jako první se půjde podívat tatínek a zjistí, že ještě nic. Pak půjdu já, šoupnu balíčky pod stromek, ale řeknu, že pořád nic. Pak půjdeme všichni a tradá, je to tam! Může se rozbalovat. Později večer si vychutnám pohádku. Jako děti jsme se chodívali po dárcích s mamkou a babičkou večer projít ven. To se mi moc líbilo a do budoucna bych chtěla, až budou moje děti větší, tento zvyk obnovit.

První svátek vánoční si ještě užijem doma a pak vyrážíme na tour po rodinách. Tam nás čekají další dárky a cukroví.

Jsem asi už rarita, ale posílám vánoční pohledy. Měla jsem ráda, když se psaly vánoční SMS. Celý den pípal mobil. Současné gratulace na Facebooku už nejsou to pravé.