neděle 22. prosince 2013

Zapíchnutá rybí kost a další mé vánoční zvyky + přání

Vánoce. Jsou tady už za pár dní. Přemohla jsem svou tradiční vánoční prokrastinace a jsem připravena. Přiblížím vám, jak budou moje sváteční dny vypadat.

Mým velkým vánočním tématem jsou kapři. Když jsem byla malá, plavali ve vaně tři kousky - Pankrác, Servác a Bonifác. Taťka s dědou z nich zkušeně nakrájeli řízky a já se ségrou jsme si hrály s jejich dušičkama a v umyvadle je pouštěly jako lodičky. Teď bych se toho ani nedotkla. No nic. Smaženého kapra jsem nejedla a vždy mě rozčilovalo, jak dospělí u stolu opatrně a pomalu jedí a zdržují od rozbalování dárků. Změna nastala, když jsem potkala mého muže - bývalého rybáře. Ten se mi snaží servírovat ty nejméně kostnaté kousky a vysvětlovat, jak se kostem vyhnout. Všechno marné. Nedokážu jíst a nemluvit, takže se mi kůstka pokaždé někam zapíchne. Třeba jako minulé Vánoce. Sedíme u slavnostního stolu, klidně jíme a tiše hrají koledy. Já najednou vyskočím, mám smrt v očích a s rukou zabořenou v krku začnu nad dřezem hlasitě dávit. Po úspěšném boji způsobně usedám a tvářím se, jako že nic.

Takhle to u nás o Vánocích nevypadá, ale je to hezké.

Na Štědrý den se nepostím, protože bych do večeře nemusela přežít. Nebo by nemuseli přežít lidi okolo. Protože když jsem hladová, můžu být nebezpečná. Takže nějaký lehký oběd musí být. Štědrovečerní večeři chystáme společně s mým mužem. Tedy popravdě - on toho dělá víc, mnohem víc. Já spíš jen tak poletuju a vytvářím vánoční náladu, hlídám, aby děti nezlikvidovaly nazdobený stromeček, byly hodné a nenaštvaly Ježíška. Mezi pátou a šestou večeříme. Jíme hrachovou polívku s opečeným nakrájeným rohlíkem, smaženého kapra a můj milovaný bramborový salát. Připíjíme vínem. Na stole hoří svíčka a stůl je krásně vyzdobený. Pod talíře dáváme mince, aby se nás peníze držely.

Po večeři otevřeme balkónové dveře a jdeme se schovat do koupelny, aby mohl Ježíšek v klidu nakládat dárky. Jako první se půjde podívat tatínek a zjistí, že ještě nic. Pak půjdu já, šoupnu balíčky pod stromek, ale řeknu, že pořád nic. Pak půjdeme všichni a tradá, je to tam! Může se rozbalovat. Později večer si vychutnám pohádku. Jako děti jsme se chodívali po dárcích s mamkou a babičkou večer projít ven. To se mi moc líbilo a do budoucna bych chtěla, až budou moje děti větší, tento zvyk obnovit.

První svátek vánoční si ještě užijem doma a pak vyrážíme na tour po rodinách. Tam nás čekají další dárky a cukroví.

Jsem asi už rarita, ale posílám vánoční pohledy. Měla jsem ráda, když se psaly vánoční SMS. Celý den pípal mobil. Současné gratulace na Facebooku už nejsou to pravé.




3 komentáře:

  1. Představa, jak jsi s rukou zabořenou v krku nad dřezem a dávíš se, je děsivá. Ale jinak to vše vypadá velmi idylicky. To my jsme schopni se pohádat i na Štědrý den :/ Krásné svátky i tobě.

    OdpovědětVymazat
  2. Evi, krásné svátky celé tvojí rodince. To jsi mi zase připomněla něco z dětství, my jsme se segrou taky jedly nejrůznější "dobroty" které bych dnes nepozřela ani náhodou, např. mozek z králíka. A na ty dušičky si taky pamatuju. My jsme jako děti taky mívaly živého kapra ve vaně, ale v této tradici nepokračuju. Jedna z prvních otázek, které mi můj budoucí manžel položil, byla jestli jím na Vánoce kapra (začátkem září), odpověděla jsem kladně a tak jsem prošla:) Jinak to u nás probíhá obdobně, jen my jíme tradičně houbovou polévku, kterou miluju. A s tou metodou jak na dárky/Ježíška jsi mě inspirovala, to je pěkné, zavedu.

    OdpovědětVymazat
  3. to je moc hezké :) kéž by Vánoce vypadaly vždycky přesně takhle, jak mají, bez všeho toho (před)vánočního stresu a hořekování nad utracenými penězmi a nad materialismem.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...