Jak jsem ve Vídni nenasála vánoční atmosféru a šlo mi téměř o život

Co vy a adventní turistika? Vyrážíte na zahraniční vánoční trhy? Já se chystám v sobotu do Bratislavy. Minulý rok jsem navštívila Vídeň, která ve mě zanechala opravdu silné zážitky. I když ne úplně vánoční. 

Ten den bylo venku asi deset pod nulou. I přes to byl cíl jasný, užít si dámskou, lépe řečeno babskou, jízdu a ve Vídni se pořádně vánočně naladit. Dojely jsme autobusem k Prateru a metrem jsme se dopravily do centra. První kroky vedly na nákupní třídu Mariahilfer Strasse. Mimopražské by mohlo zajímat, že je tam obchod s voňavou a ručně vyráběnou kosmetikou Lush. Cestou k Hofburgu jsme pozdravily Marii Terezii a na ulici Kohlmarkt už jsme zase prohlížely obchody, jako je Chanel, Luis Vuitton nebo Gucci. Ve vyhlášené kavárně Demel nebylo místo, což byla předzvěst toho, co se bude dít dál. Na Kohlmarkt navazuje třída Graben, která je také plná obchodů. Vede na menší náměstí, nad kterým se tyčí kostel St. Stephan. Vešly jsme dovnitř nasát trochu toho duchovna, ale dostalo se nám něčeho úplně jihého. Uvnitř bylo tolik lidí a další přibývali a přibývali, až se nedalo pohnout. Nic nezkazí vánoční náladu tak, jako když se vám někdo cizí drsně lepí v chrámu páně na prdel. Ale kdyby jen to, vy se lepíte taky, protože vám nic jiného nezbývá, dav je silnější. Když nás to vyplivlo ven, připadaly jsme si jako novorozeně, které se právě prodralo porodním kanálem na světlo boží.

Otřepaly jsme se z šoku a přes Kärntner Strasse, kde je hodně obchodů se suvenýry i oblečením, jsme se vydaly k vánočnímu trhu u radnice. Ve stáncích se dají sehnat krásné vánoční dekorace a zajímavé zboží, ale my jsme všechno viděly spíš z povzdálí, protože přes davy lidí se nebylo možné nikam dostat. Největší tlačenice byly u stánků s jídlem. Chvílema se zdálo, jako by mělo jít o poslední sousto v životě. Jediné, co jsme vybojovaly, byl punč. A to už se začalo pomalu smrákat, výzdoba sice krásně zářila, ale co z toho, když teplota poklesla snad na minus dvacet a začaly zamrzat i oči. Bylo jasné, že se musíme někde zahřát.

Vyrazily jsme opět směr Hofburg a hledaly kavárnu. Všude plno. Už začalo jít do tuhého a to doslovně. Zastavily jsme se u krásné historické kavárny Cafe central. Taky byla plná, ale už to dál nešlo. Musely jsme čekat ve frontě na místa. Stála jsem na těch promrzlých nohách a zmrzlýma očima jsem se dívala, na lidi, jak pohodlně sedí u stolečků, zvedají šálek kávy pomalu, ale opravdu velmi pomalu k ústům a pomalu, ale velmi pomalu, usrkávají teplý nápoj. A opět pomalu, ale velmi pomalu pokládají hrníček na stůl a šťastně se při tom usmívají. "Pijte to rychle, vy hajzlové, nejste tady sami!" chtělo se mi křičet. Ale jen jsem dál tiše stála. Jsem přece slušná a byly Vánoce a taky jsem měla zamrzlou pusu.

Po této zkušenosti bych se do Vídně vydala už jen ve všední den. Snad bude Bratislava příznivější a nikdo se tam na mě nebude tlačit a nebudu se muset rvát o jídlo.

Takže co vy a vánoční trhy?