Luhačovice - místo kde se zastavil čas

Jak jsem slíbila, je tady článek o druhé části mé krátké dovolenky. Z hotelu Horal v Beskydech jsme se přesunuli do lázeňského města Luhačovic. Můj muž trávil dny prací, ale já jsem si mohla užívat!

Když jsem se dozvěděla, že můžu mého muže doprovázet do Luhačovic, byla jsem nadšená. Tohle městečko prostě miluju. Jako dítě jsem tam jezdívala s rodičema na výlety a víceméně je to tam pořád stejné. Při návštěvě tohoto místa mě vždy zaplaví pocit pohody a nostalgie. Luhačovice mají svou vlastní nenapodobitelnou originalitu. První zmínky o léčivých pramenech spadají až někam do 17. století, ale nejhezčí budovy a hlavní podoba lázní začala vznikat začátkem 20. století a za první republiky. Luhačovice "zdobí" i několik komunistických staveb. Celkový dojem bych nazvala jako prvorepublikově-komunistické retro, které se už nikdy nezmění. A to je dobře, mít možnost se v této uspěchané době tak trochu zastavit v čase.

Sachr a latté v kavárně Myslivna; lázenský outfit v hotelovém pokoji

Do Luhačovic jsme dorazili v úterý v podvečer a odjížděli ve čtvrtek odpoledne. Můj plán na celou dobu byl jasný a jednoduchý - posedávat po kavárnách, číst na lavičkách, brouzdat po obchodech, ochutnávat lázeňské oplatky, napájet se léčivými prameny a jen tak se poflakovat. A musím se pochválit, že jsem plán splnila ve všech bodech.

První večer jsem vzala mého muže na krátkou obhlídku hlavních luhačovických pamětihodností. Už jsem tam strávila několik víkendů, mám to tam projité křížem krážem, takže se považuju tak trochu za znalce:-) I když by můj muž raději létal někde na padáku, trpělivě a se zájmem poslouchal můj nadšený výklad a pak jsme tu dávku informací šli zajíst a zapít do restaurace Racek. Mají velký výběr vín, dobré jídlo, personál je velmi příjemný a prostředí je opravdu stylové. Dala jsem si penne s kuřecím, špenátem a smetanovou omáčkou a můj muž si pochutnal na restovaných husích játrech s hranolkama. Teď v srpnu se tam každý večer od sedmi večer tancuje. V Luhačovicích se tančí na hodně místech, tak pokud se rádi vlníte v rytmu hudby, určitě si přijdete na své.

Pramen Dr. Štastného; budova Vincentky; Ottovka

První den dopoledne jsem měla v plánu projít obchody, nakoupit zásobu lázeňských oplatek, nějaké dárky a všechny úlovky si pak zanést zpátky na hotel. Koupila jsem plno drobností, ale z oblečení bych si pro sebe nevybrala. Obchody jsou buď vietnamské nebo nabízející až teatrální eleganci, v podstatě nic mezi tím. A když už se mi něco líbilo, tak to bylo třikrát dražší, než podobná věc někde C&A nebo H&M.

Odpoledne jsem vyhradila pouze procházkám, objevování dosud neznámých krás Luhačovic a odpočinku. Počasí mi naštěstí přálo, takže jsem se mohla procházet krásným parkem, popíjet minerálky, sedět na lavičce a číst si časopis. Samozřejmě jsem si v kavárně dala kávu a zákusek, za celou dobu třikrát. Můžu doporučit cukrárnu na Náměstí 25. října. Vypadá sice spíš obyčejně, ale stačí jeden pohled na nabídků dortů a nejde odolat.

V Luhačovicích vždy znovu a znovu obdivuju historické hotely. Nejkrásnější je podle mě Jurkovičův dům, který má čtyři hvězdičky a stojí přímo na Lázeňském náměstí. Patří k těm nejdražším v Luhačovicích. A protože jsem v něm byla už dvakrát ubytovaná, tak můžu potvrdit, že oprávněně. Uvnitř hotelu je bazén s vířivkou a v hotelu se provádějí lázeňské procedury. Pokoje a celý interiér hotelu je vyveden v tomto zajímavém lidovém stylu, který je typický pro celé město. 

Zleva: hotel Palace; Společenský dům; hotel Jestřábí; hotel Dům Bedřicha Smetany

Další mou hotelovou láskou je hotel Palace, který je taky čtyřhvězdičkový. Úplně z něj dýchá atmosféra první republiky. Jednou jsem v něm byla na víkend a moc se mi tam líbilo. Nabízí taky lázeňské procedury. 

Hotel Společenský dům je taky přímo na Lázeňském náměstí. Konají se v něm různé kulturní akce. Ubytovaná jsem v něm nikdy nebyla, protože mám ráda koupelnu a záchod přímo na pokoji a pokoje v tomto hotelu jsou bez příslušenství. Ale až budu chtít zažít opravdový návrat do starých časů, tak si tam pokoj zamluvím.

V hotelu Jestřábí, který je na konci lázeňského parku, jsem byla taky jednou krátce ubytovaná. Patří opět do skupiny těch dražších, ale řekla bych, že z venku vypadá lepší, než ve skutečnosti je. Nezaujal mě a už bych v něm znovu ubytovaná být nemusela.

Dalším hotelem z Lázeňského parku je Dům Bedřicha Smetany, který se mi moc líbí a pevně doufám, že v něm někdy pár nocí pobydu.

Tak jsem vám ukázala, jaké jsou v Luhačovicích krásné hotely a můžu jen suše konstatovat, že my jsme tentokrát bydleli v tomhle. Hotel Krystal se nachází na hlavní Masarykově ulici, kde je plno obchodů a to byl taky jeden z důvodů, proč jsme si ho vybrali. Na webových stránkách vypadal docela dobře. Skutečnost pak byla ale už o něco horší. Recepce nám připomínala bar druhé cenové kategorie. Personál také nebyl zrovna profesionální, restaurace měla mírně zatuchlý odér a ke snídani podávali hnusný džus - asi z prášku. Ale pokoj byl pěkný, čistý a útulný. V koupelně jsme měli dokonce vanu. Hotel má v nabídce služeb wellness centrum, ale vše se musí objednávat alespoň den předem. Jedna sauna a whirpoolka podle mě není wellness. Možná jen tak naoko. Celkově na mě hotel zapůsobil tak, že se divím, kde vzal všechny ty čtyři hvězdičky. Já bych mu jednu nelítostně sloupla, když jej srovnám třeba s Jurkovičovým domem nebo Palacem, které mají taky čtyři hvězdy. Myslím, že za tu cenu se dá v Luhačovicích najít lepší ubytování. Takže - never ever.

A poslední, co vám z mé luhačovické dovči ukážu, je obraz, do kterého jsem se úplně zamilovala. Má název Romance a autorem je ruský malíř Leonid Pronchenko. Zatím jsem nesehnala sponzora, takže pokud máte volných 28 800 Kč, tak mi jej můžete koupit:-)

Druhý a poslední den už jsem měla vše prohlédnuté a skoro jsem nevěděla, kam se vrtnout. Nejsem zvyklá mít takové kvantum volného času. Řeknu vám, není to lehké, strávit volný den nějak smysluplně, aby člověk neměl pocit, že se propadne v časoprostoru. I to, že celé dny můj můž pracoval a já byla sama, mi až tak úplně neprospívalo. Já jsem totiž typický sdílecí typ a když něco neprožiju s někým, jako by to skoro ani nebylo. Naštěstí jsem mu pak večer mohla popsat každý svůj krok. Kdybych tam měla být týden sama, tak buď začnu trpět samomluvou nebo oslovuju náhodné kolemjdoucí. Nebo bych si třetí den zvykla a začala si tu samotu užívat? Kdo ví. Každopádně je skvělé občas vyrazit někam pryč od každodenního stereotypu. S takovými dovolenkovými vsuvkami se pak ty všední dny lépe zvládají.

Taky si občas dopřáváte krátké dovolené a výlety? A jak se vám líbí Luhačovice?