úterý 12. srpna 2014

Můj život s břichem

Čtu články od Zuzky, ve kterých popisuje své těhotenství týden po týdnu a řekla jsem si, že taky musím něco sepsat. Ale nečekejte žádné romantické chystání výbavičky a klidné čekání na porod.

Tak čím bych začala. Asi tím nejzřetelnějším, což je moje břicho. Je fakt velké. Tak velké, že si lidi myslí, že každou chvíli porodím. Přitom mám čas ještě do konce října. Břicho mi překáží, špatně se mi ohýbá a předklání, takže bych nejraději všechny činnosti, které se musí dělat v metru nad zemí, úplně vynechala. Problém je v tom, že většina věcí se odehrává právě v tom metru - dvě malé děti, hračky poházené po zemi, drobky ... Potíž je i s údržbou spodní poloviny těla. Některé části můžu vidět už jen se zrcátkem. Raději nebudu rozebírat, jak to dopadlo, když jsem požádala o úpravu manžela. Na kontrole u gynekologa jsem se hambou málem propadla. Mazlení s dětmi taky není nic moc, připomíná spíš zápas, ve kterém se bráním před útočníky. Překulit se v noci z jednoho boku na druhý dá taky zabrat, takže celkově vzato, moje velké břicho vyhovuje jen miminku, které si v něm udělalo perfektní fotbalové hřiště.

Když se trochu předkloním, vidím si na špičky:-)
Jak už jsem psala, do porodu je ještě času dost, ale už se mi začíná ozývat špatné svědomí kvůli výbavičce. Až na pár maličkostí mám asi všechno, jen je potřeba to vyštrachat z úkrytů, vyprat a vyžehlit. Abych zahnala dotěrné myšlenky, začala jsem pomalu pořizovat věci potřebné do porodnice. Koupila jsem poporodní kalhotky a jupí, už mám hned lepší pocit:-)

Kapitola sama pro sebe je výběr jména. Vypadá to tak, že jméno budeme vybírat až v porodnici. Miminko se narodí, podíváme se na něj a zajásáme: "To je přece Zuzanka!" Pořád jen rozšiřuju seznam a ani jedno jméno není to jediné pravé. Manželovi výběr jména problém nedělá. Tak jako v předchozích případech, má i teď celkem jasno - Karolína. Já se zmítám mezi Anetou, Elen, Ditou, Emou, Valentýnou, Tinou, Laurou a nevím čím ještě. Jak tohle dopadne?

Občas mám stavy a stahy, jako by to už mělo přijít. Podle doktora je ale vše v pohodě, takže co blbnu. Minule mě docela naštval. Prý moc rychle přibírám. Což je podle mě nesmysl. I když se ráda najím a včera v zrcadle jsem si všimla, že mám zadek už trochu jako Kim Kardashian (jen bohužel o dost povislejší), pohybu mám až moc. To třeba jako před pár dny, kdy jsem sprintovala přes celé náměstí a u toho řvala "Stůj, stůj!" (Ty tříleté děti už umí děsně rychle pelášit a jsou pořádně tvrdohlavé). Prostě asi osm kilo nahoře, což je v normě. Chybí mi můj brněnský doktor, bůů.

Zdá se mi, že já sama se začínám měnit na miminko. Několikrát za den bych si nejraději poležela v měkkých peřinkách (Bohužel nejmladší členové rodiny pro tohle nemají vůbec pochopení.) Večer chodím spát z celé rodiny jako první, klidně i v osm. Oblíkám se najraději do něčeho pohodlného, volného a světlého. Vadí mi hlučno a zakouřeno. Mám ráda, když mě někdo pochová a taky si občas pobrečím. No snad to nedotáhnu až k plínkám.

A to je tak vše. Ještě můžete čekat článek na porodní téma. Vyštrachala jsem zajímavou retro knížku o těhle věcech, ve které se řeší i můj obávaný příliš rychlý porod - pokud k tomu dojde někde v lese na procházce, pupeční šňůra se prý nemá přetínat kamenem. Tak jsem hned klidnější, že to vím. A taky vám ukážu jeden obrázek, který znázorňuje skutečnou podobu porodu.:-)

Tímto zdravím všechny těhotné! Netěhotné taky, ale míň, protože jim teď závidím, že si můžou poležet na břiše;-)


20 komentářů:

  1. Evi, ty jsi ženská podle mého gusta :-)
    Jak já Ti rozumím. Mám taky mega velké břicho, lidi se nad tím pozastavujou a jsem celá taková kulatá. Začínám opět připomínat nafukovací zvířátko z pouti. Doufám, že se po porodu zase vyfouknu...

    Udržba dolního sektoru me pobavila, protože jsem totéž řesila dnes ráno před návševou gynekoložky. Vůbec nevím, co jsem si tam tou žiletkou vytvářela, nevidím totiž prakticky nic. Manžel slyšel moje láteření z koupelny, přišel se na mě podívat a když jsem ho zasvětila do problematiky, pravil:"Hani, víš jakej je rozdíl mezi hajným a hajnou? ....Že hajnej si nevidí přes fousy na břicho, zatímco hajná si nevidí přes břicho na fousy."

    Skoro bych to označila za myšlenku dne :-)

    kdyzmamchut

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tvůj manžel pobavil:-)) To fakt sedí:-)) Užívej těhotenství:)

      Smazat
  2. Jsem pro Anetu :))) článek mě moc pobavil.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda:) Dokonce vím význam toho jména - milostiplná:) Osobně znám jednu Anetu, a je to skvělá holka, takže je mi i to jméno sympatické.

      Smazat
  3. Hezky jsi to napsala, výstižně a vtipně. Žádné zbytečné kecy kolem, z toho psaní je vidět, že jsi několikanásobná matka a některé věci tě už nevyvedou z konceptu. Přeji - v rámci možností - příjemné a také hlavně bezproblémové pokračování těhotenství!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. No ono ještě může přijít něco, co mě vyvede:)

      Smazat
  4. Ty jo, vzhledem k tomu, že bych taky chtěla v dohledné době miminko, tak mě tento článek až trošku vyděsil :) Ale k tomuto se musíme stavět čelem, takže díky za hezké sepsání! :D

    Sororessa

    A.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A to jsem tam nic, co by vzbuzovalo hrůzu a děs schválně nepsala:-)))

      Smazat
    2. To jen asi bude tím, že mě to všechno teprve čeká :))

      Smazat
  5. Lámala jsem se smíchy :D Skvěle sepsané, sice nemám žádné zkušenosti v tomto směru, ale baví mě o tom číst.

    OdpovědětSmazat
  6. Ja ked budem mať dcéru bude to Viktória alebo Markétka :) ale z tvojho výberu sa mi Anetka moc páči :)

    OdpovědětSmazat
  7. Tak to já při prvním těhotenství spala na břiše ještě v pátém měsíci bez problémů :D U druhého už jsem měla smůlu, tam to břicho rostlo a rostlo. Moc rychle přibíráš? To jse mještě neslyšela teda :D Mně doktor naopak říkal, že je divné, že vůbec nepřibírám ještě před šestým měsícem a nakonec jsme to dohnaly jako nic :D Ale pomalu se to blíží, tak už bříško snad tolik neporoste a do dveří se stále vejdete :D Já ráda prohlašovala, že jsem jako Kinder vajíčko. Kulatá s překvapením uvnitř :D
    Ema, Elen a Karolína jsou pěkná jména :) Mně se třeba líbí hrozně Anna, ale jak někdo řekne Aničko, Andulo, Aninko... tak to tedy fuj. Nesnáším tyhle zdrobněliny :D

    OdpovědětSmazat
  8. Za prvé - děkuji, že si mě zmínila a že čteš moje články :)
    Za druhé - 8 kilo a moc přibíráš? Já mám k dnešnímu dni +12,5 kila...uff, málem jsem ráno zkolabovala, když jsem stoupla na váhu. Min. týden to totiž bylo "jen" +11 kg :D
    Předposlední odstavec vše naprosto vystihuje ...já už znovu mám brečící stavy a taky potřebuju pohladit :D
    ...a údržba "dolních" partií...ehm, přesně tak zrcátko nebo manžel, ale i tak nějak nemám pocit, že je to tam vše tak, jak bývalo, přeci jen co si člověk sám neudělá.. :DD

    těším se na článek na porodní téma :)
    Držte se :))

    PS: ...já věděla, že to bude holčička ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Za prvé - není zač:)
      Za druhé - to máš taky ještě v normě. U prvního jsem přibrala celkem 20 kg a nakonec zase shodila, takže žádný stres:)
      Měj se a drž se co nejdéle 2v1!

      Smazat
  9. Závidím vlastní výběr jména. Mě to bylo teď zakázáno a budu si to vyčítat do konce života :===( Hlavně ty holčičí jména jsou u nás pasé.
    Já přibrala posledně snad 17kg, ale vypadala jsem prý na 8kg.
    Nevidím důvod se hanbou propadat. Myslím si, že to v těchto chvílích žádný gynekolog nečeká a navíc to před pár desítkami let nikdo nedělal vůbec. Jak máš starého doktora?
    Pochovat chci pořád a brečet mám pocit, že jsem někdy zapomněla. Před dětmi se to prý nemá a jindy není čas.

    OdpovědětSmazat
  10. Pěkný článek, i když mimi nečekám a nemám sviště , článek se mi líbil :)

    OdpovědětSmazat
  11. Evi, super fotka a článek, pobavil a vždycky se u tebe divím, co se dá s foťákem nafotit:) Viděla jsem tě, takže Kopec kecá, on bude spíš takový vtípálek...jména máš dobré, líbily by se i mě kromě toho prvního na A. Karolínka je také pěkná, ale já nejsem přes ty tuctový, což Karol je. Hlavně, že s ním budete nakonec spokojení vy. A tak jak to popisuješ, čili zvolání jména po narození to měla moje ségra, ale ta rodila v zahraničí, tam to mají pokrokovější v tomto směru. Moje Karinka se s faktem, že její nová sestřenice ještě nemá jméno, nemohla srovnat a tak jí jméno obratem vymyslela - Anička. Nakonec z toho byla Stella, ale Aničku už má vymyšlenou pro svoje miminko. Chlapeček bude Patriček (podle kamaráda ze školky).

    OdpovědětSmazat
  12. Super článek, pěkně jsem se pobavila. Děti zatím neplánuji a když to tak slyším a čtu, tak se mi do toho teprve nechce. Ale děti mám ráda, to zase jako jo. :)

    OdpovědětSmazat

Moc děkuji za komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...