Jak jsem brečela a další vzpomínky na studia

Před pár dny jsme si s manželem vyměňovali historky z vysoké a já jsem si uvědomila, že to bylo tento rok deset let, co jsem promovala. Moje studia byla občas krušná, ale teď už se tomu směju.

Na ekonomku v Ostravě jsem se dostala s odřenýma ušima na odvolání, lépe řečeno náhodou, ani nevím jak. Do školy jsem se těšila. Měla jsem pocit, jako by mi začínal nový lepší život. Já jsem byla vždy optimistka.

Vzpomínka slzavá

Moje nadšení zažilo těžký pád hned první den při první hodině matematiky. Probíraly se nějaké matice, jedničky a nuly létaly éterem a já jsem nechápala vůbec, ale vůbec nic. Ze školy jsem odcházela se slzami v očích a v hlavě mi zněla jediná otázka: "Co tady sakra dělám?"

Vzpomínka namachrovaná

Další studenou sprchu jsem schytala při první hodině ekonomie. Jako absolventka obchodní akademie jsem měla naivní pocit, že jsem ekonomický expert. Jaké překvapení, když byly všechny mé ekonomické znalosti vyčerpány během jedné jediné první hodiny.

Vzpomínka štěněcí

Celkově byl pro mě první ročník dost nepříjemný. Množství a rychlost učiva se oproti střední mnohonásobně zvýšilo, každodenní dojíždění hodinu tam hodinu zpátky, opakování zkoušek hned z několika předmětů, probrečené večery. No řeknu vám, nebýt rodičů, kteří vyhrožovali a slibovali všechno možné, když dokončím prvák, asi to vzdám. Motivace zabrala, zkouškové dopadlo dobře a doma se objevilo malé kokršpanělí štěňátko, která mají naši doteď.

Vzpomínka šprťácká

Další roky už to bylo jen lepší a lepší. Přišla jsem na to, jak se učit. Asi se mi i nějak rozeběhnul mozek nebo co, protože jsem začala všechno chápat a prostě mi to docela šlo. Do školy nebylo potřeba jezdit každý den. Předměty, které měly jen přednášky, jsem celý semestr flákala a naučila se všechno během jednoho týdne před zkouškou. Bohužel se mi takhle získané znalosti z hlavy během krátké doby vykoužily. Ale člověk nemůže vědět všechno, no ne.

Vzpomínka zoufalá

A pak to přišlo. Vyvrcholení pěti let učení. Diplomka a státnice. Psala a učila jsem se opravdu poctivě. Nebyla otázka, na kterou bych se nepřipravila. Přišel podvečer dne D. A přišel i spolužák na přátelskou návštěvu. Bohužel jsme začali rozebírat otázky a já jsem zjistila, že jednu umím jen z půlky. Jen půlka jedné otázky a rozhodila mě tak, jako bych neuměla vůbec nic. Najednou jsem se cítila jako před popravou. Lítala jsem mezi koupelnou a záchodem. Ráno se o mě pokoušely mdloby. Ale setřásla jsem tu mizerii, vydala jsem ze sebe maximum a bylo to v kapse! Oslavy mohly začít!

Vzpomínka nepochopená

Třešničkou na dortu byly promoce. Zbývalo jen dojít si pro diplom. Na vysokých podpadcích přes celé pódium až k děkanovi. Nebojte, žádný pád se nekonal. Vykračovala jsem soustředěně, blížila jsem se k cíli a s přiblblým úsměvem se chystala poděkovat za blahopřání k ukončení studia. Ale dočkala jsem se jen věty: "Vy máte krásnou chůzi. Děláte modelku?" Zůstala jsem stát jak opařená. Pána asi už klasické řeči nebavily. Jaké z toho vyplynulo poučení do budoucna? Není vždy důležité, jak vám to myslí, ale jak vám to šlape:-)

Jaké jsou vaše studijní zážitky? Máte taky vzpomínky, na které se nedá zapomenout?