Hotel Vista Dolní Morava - ráj (i peklo) pro rodiny s dětmi

Blog se vrací z dovolené. A jak se dalo čekat, k moři se nedostal. Jen se povaloval ve virtuálním meziprostoru. Zato já jsem dovolenku zvládla. Tady je fotoreportáž.

Předně musím napsat, že to nebyla dovolená, spíš takový dětský tábor. Já, ségra, naše mamka a pět dětí. Ale i tak jsem si pobyt skvěle užila. Třeba večery ve wellness byly perfektní. A to jídlo. U večeře jsem si přidala i třikrát. Prostě gastronomická báseň!

Abych vám vše náležitě zhodnotila a přitom byla stručná, budu přidělovat známky jako ve škole, když už je dnes to 1. září :-)

Pokoje s balkónem - 1 (Ne příliš velké, ale hezké a moderní.)

Vybavení hotelu - 1 (V hotelu najdete všechno, co potřebuje člověk ke štěstí - bar, bazén, wellness a spa, hernu pro větší děti, hernu pro mimina, venkovní hřiště, tenisové kurty, bowling, kulečník i kongresový sál ... určitě jsem na něco zapomněla.)

Jídlo - 1** (Jak už jsem psala, jídlo hodnotím hodně vysoko, a to co do kvantity i kvality.)

Prostor v jídelně - 4 (Celkový dobrý dojem z jídla nám kazila přelidněná jídelna. Mezi natěsnanými stoly byl problém projít. K tomu podivná akustika, všude pobíhající děti, no zkuste si to představit.)

Personál hotelu - 1 (Všichni zaměstnanci hotelu byli velmi profesionální a přátelští.)

Bazén, vířivka a brouzdaliště - 1 (V bazénu jsme strávili opravdu hodně času, děti koupání milují. Já jsem byla nejčastěji naložená v teplé vířivce)

Wellness - 1 (Wellness je spíš komornější, s intimní atmosférou. Využila jsem finskou saunu, parní saunu a kneippův chodníček. V parní sauně jsem si několikrát dopřála peeling z mleté kávy, palmového cukru a sezamového oleje. Vynechala jsem ochlazovací bazének a vědro s ledovou vodou, studená voda není nic pro mě, ani po sauně. Nejlepší byl pro mě odpočinek na lehátku venku na terase.)

Dětská herna - 1

Animační programy - 3 (Program byl určen většinou pro starší děti, takže se naši prcci moc nezapojili. Uvítala bych raději hlídání dětí, s jakým jsem se setkala například v Bešeňové, kde měli něco jako školku. Dítě se přivedlo, animátorky si ho převzaly, dítě si hrálo s hračkami nebo něco tvořilo. Prostor byl uzavřený a nemohlo se stát, že by dítě samo odešlo. Paráda.)

Lanovka (v ceně hotelu) - 1

Stezka v oblacích - 1* (Velký zážitek. Stojí za to zapomenout na závrať a vyrazit do oblak.)

Mamutíkův vodní a lesní park (v ceně hotelu) - 1 (Místo, které dětem zajistí zábavu minimálně na půl dne. Prolézačky, domečky, klouzačky, bludiště a vodní hrátky.)

Tady vidíte, že je hotel Vista a jeho okolí skutečným rájem pro děti. Pokud byste však potřebovali od svých dětí spíš oddech a mírně řečeno vám už lezou na nervy, v hotelu Vista se k nim přidají ještě desítky dalších cizích dětí. A to hlavně o víkendech, kdy bývá návštěvnost hotelu nejvyšší. Největší koncentrace dětské síly se projeví právě v jídelně, kde před dětmi není úniku. Já samozřejmě do této skupiny rodičů nepatřím, moje děti mi nelezou na nervy nikdy, takže jsem si to celé neskutečně užívala. Opravdu :-) Já jsem totiž na dětskou sílu zvyklá, mě už jen tak něco nezaskočí. Většinou. :-)

Stránky hotelu - www.hotel-dolnimorava.cz

Mrkněte na fotky.

Vstup do hotelu Vista

Hřiště za hotelem

Vnitřní herna

Jídelna a božská večeře. I snídaně byly božské.

Labyrint v Mamutíkově parku.

Orientační tabule. Hotel Vista je hned pod lanovkou.

Stezka do nebe. Chodník má, pokud se nepletu, připomínat let noční můry.

Pohled ze stezky dolů na hotel.

Impozantní konstrukce.

Nejvyšší bod, tzv. kapka pokrytá sítí a pod ní 55 metrů vzduchu :-) Já jsem na síť nevstoupila.

Sjezdovka s lanovkou a stezkou v oblacích na vrcholu.

Znáte Dolní Moravu? Jak se vám zamlouvá hotel Vista?

Wellness hotel Horal - dokonalá zimní dovolená s dětmi

Po dlouhé době odříkání, nočního kojení a každodenního vyvařování jsem si řekla, že by neškodilo trochu si užít a orazit si. Chce to dovolenou. Zimní dovolenou. To si přece zasloužím.

Shora: pohled na rezidenci B a vršek sjezdovky; v popředí chladnější plavecký bazén, vzadu vyhřívaný bazén s vířivkami a řekou a nad ním dětské brouzdaliště; po masáži jasmínový čaj v odpočívárně; naše nejmenší bobařinka.

Zímní dovolená s dětmi byl můj sen. Zasněžené kopečky, sluníčko, sjezdovka hned u hotelu, relaxace v bazénu, sauna, dobré jídlo... Podle přístupu - jen to nejlepší je pro mě dost dobré, vybrala jsem pro naše radovánky wellness hotel Horal ve Velkých Karlovicích v Beskydech. Je to od nás co by kamenem dohodil, ale vzhledem k tomu, že nejmenší dítko nemá rádo cestování autem, i ta krátká cesta byla až až.

Shora: vyhřívání v bazénu; pohled z terasy na okna bazénu; poslední den bylo azuro a mírně tálo; lyžujeme.

Těšila jsem se. Možná až moc. Dva týdny před odjezdem to skoro vypadalo, že se nikam nepojede. Děti, které byly celý rok zdravé, začaly zápasit s viry. Pak ještě přišla obleva a můj zimní sen se začal pomalu rozplývat. Že by to odříkání nebylo dostatečné a žádný oraz si nezasloužím? Nakonec se ale všechno v dobré obrátilo, děti se z nemocí vyhrabaly a navíc těsně před naším příjezdem napadlo plno sněhu. Prostě přesně podle plánu. Po týdnu balení, od potápěčských brýlí, po lyžařské rukavice, jsme mohli vyrazit. Cestu zasněženou krajinou mi kazilo přemýšlení, co všechno jsem možná zapomněla. I tak jsem se brzy dostala do dovolenkového módu a užívání mohlo začít!

Po příjezdu nás okouzlil výhled na zasněžené údolí. Já jsem říkala, že si to zasloužím. Ještě před pár hodinami ležel sníh jen na sjezdovce, ale přijedeme my a rázem je tu zimní pohádka.

Shora: Výhled z terasy do zasněženého údolí; pohled na bazény od šaten; kokosový nápoj z bazénového baru; terasa před recepcí.

Náš pobyt se odehrával v rychlém tempu. Snídaně, lyže, boby, bazén, polévka, lyže, bazén, večeře, wellness a v noci taková parodie na spánek. Stihli jsme i masáž. Ajurvédskou olejovou. V tomto hotelu je parádní to, že je vše na jednom místě. Ujdete pár metrů, jste na sjezdovce, dalších pár metrů a jste v bazénu a když dostanete hlad, šup do restaurace. Pro rodinu s malými dětmi je to značka ideál. Odpadlo nám časté převlíkání. To je v zimě u dětí to nejhorší. Než je člověk navlékne do těch titěrných bundiček, čepiček a rukaviček, tak je zpocený jako kůň ještě než vyjde ze dveří. Tady nás tohle peklo minulo. Do bazénu jsme chodili v županu přímo z pokoje. Těch pár metrů přes venek nás jen otužilo.

Protože jsme měli s sebou i dvě hlídačky babičky, mohli jsme si s manželem po večeři zajít sami do wellness. Večer už tam bývá méně lidí a člověk si tak sauny více užije. Může třeba hrát hru na to, že je tam jako že sám a se svým protějškem se seznámí až ve vířivce nebo v horkém venkovním bazénku. Nebo vymyslí nějakou jinou blbost. Nebo nemusí. Může tam jít úplně normálně, ale každopádně si to užije. Více o wellness jsem psala zde v článku o krátkém letním pobytu v Horalu jen s manželem. 

Když bych měla shrnout, proč je hotel Horal tak skvělý? Protože můžu:

• dívat se z terasy do údolí a přitom vdechovat bylinky linoucí se větráním z wellness.
• jít z pokoje do bazénu jen v županu.
• vyhřívat se v bazénu se slanou vodou a dívat se na na zasněžené stromy.
• v plavkách si dát čerstvou šťávu UGO.
• relaxovat ve wellness ve vířivce a přitom si, po dlouhých letech monogamie, připomenout, kolik je na světě různých tvarů penisů :-)
• nechat se v sauně rozpálit do ruda a pak se jít schladit procházkou ve sněhu, dokud mi nezačnou omrzat palce.
• ohřát se ve venkovním horkém bazénku a přitom se dívat, jak padá sníh.
• v klidu se nasnídat, zatímco si děti hrají v dětském koutku.
• k večeři si dát čtyři hlavní chody a nebýt nacpaná k prasknutí. Snídaně i večeře jsou totiž formou bufetu.
• když se mi zachce, skočit na lyže nebo si zajezdit na bobech.
• Pokoje jsou moderní a koupelny takové, jaké bych chtěla mít i doma.

Moje tipy a postřehy:

• Pokud musíte mít denně deset piv, raději si přivezte plechovky z domu. Nápoje jsou v Horalu dost drahé. Pivo 10° stojí 39 Kč, půl litru Kofoly 50 Kč, Cappuccino 60 Kč a 3 dcl šťávy UGO je za 89 Kč. Každou útratu můžete platit čipem a účet zatáhnout až při odjezdu.
• Když chcete mít do bazénu i restaurace co nejblíže a nechce se vám připlácet za rezidenci E (která má spojovací tunel), rezervujte si pokoj v rezidenci A.
• Do wellness jděte ráno nebo až po večeři. Odpoledne je tam přeplněno a možná byste v sauně museli někomu, třeba úplně cizímu, sedět na klíně.

Tato fotka je z posledního dne a jak vidíte, stromy už nejsou zasněžené, začalo zase tát. Fotila jsem z terasy a ten palouček dole, to je výběh ze sauny. Ve sněhu je vidět několik "andělíčků", které vytvořili svými nahými těly ti nejotužilejší.

Tuto fotku jsem pořídila ve frontě na vlek. Můžete tak vidět celý komplex hotelu. Úplně vlevo, schovaná za stromem, je rezidence E, ve které je ubytování nejdražší. Má spojovací tunel k hlavní budově. Dále směrem doprava, v té největší hlavní budově, je restaurace, bar, jídelna, konferenční sál, recepce, bazény a wellness. V pravé půlce fotky jsou tři stejné domečky, tři rezidence. My jsme byli ubytovaní v té levé, rezidenci A. Z ní je to kousíček ke vstupu do bazénů a wellness i do jídelny a restaurace. Z rezidence B je to zase asi tři metry ke sjezdovce. Když už jsem u té sjezdovky. Sjezdovka má jen 350 m, ale pro děti je ideální. Dospělý si na ni moc nezalyžuje. Pokud byste si chtěli pořádně zalyžovat, tak je lepší zajet si kousek dál na sjezdovku Razula nebo na Bílou.

Co se týká služeb hotelu, tak nemám žádné výtky. Personál je milý a vstřícný. Pokud si pamatujete na můj letní článek o Horalu (zde) a na mou "příhodu" s číšníkem, možná se ptáte, jestli tam opět byl. Byl. A musela jsem se hodně ovládat, abych nevyprskla smíchy, když mi servíroval Kofolu :-)

www.horal-hotel.cz

Byli jste taky na zimní dovolené nebo se teprve chystáte?

Wellness hotel Augustiniánský dům - luxusní stránka Luhačovic

Luhačovice pro mě byly synonymem starých lázeňských časů, prvorepublikových hotelů a neokázalého retra. Až do doby, než jsem poznala hotel Augustiniánský dům, který dal Luhačovicím luxusní a moderní tvář.

Do hotelu Augustiniánský dům jsem se vypravila minulý víkend s mamkou a Elenkou. Proč právě tam? Mamka už jednou v hotelu byla, takže to byla sázka na jistotu. Dnešní článek bude dlouhý. Pro ty, kteří nemají čas číst, můžu mé dojmy jednoduše shrnout do několika slov. Krásný, luxusní voňavý hotel s wellness, který se vám bude špatně opouštět. Hotel na první pohled působí jako zámek a má i zajímavou historii. Po rekonstrukci je nově otevřen od roku 2010, ale byl vystavěn už na počátku dvacátého století. Tehdy sloužil jako ubytování pro kněží a katolické rodiny. Ve dvacátých letech zde bydlel Leoš Janáček a přitom složil Lišku Bystroušku.

Hotel má celkem tři podlaží. V nejvyšších dvou jsou pokoje, v prvním lobby bar, kuřácký salonek (který je ale tak příjemný a voňavý, že jsem ho jednou použila ke kojení), recepce a zimní zahrada s výstupem na opalovací terasu. V prvním podzemním patře (částečně zapuštěném ve svahu) je restaurace s terasou. A úplně pod zemí je wellness. Tuto fotku jsem pořídila z altánku, který je dokonalou tajnou pozorovatelnou nebo, díky pohodlným sedačkám, skvělým venkovním odpočinkovým místem.

Služby a personál

Služby hotelu jsou dotažené až do posledního detailu, což dokládá i vybavení toalet. Na každém ze záchodů hotelu je nějaká ta kosmetika. Vyzkoušela jsem i tento Beauty elixir Syoss pro suché a poškozené vlasy. Vlasy jsem s ním měla krásně uhlazené a lesklé, ale později vypadaly spíš splihle. Takhle ale moje vlasy na tyto olejíky reagují, čekala jsem to.

Co musím určitě vyzdvihnout, je personál. Prostě v tomto hotelu se všichni jen usmívají, jsou vstřícní, milí, přinesou, zařídí a poradí. Přitom jsem s kočárkem často někde překážela, bránila v průchodu a ve wellness jsem zablokovala dveře ve sprchách, ale nikdo ani pohledem nedal najevo, jak jsem s tím otravná. Cítila jsem se tam opravdu skvěle.

Pokoj

Náš pokoj byl dvoulůžkový Superior ve třetím patře s výhledem na cestu a Pražskou čtvrť. Moderně vybavený, s obrovskou pohodlnou postelí, což ocenily moje záda, která špatně snáší nekvalitní poležení, a Elenka, která se mohla pořádně rozvalovat. Moderní jednoduchá koupelna s velkým sprchovým koutem, bidetem a fénem potěšila plným kosmetickým vybavením i pro Elenku. Pokoj nebyl nijak extra velký, ale místa na děckou postýlku i zaparkovaný kočárek v prostorné chodbičce bylo dost. Příště bych raději předem požádala o pokoj orientovaný do zahrady, protože při otevřeném okně jde večer z ulice přece jen trochu hluk.

Wellness

V ceně ubytování je i neomezený vstup do wellness. Neomezený vstup znamená, že tam můžete pobývat klidně do rána do večera. A řeknu vám, že já bych tam celý den opravdu vydržela. Ve skutečnosti jsem byla za víkend ve wellness dvakrát, vždy asi na dvě hodiny. Začala jsem bazénem a vířivkou. Obdelníkový, asi 15 metrů dlouhý bazén má příjemnou teplotu 32 stupňů a vířivka je o poznání teplejší. Vířivku jsem ocenila, protože nejde o takový ten šílený typ, který vám boxuje do ledvin a snaží se vám přerazit páteř, ale jen tak příjemně pobublává a jemně masíruje záda, nohy a chodidla. Do bazénu a vířivky jsme jednou vzaly i Elenku. Byla celá rozzářená a ve vodě kopala nožkama jak o závod.

Do bazénu je potřeba mít plavky, ale v saunové části už se chodí jen v prostěradle. Jednotlivé sauny jsou po obvodu centrální mistnosti s vyhřívanou lavicí uprostřed. Počasí venku bylo na léto chladné, takže jsem se těšila, že se pořádně vyhřeju. Nejvíc mě zaujala mentolová parní sauna. Byla pořádně teplná a voněla jako mentolové bombóny. Bylinková suchá sauna mě trochu zklamala, protože jsem bylinky, zavěšené pod stropem, moc necítila a teplota byla dost nízká, na saunu. Po druhé už jsem do ní nešla. Finská sauna byla bezvadná. A poslední solná parní sauna byla taky podle mého gusta. Sauny jsem prokládala ochlazováním se ve sprše (do studeného bazénku mě nikdo nikdy nedostane), popíjením růženínové vody a bylinkového čaje v občerstvovací místnosti a povalováním se na lehátku nebo teplé vodní posteli v odpočinkové místnosti.

Líbilo se mi,  že jsem mohla z pokoje do wellness dojet výtahem rovnou v županu, diskrétně, aniž by jsem musela procházet přes recepci. Ve sprchách byl sprchový gel i šampón, antiperspirant, lak na vlasy, fén i špulky do uší, takže jsem s sebou nemusela brát žádnou kosmetiku.

Na sobotu odpoledne jsem měla objednanou masáž zad a chodidel vonným voskem. Masáže provádějí maséři-muži, takže jsem dostala pořádně do těla, kosti křupaly, ale stálo to za to. Po masáži jsem šla do sauny a odpočívat na vodní postel. Cena masáže je 1 200 Kč, což je i na Luhačovice více. V jiných lázeňských zařízeních se dá masáž pořídit do tisícovky.

Jídelna je dokonalá, s prosklenou stěnou a výhledem do zeleně.

Jídlo

Jídlo je vlastně jedinou stránkou hotelu, se kterou jsme nebyly úplně dokonale spokejené. V ceně víkendu byla polopenze, která navíc zahrnovala odpolední polévku v lobby baru. Polévku jsme si daly jednou a byla opravdu chutná a vydatná. Snídaně formou bufetu byly skvělé. Nabídka byla bohatá. Párečky, klobásky, opečená slanina, volí oka, vaječina, uzeniny, sýry, pomazánky, chutné čerstvé pečivo, marmelády, domácí jogurt, cereálie, zelenina, ovoce, domácí koláče, čaj, káva, pomerančový a jablečný džus, voda s limetkou, prostě vše, co by si člověk mohl k snídani přát. Ale ta večeře. Mě, jako kojící stále hladové a mamce, která od zítřka drží dietu, ale dnes se chce ještě pořádně najíst, se večeře zdála trochu nedostatečná. Večeře totiž byla servírovaná (hlavní chod jsme si mohly vybrat) a samy jsme si nakládaly jen saláty. Takže k večeři byl salát, polévka, hlavní chod a dezert. Zdá se toho dost, ale hlavní chod se nesl ve znamení minimalistické kuchyně. Šlo o kus ryby se zeleninou a omáčkou (fotka vlevo dole). Chuť byla skvělá, ale chyběla nám příloha, jako jsou třeba opékané brambory. Zakousnout jsme se mohly jen do housky. Možná kdyby menu zahrnovalo i předkrm v podobě nějaké jednohubky nebo old school rolky, naše žaludky by byly plnější. Dezert v podobě trhaného mrkvového koláče s vanilkovou zmrzlinou byl opravdu dobrý a nakonec jsme byly najezené tak akorát. Ale dala bych přednost spíš většímu hlavnímu chodu a menšímu dezertu. Druhý den byla snídaně stejná a večer byl místo večeře raut s grilováním na terase a hudbou (v rámci víkendu Vítání léta). Podávaly se míchané nápoje, grilované hovězí a vepřové, losos s čekankou a chřestem v alobalu, grilovaná zelenina, těstovinový salát, ledový salát s krutony a kousky kuřecího a tři druhy dezertů. Také cuketové placičky, které byly dokonalé a proto zmizely rychlostí blesku, což mou mamku nepotěšilo, lépe řečeno rozhodilo. No jo, byla už moc zhýčkaná. Ale to se může v takovém hotelu stát velmi snadno. Každopádně byl večer povedený.

Takovou terasu chci doma!

Interiér hotelu je krásný díky základním materiálům, ale i doplňkům. Nechala jsem se inspirovat a mám nové nápady pro vybavení vlastního bydlení. Fotka vlevo nahoře je z recepce. Vpravo je lobby bar, ve kterém jsme si daly polévku, jak už jsem psala. Je tam i malý dětský koutek s hračkami. Vlevo dole je výhled z terasy na prostranství za hotelem, které je přístupné pouze hostům. Ve stínu stromů se skrývá velké dětské hřiště. Pokud bych tam jela i s ostatními dětmi, tak jsem jistě celou dobu tam. Vpravo dole je zimní zahrada a terasa.

Užily jsme si samozřejmně i Luhačovice. I přes nepříznivou předpověď bylo počasí docela dobré. V Luhačovicích jsem byla naposledy před dvěma lety (článek je zde) a od té doby se toho dost opravilo a stále opravuje, což je dobře. S mamkou jsme se ale shodly, že tam chybí nějaká opravdu pěkná kavárna/cukrárna. Jsem teď zvyklá na rožnovské kavárny a ty nastavily vyšší laťku. I obchody jsme prošly. Koupila jsem si dlouhou béžovou sukni s kapsami a klobouček, díky kterému jsem byla za dámu.

Víkend to byl tedy perfektní. Ale rozhodla jsem se, že už těmto víkendům nebudu říkat relaxační a odpočinkové, ale zážitkové. Pocit relaxace mi totiž vydržel po návratu domů asi pět minut. Děti sice mou nepřítomnost přežily a vypadaly spokojeně, nádobí bylo umyté, ale v obýváku bylo jak po výbuchu, koupelna volala po mém zásahu a koš na prádlo přetékal víc, než je u nás obvyklé. Takže jsem se dala do úklidu, vybalování zavazadel a praní. V pondělí na mě padla děsná únava, ze které jsem se dostala až dnes ráno. Ale zážitek z víkendu mám a ten už mi nikdo nevezme.

Už plánuju, jak si do Augustiniánského domu zajedu jen s manželem. Děti, které vstávají v pět ráno, nebereme. Bála bych se přijet i s naším prostředním. Hotel sice má dětské hřiště a je celkově baby-friendly, ale hyperaktivní-sígr-friendly není. To bych se jen celou dobu děsila, co se rozbije.

Takže pokud si chcete užít opravdový luxus, doporučuji!

Stránky hotelu jsou www.augustian.cz.

Jak se vám hotel líbí? Jezdíte na podobné víkendy? Kde se líbilo vám?

Jak jsem se krátce zrelaxovala

Původně jsem o mém wellness víkendu - dámské jízdě - psát nechtěla, pokud se během něj nestane něco nadmíru zajímavého a ono se opravdu nic podstatného neudálo, ale i tak to za krátkou zmínku stojí.

Foceno v sanatoriu Moravan, ve kterém jsme byly ubytované a měly i procedury.

Konec minulého týdne jsem strávila na wellness pobytu Zadáno ženám v Teplicích nad Bečvou. Tyto lázně jsou pro pořádný odpočinek jako stvořené, protože tam nejsou žádné obchody a restaurace, které by vás od relaxace odváděly, takže nezbyde nic jiného, než si vychutnávat procedury, posedávat v kavárně, číst si a starosti běžného dne hodit za hlavu.

Moje cesta k uvolnění proběhla postupně v několika fázích. 

První den začínal ve dvě odpoledne. Stihla jsem se jen ubytovat, rozkoukat a jít na večeři (měly jsme plnou penzi). Po večeři jsem šla na dvě hodiny do wellness. Sauny cíleně nevyhledávám, ale docela jsem si to užila. Hlavně odpočinek po saunování, při kterém jsem málem usnula. Skoro celý první den jsem byla nervózní a nemohla jsem vypadnout ze svého rychlého zajetého režimu - budíček, do školky, nakoupit, prádlo pověsit, objednávky, co uvařit, mamíííí, večeře, koupání, pohádky ... A najednou tolik klidu, času a pohody, to byl šok.

Druhý den začal snídaní, po které následovala vodní masáž nohou. Ta spočívala v ponoření nohou do vířivé vany a desetiminutovém čtení knížky. No na začátek trochu slabota. Po obědě jsem šla na aroma masáž zad a šíje a masáž obličeje. Z nabízených vonných olejů jsem si vybrala růžový a udělala jsem dobře. Zážitek to byl opravdu uvolňující. V podvečer na mě ale padla taková únava, dalo by se říct až smrtelná. Asi jsem se začala konečně uvolňovat a vyplavil se na povrch veškerý stres a vyčerpání. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem se špatně vyspala. Měla jsem jednolůžkový pokoj, tím pádem postel pro jednoho, na které jsem se mačkala s Elenkou. Postýlka sice na pokoji byla, ale jsme zvyklé spát vedle sebe. To by ani nevadilo, spím běžně na dvaceti centimetrech, ale madrace byla nějaká moc tvrdá a to není nic na moje záda. Jak to tak vypadá, brzy si budu muset do hotelů vozit vlastní madraci. Šla jsem tedy spát už v osm, abych na tom byla další den líp.

Třetí den, v sobotu, jsem se probudila jako znovuzrozená. Celkový pocit byl výborný a konečně jsem si začala užívat. Dopoledne jsem měla bahenní zábal zad a pak uhličitá koupel. Protože jsem úplně vypustila své běžné starosti, vznikl prostor k přemýšlení o různých jiných věcech, přicházely nápady a plány do budoucna. Odpoledne jsem ještě zašla na hodinu do hotelového bazénu a trochu jsem protáhla svaly. Celý den byl parádní a já jsem cítila skutečný relax.

Čtvrtý den ráno jsem se ještě nechtěla vzdát nabyté pohody, ale i tak se začaly vtírat myšlenky na nadcházející týden plný povinností. Návrat do reality se blížil, po obědě jsme musely vyrazit domů. 

Jak vidíte, potřebovala bych, aby pobyt trval alespoň týden, protože můj přechod do odpočinkového módu je příliš pomalý. Ale i tak to stálo za to. Počasí se vydařilo. Procedury a jídlo jsem prokládala krátkými procházkami, vysedáváním v hotelové kavárně nad kávou a zákusky a čtením časopisů a knížek. 

Taky vám trvá, než se přepnete z rychlého režimu do odpočinku nebo vám to nedělá problémy? Jak nejčastěji relaxujete?

Balím to a jedu na prodloužený víkend!

Péče o mou rozpínavou rodinu nebere konce, už začínám trochu skomírat a tedy nastal čas, nechat se taky trochu hýčkat a pořádně vypnout. Balím saky paky, mimino a jedu na wellness víkend do Teplic nad Bečvou.

Jestli dobře počítám, tak toto bude už čtvrtý ročník našeho víkendu v sestavě já, ségra, naše mamka a nějaké půlroční děťátko. Pod slovem "nějaké" si nepředstavujte jakékoli náhodné dítě sebrané na ulici, ale dítě buď moje nebo ségry. Ségra předem nenápadně naznačila, že má svého malého raubíře dost a chce mít klid, takže nehlídá. Moje mamka by hlídala ráda, ale měla by si taky odpočinout. Takže tam budeme já a malá nerozlučný sehraný tým, na což se vlastně moc těším, že si sebe užijeme. Mít více dětí má ten efekt, že když vám pak na starost zůstane jen jedno, je to jako nic.

Prodloužený víkend začíná ve čtvrtek odpoledne, ale chystám se na něj už dva týdny předem. Průběžně balím, abych nic nezapoměla. Hlavně pro malou. Bude mít dvakrát více věcí než já. Je to dáma a má styl, ale občas se neudrží a poblije se, a proto potřebuje dostatek oblečků k převlíkání. Často zasáhne i mě, takže i já se musím převlíknout. Kosmetiky budu mít s sebou hromadu, ale nezabere moc místa, protože na cesty vždy volím malá balení. Úplně vlevo je dětský olejový krém od Mádary. Voní po senu, ale konzistence je skvělá, brala bych takový i pro sebe. Na obličej si budu plácat osvědčený arganový olej, na tělo malé balení mandlového balzámu L´Occitane a suchý olej Nuxe (Ať s ním popojedu. Recenze se ještě dočkáte). Elenčino macaté osmikilové tělíčko budu natírat olejíčkem od Love Boo. Malá hnědá lahvička je karamelově vonící sprchový gel z jednoho polského hotelu (takové dary mi manžel vozí ze služebek:-). Pak taky vyzkouším krém na ruce a vzorky vlasovky od L´Occitane. Dekorativky moc nepotřebuju, protože být krásnější, tak už by se to se mnou nedalo vydržet a taky mě líčení teď moc nebaví, takže si vystačím se základem - bb krém, černá tužka, řasenka a balzám na rty.

Mimo kosmetiky, haldy oblečení a miminkovských nezbytností beru i něco dobrého na zub, hračky, knížky pro mě i pro malou ... no snad bude jeden velký kufr stačit. Z pohledu balení je současné počasí dost nešťastné, protože nevím, jestli si mám vzít teplou bundu nebo jen lehčí kabátek. Třeba dnes ráno byla pěkná zima a odpoledne už se dalo být jen v triku.

Asi nebudu o našem víkendu na blogu psát, protože o minulém ročníku jsem psala tady a články by se mohly podobat. Ale možná se tam seběhne něco zajímavého, v hotelu bude ubytovaný třeba Brad Pitt a to bych pak napsala, to jo.

Taky si občas dopřáváte víkendový relax? Kam jezdíte? Doporučte.

Místa, která bych jednou ráda viděla

Občas je fajn se trochu cestovatelsky zasnít. Spřádat reálné plány nebo jen jezdit prstem po mapě. 

Poslední roky cestuju jen v představách a je fakt, že moje cestovatelské cíle se trochu změnily a vzdálenosti zkrátily. Malé děti prostě s poznáváním světa moc dohromady nejdou. Ale věřím, že jednou se nějaké příležitosti objeví a já se zase někam vypravím. Třeba mi můj budoucí šéf oznámí: "Evo, musíš jet na Maledivy, vyřešit problém s dodavatelem."

Kalábrie, Itálie

Grindavík, Island

Maledivy

Thajsko

Filipíny

Fotky jsou z FB stránky Places To See Before You Die.

Navštívili jste některá z těchto míst? Jaké jsou vaše cestovatelské sny?

Jak jsem ve Vídni nenasála vánoční atmosféru a šlo mi téměř o život

Co vy a adventní turistika? Vyrážíte na zahraniční vánoční trhy? Já se chystám v sobotu do Bratislavy. Minulý rok jsem navštívila Vídeň, která ve mě zanechala opravdu silné zážitky. I když ne úplně vánoční. 

Ten den bylo venku asi deset pod nulou. I přes to byl cíl jasný, užít si dámskou, lépe řečeno babskou, jízdu a ve Vídni se pořádně vánočně naladit. Dojely jsme autobusem k Prateru a metrem jsme se dopravily do centra. První kroky vedly na nákupní třídu Mariahilfer Strasse. Mimopražské by mohlo zajímat, že je tam obchod s voňavou a ručně vyráběnou kosmetikou Lush. Cestou k Hofburgu jsme pozdravily Marii Terezii a na ulici Kohlmarkt už jsme zase prohlížely obchody, jako je Chanel, Luis Vuitton nebo Gucci. Ve vyhlášené kavárně Demel nebylo místo, což byla předzvěst toho, co se bude dít dál. Na Kohlmarkt navazuje třída Graben, která je také plná obchodů. Vede na menší náměstí, nad kterým se tyčí kostel St. Stephan. Vešly jsme dovnitř nasát trochu toho duchovna, ale dostalo se nám něčeho úplně jihého. Uvnitř bylo tolik lidí a další přibývali a přibývali, až se nedalo pohnout. Nic nezkazí vánoční náladu tak, jako když se vám někdo cizí drsně lepí v chrámu páně na prdel. Ale kdyby jen to, vy se lepíte taky, protože vám nic jiného nezbývá, dav je silnější. Když nás to vyplivlo ven, připadaly jsme si jako novorozeně, které se právě prodralo porodním kanálem na světlo boží.

Otřepaly jsme se z šoku a přes Kärntner Strasse, kde je hodně obchodů se suvenýry i oblečením, jsme se vydaly k vánočnímu trhu u radnice. Ve stáncích se dají sehnat krásné vánoční dekorace a zajímavé zboží, ale my jsme všechno viděly spíš z povzdálí, protože přes davy lidí se nebylo možné nikam dostat. Největší tlačenice byly u stánků s jídlem. Chvílema se zdálo, jako by mělo jít o poslední sousto v životě. Jediné, co jsme vybojovaly, byl punč. A to už se začalo pomalu smrákat, výzdoba sice krásně zářila, ale co z toho, když teplota poklesla snad na minus dvacet a začaly zamrzat i oči. Bylo jasné, že se musíme někde zahřát.

Vyrazily jsme opět směr Hofburg a hledaly kavárnu. Všude plno. Už začalo jít do tuhého a to doslovně. Zastavily jsme se u krásné historické kavárny Cafe central. Taky byla plná, ale už to dál nešlo. Musely jsme čekat ve frontě na místa. Stála jsem na těch promrzlých nohách a zmrzlýma očima jsem se dívala, na lidi, jak pohodlně sedí u stolečků, zvedají šálek kávy pomalu, ale opravdu velmi pomalu k ústům a pomalu, ale velmi pomalu, usrkávají teplý nápoj. A opět pomalu, ale velmi pomalu pokládají hrníček na stůl a šťastně se při tom usmívají. "Pijte to rychle, vy hajzlové, nejste tady sami!" chtělo se mi křičet. Ale jen jsem dál tiše stála. Jsem přece slušná a byly Vánoce a taky jsem měla zamrzlou pusu.

Po této zkušenosti bych se do Vídně vydala už jen ve všední den. Snad bude Bratislava příznivější a nikdo se tam na mě nebude tlačit a nebudu se muset rvát o jídlo.

Takže co vy a vánoční trhy?

Wellness víkend v Teplicích, čekání na Zlatu, zábava s Hronem + Dny Marianne

Tři ženy, jedno půlroční dítě. Víkend v této sestavě se stal už téměř tradicí. Jen mě napadá, kolik takových víkendů ještě bude a kdo bude dodávat ty děti.

Tentokrát jsem si celou akci užila o to víc, neboť dítko nebylo moje. Přesto na mě občas hlídání vyšlo, protože bylo potřeba se prostřídat kvůli procedurám. Naštěstí jsme to zvládly zorganizovat dobře, miminko bylo spokojené, kojit jsem nemusela ani jednou:-)

Byl to vlastně víkend prodloužený. Začal ve čtvrtek odpoledne ubytováním a večeří, po které jsme ještě zašly do bazénu. Bazén je skvělý, velký, s protiproudem, moc chválím. V pátek dopoledne mě úplně odrovnala uhličitá koupel a celková aromatická masáž. To byste nevěřili, jak je to relaxování náročné.

Ubytované jsme byly v hotelu Moravan, který je moc pěkný, pokoje jsou útulné, jídlo dobré, v hotelu je příjemný saunový svět, bazén, kavárna a léčebné procedury. Hotel je součástí lázní Teplice nad Bečvou. Nachází se nad řekou, v blízkosti je rozlehlý park, kterým se můžete donekonečna procházet. V lázeňském areálu nejsou žádné obchody ani množství kaváren, které by vás rozptylovaly a odváděly od toho, proč se do lázní jezdí - v klidu odpočívat.

V lázních se má odpočívat, ale to zrovna nesmí být Dny Marianne. Odpoledne jsme se tedy vydaly do olomoucké Olympie. Je to z Teplic jen půl hodina autem. Bohužel tam není tolik odchodů, jako třeba v brněnské Olympii, takže jsem všechny slevy, které jsem měla vytipované, využít nemohla, ale i tak jsem nakoupila docela dobře. Kupón na slevu jsem využila vlastně jen v Orsay, kde mě se slevou 25 % vyšlo růžové tričko na 150 Kč. Dále pak v Yves Rocher, kde dávali k nákupu dárek - řasenku. Říká se, darovanému koni na zuby nehleď, ale tahle řasenka vůbec nebarví. V New Yorkru jsem bez slevy koupila bezva triko se sovou, myslím že za 249 Kč a dobře padnoucí kalhotky (2 ks za 159 Kč). V Tally Weijl jsem ulovila zlevněnou černou halenku s límečkem bez rukávů - tuším za 249 Kč. A nakonec jsem v DM koupila zlevněnou bio kokosovou péči s vůní Caffe Latte jen za 47 Kč (no nekup to). Kupón na slevu 25 % byl třeba i do C&A, ale tam mě vůbec nic nezaujalo. Z podzimní kolekce v tmavých barvách na mě padala deprese. Stejně tak jako v H&M. Večerní saunování mi naštěstí náladu vrátilo opět do normálního radostného stavu.

V sobotu dopoledne jsem podstoupila prohřívací bahenní zábal zad s následnou uhličitou koupelí. Uhličitá koupel je vůbec zajímavá věc. To máte pocit, jako když se koupete v šampaňském. Bublinky se vám usazují po celém těle, kůže vypadá jako stříbrná a hladina vody připomíná rybník za mírného deště.

O sobotním odpoledni se konala akce Den srdce. Měla přijet Zlata Adamovská, která je tváří lázní a na skoro celý den byl naplánován program s modní přehlídkou, vystoupení ani nevím koho a čeho, prostě taková klasická zábava pro lázeňské hosty. Celý víkend pršelo, takže nějaké pobavení přišlo vhod. My jsme na příjezd Zlaty a jejího novomanžela Petra Štěpánka nenápadně čekaly v kavárně. No vlastně jsme se, pod vedením naší maminky, připravovaly na Zlatu už od čtvrtka - Ordinací v růžové zahradě a v pátek Sanitkou. Sanitka se celkem dala a ta Ordinace taky, díky burčáku. Já mám oba herce docela ráda, ale jejich vplížení se do kavárny bez pozdravu pro mě bylo malým zklamáním. Chápu, že nemají rádi, když je lidi okukují, ale pozdravit, když někam vcházím, je slušnost pro všechny, myslím.

Hvězdou sobotního programu byl pro mě jednoznačně Vladimír Hron s hodinovým představením Abeceda Hvězd, ve kterém předváděl Elvise Preslyho, Karla Gotta a další. Je to prostě borec, který výborně zpívá a dokáže fakt pobavit. Na to, že je mu 47, vypadá bezvadně. Se ani nedivím, že dokázal sbalit mladou kočku. Neodpustila jsem si fotku s ním, na které tedy vypadám já dost bídně, ale co už. Tohle představení naprosto předčilo moje očekávání. A poučení pro příště - nepodceňovat místní neplacené akce!

V sobotu večer se v hotelové kavárně konal taneční večer. Všechny stoly byly už rezervované samými důchodci, takže jsme se ségrou zkončily na recepčním gauči s burčákem, napojené na wi-fi.

Nedělní poslední uhličitá koupel byla opět moc příjemná, následovalo dvouhodinové vození nespícího miminka, oběd a hurá domů.

V srpnu a v září jsem si užila lázní dosytosti. V dohledné době mě už žádné podobné užívání si nečeká. Nejspíš v dlouhé dohledné době. Asi si budu muset wellness zařídit doma. V Mountfieldu mají v akci infrasauny, tak že bych si dala jednu do obýváku?

Znáte lázně Teplice nad Bečvou? Vyrazily jste na Dny Marianne?

Luhačovice - místo kde se zastavil čas

Jak jsem slíbila, je tady článek o druhé části mé krátké dovolenky. Z hotelu Horal v Beskydech jsme se přesunuli do lázeňského města Luhačovic. Můj muž trávil dny prací, ale já jsem si mohla užívat!

Když jsem se dozvěděla, že můžu mého muže doprovázet do Luhačovic, byla jsem nadšená. Tohle městečko prostě miluju. Jako dítě jsem tam jezdívala s rodičema na výlety a víceméně je to tam pořád stejné. Při návštěvě tohoto místa mě vždy zaplaví pocit pohody a nostalgie. Luhačovice mají svou vlastní nenapodobitelnou originalitu. První zmínky o léčivých pramenech spadají až někam do 17. století, ale nejhezčí budovy a hlavní podoba lázní začala vznikat začátkem 20. století a za první republiky. Luhačovice "zdobí" i několik komunistických staveb. Celkový dojem bych nazvala jako prvorepublikově-komunistické retro, které se už nikdy nezmění. A to je dobře, mít možnost se v této uspěchané době tak trochu zastavit v čase.

Sachr a latté v kavárně Myslivna; lázenský outfit v hotelovém pokoji

Do Luhačovic jsme dorazili v úterý v podvečer a odjížděli ve čtvrtek odpoledne. Můj plán na celou dobu byl jasný a jednoduchý - posedávat po kavárnách, číst na lavičkách, brouzdat po obchodech, ochutnávat lázeňské oplatky, napájet se léčivými prameny a jen tak se poflakovat. A musím se pochválit, že jsem plán splnila ve všech bodech.

První večer jsem vzala mého muže na krátkou obhlídku hlavních luhačovických pamětihodností. Už jsem tam strávila několik víkendů, mám to tam projité křížem krážem, takže se považuju tak trochu za znalce:-) I když by můj muž raději létal někde na padáku, trpělivě a se zájmem poslouchal můj nadšený výklad a pak jsme tu dávku informací šli zajíst a zapít do restaurace Racek. Mají velký výběr vín, dobré jídlo, personál je velmi příjemný a prostředí je opravdu stylové. Dala jsem si penne s kuřecím, špenátem a smetanovou omáčkou a můj muž si pochutnal na restovaných husích játrech s hranolkama. Teď v srpnu se tam každý večer od sedmi večer tancuje. V Luhačovicích se tančí na hodně místech, tak pokud se rádi vlníte v rytmu hudby, určitě si přijdete na své.

Pramen Dr. Štastného; budova Vincentky; Ottovka

První den dopoledne jsem měla v plánu projít obchody, nakoupit zásobu lázeňských oplatek, nějaké dárky a všechny úlovky si pak zanést zpátky na hotel. Koupila jsem plno drobností, ale z oblečení bych si pro sebe nevybrala. Obchody jsou buď vietnamské nebo nabízející až teatrální eleganci, v podstatě nic mezi tím. A když už se mi něco líbilo, tak to bylo třikrát dražší, než podobná věc někde C&A nebo H&M.

Odpoledne jsem vyhradila pouze procházkám, objevování dosud neznámých krás Luhačovic a odpočinku. Počasí mi naštěstí přálo, takže jsem se mohla procházet krásným parkem, popíjet minerálky, sedět na lavičce a číst si časopis. Samozřejmě jsem si v kavárně dala kávu a zákusek, za celou dobu třikrát. Můžu doporučit cukrárnu na Náměstí 25. října. Vypadá sice spíš obyčejně, ale stačí jeden pohled na nabídků dortů a nejde odolat.

V Luhačovicích vždy znovu a znovu obdivuju historické hotely. Nejkrásnější je podle mě Jurkovičův dům, který má čtyři hvězdičky a stojí přímo na Lázeňském náměstí. Patří k těm nejdražším v Luhačovicích. A protože jsem v něm byla už dvakrát ubytovaná, tak můžu potvrdit, že oprávněně. Uvnitř hotelu je bazén s vířivkou a v hotelu se provádějí lázeňské procedury. Pokoje a celý interiér hotelu je vyveden v tomto zajímavém lidovém stylu, který je typický pro celé město. 

Zleva: hotel Palace; Společenský dům; hotel Jestřábí; hotel Dům Bedřicha Smetany

Další mou hotelovou láskou je hotel Palace, který je taky čtyřhvězdičkový. Úplně z něj dýchá atmosféra první republiky. Jednou jsem v něm byla na víkend a moc se mi tam líbilo. Nabízí taky lázeňské procedury. 

Hotel Společenský dům je taky přímo na Lázeňském náměstí. Konají se v něm různé kulturní akce. Ubytovaná jsem v něm nikdy nebyla, protože mám ráda koupelnu a záchod přímo na pokoji a pokoje v tomto hotelu jsou bez příslušenství. Ale až budu chtít zažít opravdový návrat do starých časů, tak si tam pokoj zamluvím.

V hotelu Jestřábí, který je na konci lázeňského parku, jsem byla taky jednou krátce ubytovaná. Patří opět do skupiny těch dražších, ale řekla bych, že z venku vypadá lepší, než ve skutečnosti je. Nezaujal mě a už bych v něm znovu ubytovaná být nemusela.

Dalším hotelem z Lázeňského parku je Dům Bedřicha Smetany, který se mi moc líbí a pevně doufám, že v něm někdy pár nocí pobydu.

Tak jsem vám ukázala, jaké jsou v Luhačovicích krásné hotely a můžu jen suše konstatovat, že my jsme tentokrát bydleli v tomhle. Hotel Krystal se nachází na hlavní Masarykově ulici, kde je plno obchodů a to byl taky jeden z důvodů, proč jsme si ho vybrali. Na webových stránkách vypadal docela dobře. Skutečnost pak byla ale už o něco horší. Recepce nám připomínala bar druhé cenové kategorie. Personál také nebyl zrovna profesionální, restaurace měla mírně zatuchlý odér a ke snídani podávali hnusný džus - asi z prášku. Ale pokoj byl pěkný, čistý a útulný. V koupelně jsme měli dokonce vanu. Hotel má v nabídce služeb wellness centrum, ale vše se musí objednávat alespoň den předem. Jedna sauna a whirpoolka podle mě není wellness. Možná jen tak naoko. Celkově na mě hotel zapůsobil tak, že se divím, kde vzal všechny ty čtyři hvězdičky. Já bych mu jednu nelítostně sloupla, když jej srovnám třeba s Jurkovičovým domem nebo Palacem, které mají taky čtyři hvězdy. Myslím, že za tu cenu se dá v Luhačovicích najít lepší ubytování. Takže - never ever.

A poslední, co vám z mé luhačovické dovči ukážu, je obraz, do kterého jsem se úplně zamilovala. Má název Romance a autorem je ruský malíř Leonid Pronchenko. Zatím jsem nesehnala sponzora, takže pokud máte volných 28 800 Kč, tak mi jej můžete koupit:-)

Druhý a poslední den už jsem měla vše prohlédnuté a skoro jsem nevěděla, kam se vrtnout. Nejsem zvyklá mít takové kvantum volného času. Řeknu vám, není to lehké, strávit volný den nějak smysluplně, aby člověk neměl pocit, že se propadne v časoprostoru. I to, že celé dny můj můž pracoval a já byla sama, mi až tak úplně neprospívalo. Já jsem totiž typický sdílecí typ a když něco neprožiju s někým, jako by to skoro ani nebylo. Naštěstí jsem mu pak večer mohla popsat každý svůj krok. Kdybych tam měla být týden sama, tak buď začnu trpět samomluvou nebo oslovuju náhodné kolemjdoucí. Nebo bych si třetí den zvykla a začala si tu samotu užívat? Kdo ví. Každopádně je skvělé občas vyrazit někam pryč od každodenního stereotypu. S takovými dovolenkovými vsuvkami se pak ty všední dny lépe zvládají.

Taky si občas dopřáváte krátké dovolené a výlety? A jak se vám líbí Luhačovice?