První nezdary ze Zajíců - bezlepkový chléb a brownies

Když jsem v minulém článku odhalila obsah dubnové krabičky Zajíci v krabici, napsala jsem, že se s vámi podělím o to, co z toho vznikne, a to i tehdy, když se dílo nepodaří. A hned tu máme dva takové případy.

Musím předeslat, že já dokážu pokazit i to, o čem ostatní zarytě tvrdí, že se pokazit prostě nedá. Ale taky jsou případy, kdy upeču opravdu něco dobrého. A peču celkem často. Takže to jen abyste věděli, jaký typ pekařky jsem a brali tento můj výsledek s rezervou. Mě by právě zajímalo, jestli se to někomu podařilo líp a co jsem udělala špatně. Nebo to v těchto případech líp vyjít nemohlo?

Bezlepkový chléb ze směsi

Jako první jsem otevřela směs na bezlepkový chléb talián s amarantem. Postup jsem dodržela do puntíku. Přidala jsem jen čerstvé droždí a vodu. Pekárnu nemáme, proto jsem postupovala podle návodu k přípravě v klasické troubě. Nemáme ani hnětač, takže nevím, jestli jsem správně hnětla střední rychlostí nebo při malých otáčkách:-) Ale makala jsem tak, že mi málem ruce upadly a těsto lupalo, tak jak to prý u správného hnětení má být. Kynutí v troubě taky proběhlo dobře. Problém byl při vytvarování do bochníku, protože těsto bylo hodně lepivé a bochník se z toho udělat nedal. Přišlo mi i dost řídké. Takže jsem to plácla na plech a děj se vůle boží. Možná jsem ho měla dát raději do nějaké formy, protože se chleba roztekl a byla z něj placka. Výrobce to možná tušil, protože se v návodě píše, je je lepší dát těsto do formy. Myslím tedy, že je směs vhodná spíš do té pekárny nebo alespoň do formy. Nicméně bez ohledu na výsledný tvar, chleba mi vůbec nechutnal. Byl příliš aromatický, díky bazalce a měl podivnou pachuť, jako bych jedla omítku. Prostě pro nikoho z rodiny nepoživatelný a zkončil bohužel v koši. Na Facebooku Zajíců někdo psal, že tyto bezlepkové směsi nejsou chutné a že by bylo lepší je do krabiček nedávat. Zajímalo by mě, co je na tom pravdy. Já totiž s bezlepkovými potravinami zkušenosti vůbec nemám. Pokud opravdu dobré nejsou, tak je mi celiaků upřímně líto.

Návod, jak na to.

Chutná stějně, jako vypadá:-)

Brownies s kakaovým máslem

Druhý pokus padl na brownies. Příprava šla dobře, použila jsem 100 g kakaového másla a 74 % ní čokoládu. Bílou čokoládu jsem neměla, tak jsem dala mléčnou. Těsto jsem ochutnala a zdálo se mi moc hořké, takže jsem přidala čtyři lžíce cukru.

Vzhledově jsou moje brownies stejné, jako na receptu od Zajíců.

Pečení proběhlo dobře. Problém byl při prvním ochutnání, konkrétně u krájení. Prostě se to rozsypává, na talířek to jde přendat v úhledném tvaru jen pomocí obracečky a při krájení vidličkou se to úplně drolí. Nevím, jestli je to tím, že jsem přidala cukr nebo tím, že je to tak nizoučké, že to nedrží pohromadě. Co se týká chuti, tak je na mě až moc hořká a na jazyku zůstává trpkost, a to i s tím přidaným cukrem. Mám ráda 70%ní čokoládu, mléčnou si nekupuju, ale 80%ní už mi nechutná. V těchto brownies jsou ještě navíc kakaové boby, které jsou hořkost sama a kakao taky není z nejsladších. Řekla bych, že tenhle recept je jen pro opravdové fajnšmekry a fandy super hořké čokolády a nepřátele sladké chuti. Já občas dělám tento čokoládový dortík, na kterém si opravdu pochutnám, což se o Zaječích brownies bohužel říct nedá. Narazila jsem na tyto brownies (s cukrem a moukou), které mám chuť vyzkoušet.

Toto je kakaové máslo v tuhém stavu. Po zahřátí se rozpustí jako klasické máslo.

Teď se chystám na čokoládové smoothie, na kterém snad nic zkazit nepůjde, i když ...

Pokud jste taky měli dubnové Zajíce a zkoušeli jste tyto recepty, prosím napiště mi, jak to dopadlo u vás. A jestli máte ověřený recept na brownies, tak sem s ním!

Dubnoví Zajíci v krabici

Dala jsem na chválu a pozitivní recenze všude kolem a koupila jsem zajíce v pytli. Tedy spíš v krabici. A co já na ně?

Určitě už zajíčky znáte - krabičky plné zdravých potravin, surovin pro zdravé vaření a pečení, přijdou si na své celiaci i vegani. Tomu všemu dodávají další vyšší level kartičky s recepty. Ještě víc, než obsah samotný, se mi líbí množství dobrot, které díky surovinám teprve vytvořím. Takže se můžete těšit na články s mými výtvory. Tedy pokud se dílo podaří. Nebo chcete vidět i moje kuchařské nezdary? Klidně:-)

Tyhle všechny pochoutky se dají ze surovin vytvořit. Taky se vám sbíhají sliny?

Krabička se mi moc líbí, obrázek se zajíci a jídlem prostě nemá chybu. Je pevná, určitě ji využiju na uložení ještě nevím čeho. Nebo by se dala použít jako dárková. Byla zabalena do pevného papíru, takže žádná další krabice navíc. Velikostně asi jako dva Ladyboxy.

Uvnitř byly tedy potraviny, recepty a průvodní dopis s důkladným popisem všech produktů.

Tady vidíte celý obsah. Začnu zleva. Kakaový nápoj v prášku je český výrobek z kakaa z Ekvádoru. Asi mluví za vše, že jsem si ho dnes do mlíka rozmíchala dvakrát. Fakt dobrý. Neobsahuje lecitin a konzervanty. Naopak obsahuje odtučněný kakaový prášek, kakaové máslo a třtinovu šťávu. 50 g - 35 Kč. 

Směs na chléb - byly tři varianty, u mě bezlepkový Talián s amarantem. Měl by z toho vzniknout chleba, jaký se jí jen v Itálii. A mě chleba v Itálii moc chutnal, takže jsem na tohohle Taliána moc zvědavá. Dá se péct v pekárně i normálně v troubě a bude obsahovat to nejzdravější, co si jen dokážete představit. 500 g - 62 Kč.

Kakaové máslo je pro mě úplnou novinkou. Hned jsem zkoumala obsah sáčku, protože bych předpokládala nějakou mazlavou hmotu, ale vypadá to jako kusy bílé čokolády. Rozpouští se při teplotě nad 34 stupňů. Vyrábí se lisováním kakaových bobů. A prý se dá uchovávat i víc než dva roky. Dá se použít jako klasické máslo v dezertech nebo se na tom i smaží. No koukám jako blázen. 100 g - 77 Kč.

Kakaové boby jsem měla v ruce taky prvně. Vypadají jako mandle a jsou děsně hořké. Aztékové měli boby nad zlato. Jsou velkým zdrojem energie a působí jako přirozené antidepresivum. 100 g - 70 Kč.

Kaštanové vločky jsou pochoutka, která se dá zobat jako chipsy nebo přidat do jogurtu. Jsou přirozeně nasládlé, takže moc dobré. Obsahují hodně vitamínu C a kyseliny listové. 50 g - 30 Kč.

A nakonec dýňová mouka, vyrobená z dýňových semínek. Takže bude nejspíš zelená a určitě bezlepková a nabitá zinkem. Už vidím tu zelenou buchtu, kterou z toho vytvořím. 300 g - 85 Kč.

Pro cifršpiony jsem spočítala celkovou hodnotu všech potravin, která je 359 Kč. I s dopravou mě krabice stála 370 Kč.

Kousek z průvodního dopisu.

Seznámení se Zajíci v krabici proběhlo skvěle. Poznala jsem několik pro mě nových potravin a jak už jsem psala na začátku, těším se, až se vrhnu na recepty a pustím se do pečení. Na Zajících se mi líbí to, že tady nedostanete něco, co sníte a řeknete si, že to bylo dobrý, nebo nebylo, ale že vás naučí novým kuchařským kouskům a z obsahu krabice se dá těšit postupně. Nevím, jestli si budu objednávat každou edici, to asi ne. Ale až vypeču tuhle krabici a dostanu chuť na něco nového, Zajíce zase odchytím na www.zajicivkrabici.cz.

Jak se vám zamlouvají Zajíci v krabici? Celkově a konkrétně tihle dubnoví? Kupujete si je nebo se chystáte?

1. narozeniny a několik pravd o mém blogu

S blogem je to jako s dětmi, člověk si ani nevšimne a už je rok pryč. Já mám pořád pocit, jako bych začala psát teprve nedávno.

Teď je ta pravá chvíle si trochu zabilancovat a něco vám o blogu prozradit.

Co mi blog davá a bere

Začnu od konce - blog mi nebere vůbec nic. Jen dává, protože psaní mě prostě baví. Díky blogu jsem poznala další blogerky, které vnášejí do mého života novou inspiraci. Získala jsem plno zajímavých tipů a seznámila se s novými výrobky. Dostala jsem se k testování několik velmi dobrých výrobků, což je taky příjemný bonus navíc. Blog už si dokonce začal sám vydělávat reklamou AdSense. Sice jen po korunkách a výplatu domů zatím nedonesl, ale to nevadí. Nejvíc mě ale těší, když mi někdo napíše, že se mu článek líbí, v něčem mu pomohl nebo nahlas rozesmál. A když si uvědomím, jak obrovské množství blogů teď je a jak málo volného času lidi mají, tak to, že si někdo přečte můj článek od začátku až do konce, pokaždé zahřeje.

Jak vidím budoucnost mého blogu?

Tři tisíce čtenářů a sláva po celé blogosféře. Ale kde že! Možná jste si všimli, že se poslední dobou množství článků snížilo. Je to tím, že svůj volný čas teď věnuju něčemu jinému (nejspíš se o to s vámi časem podělím). Psaní mě baví pořád stejně, ale do článků se nenutím a proto prostě přispívám méně. Každopádně mám blog ráda a těší mě, takže se žádný konec nechystá. 

Proč jsem vlastně blog založila?

Tady musím zajít až k úplnému začátku mého blogování. Sledovala jsem několik kosmetických blogů, jako třeba už neexistující Lili, a začla jsem si všímat a podivovat se nad jednou věcí. Kolik ty holky dostávají věcí zdarma. Ne, že bych chtěla dostávat hromady laků a rtěnek, ale dostala jsem chuť poznat tento svět a zjistit, jak to funguje. Navíc jsem vystudovala markening a jsem hrozně zvědavá a nedám si pokoj, než svého cíle nedosáhnu. A tak vznikl můj první blog, zaměřený jen na kosmetiku. Pár spoluprací jsem získala, ale po půl roce jsem zjistila, že tudy cesta nevede, psát jen o kosmetice mě vůbec nebavilo. Ujasnila jsem si, jak by měl vypadat můj ideální blog a založila jsem Ms. Blogger Eva, který je o všem možném. Co se týká těch spoluprací, tak občas nějaká nabídka příjde. Když je to něco z přírodní kosmetiky, tak to určitě vítám. Ostatní, jako třeba nedávno voňavky Miss sporty a Playboy, s největší pravděpodobností u mě neuvidíte, snad jen ve formě soutěže pro vás. Každopádně po nabídkách cíleně neprahnu, protože mi došlo, že ty věci zadarmo nejsou. Mého času si velmi cením a vymýšlením a psaním recenze za výrobek platím až až. 

 

Děkovačka

 

Bez čtenářů by nebyl blog blogem. Děkuju čtenářkám, které jsou tady se mnou od samého začátku, těm novým i těm tichým, které nemají potřebu komentovat. Všech si vážím a jsem ráda, že tady chodíte.

 

Tak už zbývá jen blogu popřát, ať se mu daří i další rok a ať baví mě i vás!

Jak mě děti přinutily naskočit na ekologickou vlnu

Asi jsem nikdy nebyla typ "po mně potopa", když mě po přistěhování do Brna šokovalo, že se tady netřídí plasty, ale přiznám se, že jsem nad životním prostředím, složením kosmetiky a potravin nijak detailně nedumala. Až do jisté doby.

A teď sledujte ten vývoj!

Moje malé velké důvody přemýšlet, co kupujeme, čím se krmíme, mažeme a co vyhazujeme.

Při čekání na velký třesk (rozuměj porod) jsem žehlila dupačky, přemítala, co si s tím drobným stvořením vlastně počnu a mimo jiné přišla na řadu i nezajímavá otázka "Do čeho budu ten malý zadeček přebalovat?" Zmasírovaná okolím a reklamou moje ruka zalovila automaticky v regálu s jednorázovkami. Záhy jsem zjistila, že jsem pořídila igelit s vatou napumpovanou chemickým gelem, který smrdí jako ropa. Taky představa, že po mém děcku zůstane tuna odpadu, se mi zdála jakási podivná. Měkká prdelka se tedy začala balit do měkkých bavlněných a bambusových látkových plenek. Dělá se s nimi skoro jako s jednorázovkama, s tím rozdílem, že se nehází do koše, ale do pračky. A světe div se, nežehlí se.

"A v čem to budu prát?" jsem taky řešila. Klasické prášky se nedoporučují ani na praní dětského oblečení. Prací gely pro děti se mi zdály pořád dost chemické, takže jsem pořídila mýdlové ořechy a prací gely značky Yellow&Blue a Ulrich, které jsou v přírodě snadno rozložitelné. Dokonce jsem se vybičovala a vyrobila vlastní prášek z pracího mýdla a sody, který opravdu pere.

Mému bystrému oku neušlo, že existují i eko čističe. Takže jsem logicky došla k úvaze "Když už peru ekologicky, nebudu přece čistit chemicky!" Objevily se u nás tedy nádobky s čistícími prostředky, které nejdou ani proti zdraví, ani proti přírodě. Taky jsem přišla na to, že se dá hodně umýt jen vodou a utěrkou z mikrovlákna. A opět jsem se odvážně pustila do DIY a několik čističů, třeba na vodní kámen, jsem spíchla sama doma. Pokud na to máte taky chuť, kupu receptů, i na domácí kosmetiku, najdete na webu www.home-made.cz.

Další metou byla kosmetika. Dočetla jsem se, že kůže miminka je jemná, nemá vytvořenou hroší ochrannou vrstvu a vstřebává do sebe všechno jako sliznice. "Tak to nemůžu mazat nějakými syntetickými drijáky!" A tak jsem objevila přírodní dětskou bio kosmetiku (např. Eone, Saloos nebo Weleda) a začala jsem dávat přednost přírodním kosmetickým přípravkům i u sebe. I když si pořád kupuju i tu klasickou, přírodní je prostě mému srdci a kůži mnohem blíž.

Změna se dotkla i našeho stravování. "Čím to moje dítě nakrmím?" První lžičky se nesly v duchu bio. My dospělí jsme se začli vyhýbat polotovarům, potravinám se zvýrazňovači chuti, zahušťovadly a všemožnými éčky. Teď dáváme přednost českým výrobků, na kvalitních potravinách nešetříme a kupujeme jen tolik, kolik sníme.

Pak přišlo období her. Snažili jsme se nezavalit se hračkami a kupovat výrobky dřevěné nebo ty z kvalitních plastů, jako je třeba Lego, které vydrží do další generace. Ale dostávaly se k nám, jako dobře míněné dárky, hračky, které jsou ve skutečnosti dost děsivé. Třeba jako to autíčko minule. Rozpadalo se, už když se na něj člověk podíval a smrdělo formaldehydem na sto honů. "A s tím si mají děti opravdu hrát?" Cesta autíčka k nám byla velmi dlouhá, chudák jelo až z daleké Číny, ale moc dlouho se u nás neohřálo, poslala jsem ho na další cestu v popelářském voze. A kdyby se v Brně odpad nespaloval, leželo by na skládce a vsakovalo by se do spodních vod ještě stovku let.

Postupem času z našeho života začaly mizet výrobky na jedno použití. Začalo to už zmíněnými plenkami, jednorázové přebalovací podložky se u nás taky neujaly, vlhčené ubrousky jen na cesty, na nákupy máme látkové ekotašky, igelitové sáčky při kupování zeleniny a ovoce nahradily látkové síťky, balenou vodu nekupujeme vůbec, na cesty plníme Zdravou lahev a já mám dokonce menstruační kalíšek. Jen na praní látkových menstruačních vložek jsem zatím odvahu nenašla :-)

"V jakém světě budou žít?" přemýšlím pokaždé, když mě zastihnou zprávy o plovoucím kontinentu z odpadků v Tichém oceánu, velkém jako Evropa, o průmyslovém znečištění v Číně a v Indii, o zvyšujícím se výskytu rakovinových nádorů u nás nebo o nárustu emisí uhlíku. Tohle všechno mě docela děsí a bude to horší a horší, pokud nezačneme přemýšlet o vlivu našeho chování na přírodu, nepřestaneme nakupovat více, než sami dokážeme spotřebovat,  bude nám jedno, co vypouštíme do vody a do vzduchu a nezačneme se zajímat, kde končí naše odpadky.  

A proč to tady vlastně píšu?  Zapojila jsem se do projektu LOHAS blogger roku 2014, který má za cíl dostat do povědomí téma udržitelného životního stylu a to je příležitost se o své názory podělit a taky se o mě v tomto článku můžete zase dozvědět něco víc. Projektu se účastní 30 blogerek, které publikují svůj originální článek mezi 21. 3. - 20. 4. 2014. Články si můžete prohlédnout na FB magazínu LOHAS. Třeštničkou na dortu tohoto projektu je soutěž o tři balíčky produktů značek, které projekt podpořily (viz. foto dole) a jejichž produkce se nese právě v duchu udržitelného životního stylu. První a druhé místo bude vybírat porota a pro výherce třetí ceny se bude od 20. 4. hlasovat na Facebooku.

A co přesně znamená LOHAS? Je to zkratka z Lifestyle of Health and Sustainability - zdravý a udržitelný životní styl. Jde o hnutí lidí a firem, pro které je udržitelný životní styl zásadní. Poselství LOHAS mluví za vše: „Žijte zdravě, užívejte s mírou, myslete na planetu a na lidi. Buďte upřímní k sobě i svému okolí, žijte na rovinu a natolik udržitelně, abyste se za své jednání nemuseli stydět. Přemýšlejte nad vším, co děláte, co doma jíte, jaký odpad za sebou zanecháváte, v čem perete, čím jezdíte, jak mluvíte s lidmi a co předáváte vašim dětem. ŽIJTE LOHAS!"

Značky, které věnovaly výhry do soutěže.

Co vy a udržitelný životní styl, přírodní produkty, eko výrobky a starost o životní prostředí? Taky jdete tímto směrem nebo vás tahle cesta zatím míjí? Jak se vám zamlouvá LOHAS?

Excipial DeoForte - umí zatočit s pocením

Občas mám dny, kdy se nemůžu ani cítit. A to doslova a do písmene. Naštěstí jsem objevila přípravek, který si s tím poradí.

Nevím proč, jestli to je změnou venkovních teplot nebo nějakými hormonálními výkyvy, ale párkrát do roka se děsně potím a normální antiperspiranty nezabírájí.  Potím se tak moc, že převleču za den i tři trika a připadám si opravdu nechutně. Naštěstí jsou to jen taková ojedinělá období, ale i přes to jsem pátrala, co s tím, a v lékárně mi doporučili krém Excipial DeoForte.

Jde vlastně o sedmi denní kůru. Přípravek krémové konzistence se aplikuje na čisté a suché podpaží sedm večerů po sobě. Před použitím je zakázáno holení, takže to jsem dělala až ráno. Po tomto týdnu je doporučeno krém použít jednou týdně, pro zachování účinků. 

S výsledky jsem byla opravdu velmi spokojena. Po týdenním používání nemusím několik dní používat žádný antiperspirant. Pak už jen jakýkoli běžný a pocení se drží v přijatelné míře. Takže to skutečně velmi dobře funguje. Excipial DeoForte jsem objevila asi před třemi roky a od té doby jsem ho použila asi tak pětkrát (pět sedmidenních kůr, teď mám už druhou tubičku) plus několikrát samostatně jeden den. Přesněji řečeno, snažím se ho použít jen tehdy, kdy už je to vážně nutné. Protože tyhle silné účinky jsou vykoupeny vysokým obsahem hliníku, o jehož vlivu na zdraví se vedou velké spory. Podle některých výzkumů může způsobovat rakovinu prsu, podle jiných takový vliv nemá. Dočetla jsem se taky, že hliník zabraňuje přirozené detoxikaci těla, vstřebává se do krevního řečiště, uzavírá póry a může vést k zánětu potních žláz. A teď babo raď, co je pravda. Každopádně to nebudu riskovat a hliník omezím, jak se dá. Dívala jsem se na složení mých běžných antiperspirantů a je to dobrý - nejvíc používám kuličku od Yves Rocher, která má 0% hliníku a pak deodorant v rozprašovači od Justu, který je na bázi alkoholu a obsahuje přírodní složky.

Tady je ještě přesné složení Excipialu:

• Účinná látka: aluminum chlorohydrate (chlorid hliníku).
• Pomocné látky: aqua,paraffinum liquidum, etylhexyl palmitate, distarch phosphate, behenyl alcohol, glycerin, cetearyl alcohol, dimethicone, ceteth-10, steareth-20, parfum/parfém. 

Škoda, že se ze složení nedá vyčíst, kolik tam toho chloridu hliníku je, aby se to dalo porovnat s jinými výrobky.

Bodové hodnocení: 7/7 (neberu v úvahu možný vliv na zdraví) 

Mám v plánu vyzkoušet tento bio deodorant značky Born to Bio. Máte s ním někdo zkušenosti?

Jaké antiperspiranty používáte vy? Co říkáte na hliník? Máte z něj strach nebo to neřešíte?