Příběh o hluché žábě

Dalším článkem na blogu měla být recenze kosmetiky, ale musím svůj záměr změnit a napíšu vám o něčem jiném. Něčem aktuálním z mého života. Začnu krátkým příběhem, který mluví za vše.

Když příběh o žábě, tak jaký jiný obrázek, než fotka žabky.

Byly jednou jedny žabky, které chtěly závodit. Cílem závodu bylo dostat se na velmi vysokou věž. Na závod se přišlo podívat mnoho diváků, kteří si posedali kolem věže.

Závod začal. Z přítomných diváků nikdo nevěřil, že se některé z žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: „Ó, to je příliš namáhavé! Nikdy se jim to nepodaří!" Nebo: „To je nemožný úkol, ta věž je příliš vysoká!"

Žáby se snažily vyšplhat se na věž, ale postupně začaly polevovat. S výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš.

Diváci křičeli: „Je to nad jejich síly! Nikdo se tak vysoko nedostane!“ Jedna žabka za druhou závod vzdávaly. Jen ta jedna pokračovala. Ani na chvíli se nezastavila a lezla dál.

Nakonec to vzdaly všechny až na tu jednu jedinou, která se sama s obrovskými ambicemi dostala až na vrchol věže. Ostatní žabky, stejně jako diváci, chtěli vědět, jak se podařilo právě jí to, co všichni ostatní považovali za nemožné.

Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol. V ten moment zjistili něco, o čem nikdo neměl ani tušení. Všichni zůstali stát v úžasu. Vítězná žabka byla hluchá!  

(Příběh jsem převzala z webu www.tvujzivot.cz a trochu upravila.) 

Pointa je jasná, žába byla hluchá, neslyšela odrazování ostatních a šla si pevně za svým. Já si teď občas připadám přesně jako ta žába. A to v situacích, když se začne mluvit o mé práci doma na volné noze. Pokud čtete můj blog, tak asi víte, že pracuji jako copywriter s přesahem do online marketingu. Zatím jen pár hodin denně, ale ráda bych u toho zůstala naplno, až malá půjde do školky. 

Mám kolem sebe plno nevěřících Tomášů, kteří mě podporují otázkami:

"A vyděláš si tím dost?"

"Práce doma vyžaduje obrovskou disciplínu. To není jako pracovat v kanclu." 

"Ty daně a pojištění. No já ti nevím, jestli je to dobrý nápad."

"A pro koho to jako budeš dělat?"

"Nemocenskou ti zaplatí kdo?"

"Neměla bys lepší nějaké jisté zaměstnání?"

Jako uznávám, může se stát, že to nepůjde tak, jak čekám. Ale myslím, že je lepší to zkusit a třeba neuspět, než to vzdát hned na začátku. Vzpomínám si, jak nás všichni odrazovali od třetího dítěte. Když si teď představím, že bychom dali na názor okolí a Elenku neměli, tak... No to se nedá ani představit. 

A co odpovídám? Je to moje práce snů. Jestli se tím pořádně uživím? Zeptejte se mě za rok :-)

Co vy? Umíte si jít za svým jako hluchá žába? Máte konkrétní příběh o tom, jak jste neposlouchali názory ostatních a vyplatilo se vám to?