Článek s radami o organizaci úkolů a času se vám líbil, takže jsem si řekla, že budu tak hodná a zase s něčím poradim:) Tentokrát půjde o téma, se kterým mám bohužel velké zkušenosti.
Asi to znáte všichni. Je nepsaným pravidlem, že jednou za čas se prostě něco podělá. Když se zdrcne bábovka, stačí mávnout rukou, ale někdy dojde na chyby, kvůli kterým příjdete o peníze, náladu nebo obojí.
Asi to znáte všichni. Je nepsaným pravidlem, že jednou za čas se prostě něco podělá. Když se zdrcne bábovka, stačí mávnout rukou, ale někdy dojde na chyby, kvůli kterým příjdete o peníze, náladu nebo obojí.
Mě se občas dějí pořádné kousky. Často si říkám: "Tohle se může stát snad jen mě". Většinou jde o mou chybu a někdy jen o smůlu a já jsem v tom tak nějak nevině. Potřebuju vždy trochu toho povzbuzení a říkám si toto:
"Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale ani nezíská."
"Problémy jsou od toho, aby se řešily."
V jednom z čísel First Class jsem si přečetla zajímavou poučku, která říká něco v tomto smyslu: "Vše co v životě uděláte, je buď úspěch nebo zkušenost." Chyby v negativním slova smyslu tedy neexistují. To je sice pěkné, ale když stejnou krávovinu udělám podruhé, potřetí, ne-li počtvrté, pak si říkám, jestli opravdu nebude lepší nedělat nic. Ale show must go on, takže zase začínám s přeříkáváním svých formulek, i když dost skřípou mezi zuby a já u toho biju hlavou do stolu.
Důležitá věc je, nezačít se chyb předem bát a nerezignovat. Je lepší občas něco pokazit, ale pořád jít dopředu, než založit ruce do klína, nic nedělat a o nic se nesnažit.
Když vidíte, že někdo jiný naopak úspěšný je, může se dostavit závist. I na mě tento pocit občas příjde, ale naučila jsem se s ním velmi rychle zatočit, protože jen ubírá energii a nic mi nepřináší. Takže si zazávidím vždy jen pár vteřin a končím. Uvědomím si, že nevím, kolik práce, úsilí a talentu musel dotyčný pro svůj úspěch vynaložit. Každý je jiný, umí něco jiného a není dobré se s nikým srovnávat. Důležité je dělat si věci po svém a tak, jak jen jsme nejlépe schopni. Místo závisti se u mě dostavuje hlavně zvědavost. Ptám se, jak to ti lidi dělají, že se jim tak daří? Kolik času a energie je jejich úspěch stál? Pomáhá jim někdo? Odpovědi bohužel zůstávají tajemstvím.
Jaké jsou vaše způsoby vyrovnávání se s neúspěchem? Trápí vás někdy závist?
články z First Class mě taky čas od času baví, vždycky v nich najdu něco inspirativního :) já jsem asi divná, ale já nikomu nezávidím, buďto se musím víc snažit, abych toho taky dosáhla a nebo to není reálné, tak mě to netrápí :D lidem úspěch přeju, i když to asi není u v našich končinách samozřejmé
OdpovědětVymazatS tou závistí jsi to vystihla. A jak se říká, přej a bude ti přáno - je to tak:)
VymazatPáni no závisť je niečo, čomu podlieham možno častejšie ako by som sama chcela, už som na tom lepšie ako kedysi, ale aj tak ma to hnevá, viem, že to k ničomu nevedie, ale niekedy sa jej nedá vyhnúť.
OdpovědětVymazatJá to taky tak beru, nesmí se nechat člověk chybama vytočit a jít dál. Zuza
OdpovědětVymazatMám to podobně. V životě se musí trochu riskovat :-) Co se týče závisti, vyloženě nikomu nezávidím, řídím se podle hesla: "Přej, bude ti přáno!". Beru to jako pozitivní motivaci něco změnit, do něčeho se pustit...když něco chci, je potřeba pro to něco udělat...samo to nepřijde :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak! :)
Vymazatsuper článok! :)
OdpovědětVymazatDěkuji:)
VymazatZavosti asi podlehame obcas kazdy :)), a to nejen materialni, ale i vlastnosti :) Ja si rikam, ze zavist nema smysl, beru to jako inspiraci :)), cl muzu zlepsit/mit, kdyz nemam/nemuzu mit, tak se neda nic delat, mam jine veci ;) Ono se to totiz obcas nezda, ale i na prvni pohled v perfektnim svete jsou trhliny, ktere treba hned nejsou videt..
OdpovědětVymazatA.