Moje (po)porodní slasti a strasti

Tak jak bych začala. Asi tím, že všechno bylo jinak, než jsem čekala. To, čeho jsem se bála, se nesplnilo a naopak se udály věci, na které jsem připravená nebyla.

Ano, i ve třetím těhotenství jsem si prošla úzkostí z porodu. Ale tu jsem překonala a bála jsem se spíš toho, zda se do porodnice dostanu včas. Chystala jsem záložní plány na řešení scénářů, podle kterých měl být porod tak rychlý a v tak nevhodnou dobu, že nezvládeme rychle sehnat někoho na hlídaní dětí a já porodím nakonec v autě.

A jak to tedy skutečně bylo?

Byla jsem pět dní po termínu porodu. Ve tři hodiny ráno mě začaly ze spánku rušit nepravidelné slabé bolesti. V pět ráno jsem na manžela zašeptala - asi budeme dneska rodit. On jen zahučel "hmm", překulil se a spal dál. Malá v bříšku dělala kotrmelce a to mi pořád ještě nedocházelo, že si balí saky paky a chystá se na cestu ven.

Ranní vypravení dětí do školky jsem ještě zvládla, s přestávkama na rozdýchání, dobře. Ale už mi bylo jasné, že je do té školky nedovedu, i když jsem to měla původně v plánu. Pro jistotu jsem si vygooglila, jak je to s těmi intervaly mezi kontrakcema a kdy by se mělo vyjet. U prvorodičky stačí vyrazit, když se bolesti opakují po pěti minutách a u vícerodičky už po deseti, protože to může jít rychleji. Píšu bolesti - no trochu to bolí no:-)

Manžel se vrátil ze školky a já jsem, za pomocí moderních technologií - aplikace na mobilu - začala zjišťovat pravý stav věci, protože jsem měla pořád pocit, že by to mělo bolet víc a nebyla jsem si jistá. Z "to není na odjezd", přes "nevím nevím", jsme se ale docela svižně dostali do fáze "jedem, a rychle!!".

Do porodnice jsme dorazili tak akorát, v 11: 30, ani ne zbytečně brzy, ani ne pozdě. Po přijímacích formalitách, úkonech a ohledání, jsme byli "ubytováni" na předporodní pokoj. Tam jsme měli počkat, dokud se miminko nezačne opravdu drát na svět. Byla jsem si předem prohlédnou porodní oddělení a věděla jsem, že na porodním sále, kde se odehrává závěrečné dějství, jsou dvě porodní křesla oddělená zástěnou a doufala jsem, že se tam nesetkám s další rodičkou. No a tak se na pokoji snažím zvládat jednu kontrakci za druhou, když mou pozornost odpoutal cizí křik. Vlastně mě to docela zabavilo a hlasité "jauvajs" skoro pobavilo. Ale za chvíli ticho a ozval se pláč miminka. A to mě opravdu naštvalo! Ona už to má za sebou a já tady pořád stepuju. Už jsem byla docela unavená a nevyspaná a moc jsem si přála zakutat se do postele s velkou peřinou, která na pokoji byla. Ale s kontrakcema jsem si o tom mohla nechat jen zdát. Proč nemůžeme rodit třeba jako žirafy? Ta stojí, dělá, jako by nic a najednou z ní vypadne mládě. A co je ještě geniálnější, to mládě se za chvíli postaví, samo si chodí pro mlíko a nevyžaduje žádnou zvláštní péči.

Čas ubíhal rychle a moje připravenost na další fázi, druhou dobu porodní vypuzovací, taky. To už jsem byla na porodním sále, zaujala jsem pro mne nejpříjemnější polohu na porodním křesle a šlo se na to. Kdesi z dálky jsem vnímala hlas porodní asistentky, krerý mi radil, jak nejlépe dýchat a co dělat. Dvakrát jsem zabrala, jako když chcete roztlačit nepojízdné auto. Nejdřív hlavička, ramínka a celé miminko vyjelo jako na tobogánu. A v zápětí dorazil i obrovský pocit štěstí a úlevy. Uff. To bylo 13:17. Malou mi na chvíli položili na prsa, pak ji otřeli, zvážili (3750g), změřili (50 cm), zabalili a dostala jsem ji zpátky do náruče. Po dokončení otravného šití nás přemístili zpátky na předporodní pokoj, mě s malou dali do té mé vysněné postele a mohli jsme se dvě hodiny všichni tři seznamovat. Prohlížela si můj obličej, ožužlávala si pěstičky, které díky nesmyté plodové vodě mají stejnou vůni jako bradavky, takže se velmi snadno sama přisála. Příroda je prostě mocná. Bylo to krásné a jsem ráda, že jsem si takový postup vyžádala. Jinak by malou odvezli na prohřátí do inkubátoru a viděla bych ji až za několik hodin. A o ty vzácné první chvilky, kdy je miminko tak aktivní, bych přišla. Jde vlastně o tzv. bonding. Ten náš bonding sice nebyl úplně ten pravý, protože by nemělo dojít k vůbec žádnému přerušení kontaktu minimálně první dvě hodiny, ale to se v porodnici špatně prosazuje.

Ještě musím pochválit personál na porodním ve Valašském Meziříčí. Všichni byli skvělí, jen samý úsměv, vlídná slova, podpora i pohlazení. Byla jsem jejich přístupem nadšená.

Takže porod byl pro mě krásně pohodový. Načasovaný perfektně. Manžel dokonce stihl odpoledne vyzvednout děti ze školky. A pak nás převezli na novorozenecké oddělení, kde mi za pár hodin nastaly krušné dny. Takhle blbě mi nebylo po prvním ani druhém porodu. Jen malá byla pořád v pohodě.

Na začátek šestinedělí nebudu vzpomínat v dobrém a vezmu to raději ve zkratce. Za tři dny na novorozeneckém se u mě vystřídalo několik bolestí. A malá pořád v pohodě. Vypíchnu tři nejhorší. Za prvé - zavinování dělohy. U každého dalšího porodu bolí víc. Takže u tohoto třetího jsem to pociťovala pokaždé jako takový menší porůdek. A malá pořád v pohodě. Pak nalití prsou. Několik dní se moje malé dvojky změnily na pětky po čerstvé plastice. Nemohla jsem s tím ani ležet, ani narovnat záda. A právě silné bolesti zad byly tím třetím hlavním problémem. A malá pořád v pohodě - a to bylo vlastně nejdůležitější.

S nateklými prsy mi hodně pomohla gelová chladící Chytrá vložka. Prsa se totiž mají ochlazovat a já jsem si na ně přikládala právě tuto vložku, která je po vytažení z mrazáku pořád měkká a dlouho si udržuje teplotu kolem - 9 ˚C. A protože se o mě pokoušela zvýšená teplota, vložku jsem dávala i na čelo. Chytrá vložka je prvotně určena ke zmírnění bolesti po porodu - po nástřihu nebo natržení. Já jsem byla v tomto směru tentokrát docela v pohodě, no škoda, že jsem tuhle vložku neměla po druhém porodu, kdy mi doktor s vizáží Brada Pitta oznamoval, že jsem měla rupturu druhého stupně a mám být opatrná s prvním sexem. A abych nezapoměla - kvůli těžkému břichu na konci těhotenství se mi vytvořily nepříjemné hemeroidy a Chytrá vložka je vyléčila. Balení obsahuje dvě vložky a gázové obaly, do kterých se dá vložka zabalit. Ale dá se použít třeba i obyčejný látkový kapesník. Můžete se tak chladit podle potřeby od hlavy až k patě. Já ji ještě využiju mnohokrát, když mi bude hlava pukat z tolika dětí:-)

Z porodnice jsem odcházela přesně po třech dnech. A i když mi pořád nebylo moc dobře a péče sestřiček byla skvělá, těšila jsem se domů. S propouštěcími zprávami jsem dostala balík výrobků, časopisů a reklamních letáčků, což mě překvapilo a potěšilo.

Před porodem jsem občas přemýšlela, jestli bych chtěla a zvládla rodit doma. Tak nechtěla, i když asi zvládla, pokud bych musela. Při tomto porodu jsem se v porodnici cítila bezpečně, intimně a ani žádné lékařské zásahy neproběhly, což jsou hlavní argumenty a důvodu k domácím porodům. Já prostě na porod doma nemám. Pokud vás zajímá, jak to může doma probíhat, přečtěte si tento pěkný porodní příběh. 

Jo a jmenuje se Elen. Naše roztomilá Elenka. O tom, jak se nám doma daří, proč si připadám jako mlékárna na dálkové ovládání a africká žena v jednom a jak (ne)zvládám tři děti, až v některém z dalších článků.

Co vy a porody? Jaké máte zkušenosti? Máte z porodu obavy? Co říkáte na domácí porody?