Jak si užít (a přežít) dovolenou se třemi dětmi

Dovolená. Představte si koupání v tyrkysovém moři, nekonečný relax, čas na čtení, procházky a objevování nových míst. A teď k tomu přidejte tři malé děti. Celou představu můžete zahodit. Ale i dovolenou se třemi dětmi si jde užít. Jak na to?

Pro dovolenou jsme zvolili válečku u moře. V našem případě spíš pobíhačku. Ale i na to poležení přišla řada. Na základě vlastních zkušeností a obsáhlého průzkumu (pokec se dvěma kamarádkami) jsem došla k závěru, že naprosto zásadní jsou tyto oblasti:

Lehátka

Mít lehátko je základ. Kdo má lehátko, je král. Pak můžete v leže a z první řady ostřížím zrakem sledovat vaše miláčky při dovádění, popíjet mojito a říkat si, jak je ten život krásný. Jak jsme záhy zjistili, ukořistit vhodné lehátko není tak snadné. Nyní jsme konečně mohli docenit brzké ranní vstávání syna, který už v půl šesté při pohledu z okna hlásil, že je ráno a je čas jít chytit lehátka. Dostal funkci managera přes lehátka. Já jsem byla zbytkem rodiny vybrána jako jeho asistentka. A šlo se do akce. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při východu slunce dorazili na pláž. Většina lehátek už byla obsazena, což nechápu. Že by se lidé pod rouškou noci kradli na pláž a tajně si lehátka zabrali? Nebo v hotelu fungovala mafie přes lehátka a my jsme jen nevěděli, koho uplatit? Možné je všechno. Naštěstí jsme nakonec vždy dvě lehátka sehnali. Jednou sice každé na jiném konci pláže, ale jak se ukázalo, může to být i výhoda, protože kdo by to taky celou dobu se svou rodinou vydržel, že jo. 

Jídlo

Jídlo je kapitola sama pro sebe. Zajímavé je, že největší hlad měly děti v době mezi snídaní, obědem, večeří a několika svačinami. Když jsme se dostali do jídelny, hlad jako mávnutím kouzelného proutku ustal. Musím uznat, že jsem čekala, že děti ultra super mega nonstop all inclusive ocení více. Hromady rozličných pokrmů a oni chtěli většinou jen hranolky a suché špagety. No nic. S mužem jsme se nenechali odradit a rozhodli se jim pochoutky i přes jejich netečnost nabízet. Museli jsme brát v potaz jeden důležitý faktor, kterým je čas. Čas v jídelně, po který děti vydrží alespoň trochu v klidu, je omezený. Velmi omezený. Chce to dobře promyšlenou strategii. Já naberu maso, ty sežeň zeleninu a hranolky. Při pohledu na mísy s lahůdkami a pod časovým tlakem se mi vkrádaly na mysl různé otázky: Stihnu se najíst já? Nemám si to sníst přímo tady z těch várnic? Co mě několikrát překvapilo, bylo to, že manžel přinášel jídla, na která jsem já v tom spěchu a zmatku nikdy nenarazila. Možná našel tajnou místnost pro VIP nebo pro jídlo chodil k vedlejšímu hotelu. Ale to nevím, neptala jsem se ho, se třemi dětmi není čas řešit detaily.

(Ne)vděk

Zatímco my jsme se po dobu dovolené vznášeli na obláčku nadšení, že si konečně pořádně užijeme, děti s námi tento postoj tak úplně nesdílely. Z toho vyplývá poučení - Vděk nečekejte. Na ten rovnou zapomeňte. Vaše děti se na dovolené můžou vztekat, urážet, být netrpělivé, otrávené, ukňourané a tak nějak celkové vysírat a dokonalou atmosféru kazit. Vaším úkolem je negativní nálady nevnímat, nenechat se otrávit, na děti nekřičet a nezvolávat, že je příště neberete. Jak jsem vypozorovala, tak tento úkol se nepodařilo zvládnout nejen nám, ale i většině ostatních rodičů. Příští rok jedeme bez těch malých nevděčníků!

Jaké jsou vaše rady na dokonalou dovolenou s dětmi? Dejte vědět do komentářů!

Proč blog půl roku spal? Může za to Jediná věc

Haló, je tam ještě někdo, nebo jsem už ztratila veškeré čtenářky a čtenáře? Dlouhé měsíce bez čárky, ani vidu, ani slechu, kde nic, tu nic, prázdno, tma a ticho po pěšině. Ale!

Jediná věc, která vám může změnit život

Pro svou blogovací pauzu mám dobrý důvod. Vlastně vychází z mého novoročního plánování, o kterém jsem tady na blogu psala. První plán se týkal cesty k moři. Splněno, poletí se. Jupí!

Co jsem dělala, když jsem neblogovala?

Druhý plán byl obšírnější. Vybalancovat se na volné copywriterské noze. To už není taková sranda jako objednání zájezdu u cestovky. Jak se mi tedy daří? Klepu na dřevo – zatím docela dobrý.

Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi a konkrétními kroky, jak jsem vytvořila svůj web, jak jdu na vlastní marketing a jak fungují spolupráce s klienty. To by vás určitě nudilo. Ale musím se podělit s přístupem, který mi velmi pomohl.

Změnila jsem špatné zvyky!

Na mateřské se třemi dětmi jsem byla zvyklá dělat milión věcí najednou a většinou bohužel žádnou pořádně. Nebyl čas ztrácet čas dováděním věcí k dokonalosti. S tím je konec. Původně jsem zkoušela pokračovat ve stejném stylu, zvyk je železná košile, starého psa... no však to znáte, ale nefungovalo to.

Naštěstí se mi do ruky dostala knížka Jediná věc, která je takovou cestou k minimalismu s velkými výsledky. Začala jsem tedy postupně odstříhávat - končící e-shop, šmik, tento blog, šmik, další menší projekty, šmik. Soustředila jsem se a věnovala pozornost jen své práci.

Zapomeňte na mýtus multitaskingu

Taky se někdy chlubíte, že jako žena zvládáte více věcí najednou? Ano, i já dokážu psát na klávesnici a mluvit při tom s někým jiným. Ve skutečnosti ale dělat deset věcí najednou není nic dobrého, jak jsem zjistila. Pravdou je, že se pozornost nedokáže rozdvojit, ale pouze zrychleně přeskakuje z jedné věci na druhou. Změny zaměření pozornosti nebo vyrušování jsou žrouty produktivity.

Mozek vždy potřebuje chvíli, než se začne opět plně soustředit. Podle výzkumů lidé, kteří často dělají hodně věcí najednou, podávají špatné výkony. Knížka říká: Zaměřte se na jednu jedinou věc. Budete méně chybovat, věci vám půjdou lépe od ruky a zbavíte se tiku v oku (a ten jsem opravdu měla:-).

Stěžejní otázka z knihy: Co je ta jediná věc, kterou mohu dnes udělat, taková, že když ji udělám, všechno ostatní bude snazší nebo zbytečné?

Celé téma knížka rozvádí do posledních detailů. Dozvíte se, jak zvýšit produktivitu, pracovat s časem a jak najít odpověď na podstatnou otázku – co je ta moje jediná věc?

Knížka Jediná věc mi otevřela oči. Moje produktivita se zlepšila. Nastavila jsem si svoje priority a sladila jsem práci s rodinou. Takový ten fajn work-life balance.

Jak ale vidíte, ukázalo se, že psaní blogu mi chybí. No aby ne. Čas od času se tedy na blogu nový článek objeví.

Co vy a multitasking a produktivita? Funguje vám vše nebo také potřebujete Jedinou věc?:-)

Goodbye 2017, hello 2018!

Změny, posuny, splněná přání, prozření... Můj rok 2017. Tradičně bilancuji, hodnotím a plánuji. Co bylo, je a bude?

Z tohohle každoročního vyhodnocení se stalo pravidlo, které mě baví a pomáhá mi zorientovat se, popřemýšlet a posunout se dál. Jak říká jedna moje kamarádka:

Můžeš mít špatný týden, můžeš mít špatný měsíc, ale jen v ročním srovnání poznáš, jak na tom doopravdy jsi. 

A má pravdu. Uvažuji, že bych si tyhle moje bilance začala psát do speciálního sešitu. Po čase by z toho mohlo být zajímavé soukromé literární dílko.

Jaké byly moje plány pro rok 2017? Splnila jsem je?

• přestěhování do domu - splněno. Následovalo zjištění, že přestěhování je jen začátkem pro nekonečné zařizování a dodělávky.
• přestat kojit - splněno. Dost hloupý cíl. Bylo přece jasné, že s kojením musím někdy přestat. Je znát, že jsem byla asi dost vykojená, když jsem to psala. 
• nástup posledního dítěte do školky a začít pracovat - splněno. Opět další začátek velké věci, která určitě každý rok obsadí první příčky mých cílů a plánů.
• vyrážet na výlety - splněno. Nedá se mluvit o žádném velkém cestování, ale i těch několik dovolenek, víkendů a výletů bylo parádních!

Byl to dobrý rok.

A co čekám od roku 2018?

Budu skromná, cíle si určím jen dva.

• vyrazit s celou rodinou k moři. Představte si, že tento rok to bude už deset let, co jsem naposledy byla u moře. S mrňaty jsme jezdit nechtěli, pak stavba domu... Na moře se nedostalo. Držte mi palce, ať se tento rok válím na pláži a slanou vodu mám i v uších. 
• stabilizovat práci na volné noze, dobře se živit tím, co mám ráda. K tomuto cíli jsem si sepsala dlouhý seznam úkolů a bodů. Je to velká výzva. Když je člověk na volné noze, musí odvádět dobrou práci, aby získával reference a doporučení, zajišťovat a dojednávat zakázky, naceňovat, fakturovat. Plní několik funkcí ve své malé firmičce a snaží se, aby vše fungovalo. Já mám třeba největší problém právě s naceňováním zakázek. Ještě se nestalo, že by mi někdo řekl, že jsem drahá, což je jasná známka toho, že jsem levná. Ale to je věc, se kterou se poperu. Mám přece ten plán a cíle. 

Cíle pro rok 2018 mám pouze dva, zato jsou pro mě zásadní a myslím, že budu mít celý rok o zábavu postaráno. Budu se snažit ze všech sil. Vesmíre, ukaž se i ty, jak umíš plnit přání!

Jaký byl váš rok 2017? Děláte si plány do nového roku? 

Přeji vám, ať se vám všechna vaše přání splní a ať máte fajn rok 2018!

Návrat do práce po 8 letech mateřské aneb jak jsem si prošla očistcem

Mohlo se zdát, že k tomu už nikdy nedojde, že budu rodit jedno dítě za druhým až do konce věků. Každá sranda ale jednou končí a přicházejí nové výzvy a životní etapy.

Vzpomínka na těžkou dobu na mateřské.

Stalo se to 4. září

Ten den svítilo sluníčko nebo možná pršelo, to už nevím, ale co je důležité - poslední nejmladší dítě nastoupilo do školky a mně skončila osmiletá mateřská. Po počáteční euforii a stavech zmatenosti, kdy jsem si nemohla zvyknout, že se po ulicích můžu pohybovat sama a měla jsem tendence organizovat ostatní kolemjdoucí při přecházení přes cestu a při pohledu na štěně jsem jen tak do prázdna zvolala Jé, podívej na toho pěkného pejska!, jsem se vrhla do práce s cílem budovat hodnoty a obohatit rodinný rozpočet.

Tři měsíce po

Dnes je 4. prosince. Připadá mi, jako bych pracovala už roky. Tolik jsem toho stihla, tolik věcí se změnilo a stalo. Ale pojďme zpátky na začátek. Ten nebyl jednoduchý. Jen si to zkuste představit. Zkuste si představit, že 8 let žijete v lunaparku, který nemá nikdy zavřeno (no tak dobře, poslední roky už byly noci vcelku klidné.) A najednou se ocitnete uprostřed zasněženého lesa, kde jediným zvukem je sníh, který vám křupe pod nohama.

První velký úkol 

Který to byl? Zvyknout si na totální změnu denního rytmu. Už žádné pracovní pětiminutovky, vyrušování, dělání deseti věcí zároveň. Najednou mám šest i více hodin denně bez dětí. Snažila jsem se tedy ten čas maximálně využít, protože mi bylo jasné, že odpoledne se vždy vrátí onen lunapark. Co neudělám přes den, to už nikdy.

Byl to porod

Maximálně využít pracovní čas znamenalo být ultra produktivní, optimalizovaná a organizovaná. Byl to porod. I s těmi bolestmi. Začalo to každodenním bolením hlavy. Pak přišlo na řadu pálení očí. Pálení očí vystřídaly bolesti zad. Když skočily bolesti zad, nastoupily potíže se zápěstím. Když už jsem si začala říkat, že asi nejsem stavěná pro práci a raději si pořídím další dítě, všechny potíže zmizely.

Pro ty, kteří nevědí, jaká je moje práce - celý den píšu různé texty. Pro weby, blogy, Facebook nebo newslettery. Texty, jejichž cílem je zvýšit prodej, návštěvnost, povědomí o značce atd. Prostě práce jako každá jiná. Jen tedy pracuji doma na volné noze. Firmy si mě najímají na externí spolupráci. Na mateřské jsem pracovala jen pár hodin denně, od září jsem se do práce mohla vrhnout naplno.

Manžel, vaření a práce

Další kapitolou bylo sladit moje pracovní fungování doma s manželem na homeofficu, který se pasoval do role mého kouče a samozvaného rádce, zahrnuje mě nevyžádanými radami a popohání mě k lepším podnikatelským výkonům. Jak milé. Ve snaze mu brání jeho časté služební cesty. Tak snad to zvládnu i bez něj. Vtipné jsou naše pravidelné porady o tom, kdo zajistí oběd. Já se tohoto úkolu ráda vzdávám. Nerada se vytrhávám z přemýšlení o textech. To pak třeba u cezení špaget zapomenu na cedník, a to není při vaření nejlepší.


Máte taky své zkušenosti s koncem mateřské a návratem do práce? Jak vám to šlo?